Ostrov Dominika

Cestování po ostrově
V povědomí českých občanů je známá na hotelové rezorty bohatá Dominikánská republika, ale hned v úvodu musím zdůraznit, že nemá s turistikou téměř nedotčenou Dominikou nic společného. Dominika je na rozdíl od svých sousedů, francouzských ostrovů Martinik a Guadeloupe, zajímavá hlavně pro své odlehlé přírodní zajímavosti, množství řek s velkými vodopády, hornatý terén, horké prameny nebo jezero s vařící vodou. Celý ostrov je porostlý původní bujnou tropickou vegetací a patří k nejzachovalejším ukázkám původní karibské přírody. Žije tu i mnoho zajímavých živočichů včetně endemického téměř 50 cm velkého papouška amazoňana císařského (Amazona imperailis), kterého má dokonce Dominika ve státním znaku a na vlajce.

Kam s fotovýbavou na cestách
Mnoho cestovatelů řeší otázku kam dát při chození do přírody nebo lezení po skalách fotografické vybavení, aby se nepoškodilo, nepřekáželo ale i tak bylo stále po ruce. Myšlenku fotografického batohu jsem hned vyloučil, protože na zádech jsem nosil batoh Alpinus Woodpecker 70 s osobními věcmi. Další alternativou jsou ledvinky různých velikostí, kam lze fotoaparát bezpečně uložit a k nimž lze přidat pouzdra na další objektivy. Osobně při dlouhých cestách upřednostňuji fotobrašny přes rameno, v současnosti Lowepro Nova 5, v Karibiku Lowepro Nova 4. Všechno vybavení se tam bez problému vešlo, především ale bylo stále v pohotovosti. K pořízení snímků jsem používal. Canon EOS 300, Canon EOS 300D, Canon EF 20-35mm, Canon 28-80mm, Canon EF 75-300mm IS USM, Kenko 1,5x, polarizační filtry, filtr šedý přechodový, filtr ND4 a předsádkovou čočku +4D. Data jsem stahoval do databanky SmartDisk FleshTrax 40GB a klasickou zrcadlovkou fotil na Fuji Provia 100F.

Ostrov je sopečného původu, a to že je stále geologicky aktivní, se na ostrově můžete přesvědčit hned na několika místech. Jedná se ostrov relativně malý (52x27 km), ale značně členitý, proto každá trasa na mapě je ve skutečnosti o poznání delší. To by vás ovšem nemělo odradit od poznávání vnitrozemí ostrova, protože právě tam naleznete nejzajímavější lokality. Nejvyšší kopcem je vyhaslý vulkán Morne Diablotin měřící 1447 m n. m., i na ten stojí zato vystoupit, jedná však o trek na ostrově nejobtížnější. Když jsem výlet jachtou po ostrovech východního Karibiku plánoval, právě na Dominiku jsem se nejvíce těšil.

Po připlutí z Martinku do Roseau (hlavní město ostrova), tradičním neúspěšném shánění podrobných map pro cesty, jsme se ihned vydali do vesničky Laudat. Ten se nachází 8 km SZ nad hlavním městem Roseau a je vhodnou základnou k výletům. Nemějte strach, že by bylo obtížné ho najít, jelikož je na ostrově málo sídel a silnic, téměř každá vede tam kam potřebujete. Nejvhodnější dopravou po ostrově je autostop, lidé jsou velice vstřícní a zavezou vás kam potřebujete, i když měli cestu někam malinko jinam. Další, ovšem finančně náročnější alternativou, je zapůjčení auta. S vědomím toho, že díky žalostnému stavu silniční sítě a značně kopcovitému terénu to bude muset být auto s náhonem na všechny čtyři kola.

Už při prvních krocích ve vesničce Laudat potkáváme strážce národního parku Morne Trois Pitons, který je pro nás zdrojem cenných informací a pomocníkem pro orientaci v Laudatu a okolí. Jako on, byli stejně příjemní ostatní obyvatelé, které jsme poznali. Každý rád pomohl a nikdo nám nic nevnucoval.

Trafalgar Falls
Nejprve jsme se vydali k vodopádům Trafalgar, které jsou opravdu kousek od Laudatu, ale pro cestu k nim se musíte malinko vrátit směrem na hlavní město a poté do vesničky Trafalgar. Kousek nad ní je malá vodní elektrárna, od které je to již kousek k vodopádům. Naleznete zde i jedno z několika míst na ostrově, kde si můžete koupit týdenní pas na vstupy do národního parku a do dalších zajímavých lokalit. Pořízení týdenního povolení je, pokud chcete na ostrově strávit více dní a hodně vidět, výhodnější a zaplatíte za něj 10 USD. Rozhodně nespoléhejte na to, že placení vstupu nějak obejdete, protože strážce parku jsme na ostrově potkali několikrát a často dost nečekaně.

První kroky pralesem si ani pořádně neužijeme, protože jsme po pár minutách pod vodopády, které jsou skutečně impozantní. 60 metrů vysoký sloupec vody valící se z pralesa po černé omleté vulkanické hornině do několika jezírek mezi obrovské balvany, které je obtížné překonávat. Vodopády tady 150 metrů od sebe naleznete dva, přibližně stejně vydatné, ale každý s pramenem někde jinde. Levý pramení na severu ve svazích kopce Morne Macaque a pravý na východě nedaleko Valley of Desolation. K pravému se lze celkem snadno dostat, i když se stativem a fotoaparátem to bylo po kluzkých kamenech obtížné. Pokud se však budete chtít podívat k levému, připravte se na adrenalinový zážitek. Není to až tak obtížné fyzicky, spíše budete muset přemýšlet, kudy vede nahoru ta správná cesta a jistě se jako já několikrát vrátíte. Stojí to však za to, okolo naleznete horká jezírka s vodou ohřátou vulkanickou činností. Voda z vodopádů se potkává v jedné říčce, která v Roseau vtéká do moře. Krásu místa dokreslují obrovské kapradiny a bambusy nebo třeba orchideje.

Boiling Lake
Asi největším lákadlem pro člověka, který rád poznává odlehlé přírodní zajímavosti je na Dominice jezero s vařící vodou, Boiling Lake. Obzvláště mě, který se do Karibiku vydal především za sopkami, tato lokalita přitahovala jako magnet. A neodradilo mě ani to, že ve všech podkladech z internetu, které jsem našel, byl doporučovanou nutností místní průvodce. O tom, že není průvodce až tak nutný jsme se sami přesvědčili. Jako na jiných lokalitách jinde ve světě, mají Američané snahu své zážitky zveličovat a je nutno brát je s rezervou.
Výlet k jezeru Boiling Lake lze stihnout během jednoho dne, i když se jedná při deštivém počasí o trek namáhavý. Přestože to na mapě vypadá jako kousek, odpoledne při návratu budete mít v nohách 25 km a to pouze v ideálním případě pokud nezabloudíte.
Cesta začíná opět ve vesničce Laudat, kde si případně za 40 USD můžete zaplatit průvodce. Kousek nad vesnicí půjdete nejprve podél dřevěného vodovodu k vodní elektrárně Titou Gorge, aby jste se po pár desítkách metrů u malé tůňky s ledovou vodou ponořili do pralesa. Nemějte však strach, cesta je pěkně prošlapaná a ani na chvilku nebudete na pochybách, jdete-li správným směrem. Orientaci občas usnadňují růžovooranžové plastové fáborky na stromech ve výšce očí, které bohužel po několika kilometrech zcela zmizí.

Cesta pralesem vede přes kopečky stále nahoru, aby po několika minutách opět směřovala dolu a takto stále dokola, což je unavující tělocvik pro stehna a záda zatížená fotovýbavičkou a nepostradatelným stativem. Cestu místy usnadňují uměle vytvořené schůdky vytvořené z místního druhu stromové kapradiny, jejíž „dřevo“ má užasnou vlastnost, že za deště v pralese vůbec neklouže. Téměř neustále se pohybujete v hustém lese s obrovským množstvím rostlinných druhů, které jsme zvyklí vídat pouze v podobě pokojových kytek v našich domovech. Úžasná pastva pro oči a hledáček fotoaparátu, ovšem s tou podmínkou, že je rozložení stativu pro fotografování nezbytností. Časy expozic přesahující 1 s nejsou výjimkou, při odklopeném zrcátku můžete zatím v klidu poslouchat skřehotání místního ptactva, které je bohužel v hustých neproniknutelných větvích obtížné zahlédnout. Jedinou výjimkou, kde spatříte oblohu je několik míst na hřebenu, odkud můžete za vhodného počasí vidět až k pobřeží.
Kousek za nejvyšším místem výletu cesta sestupuje do Valley of Desolation, což je údolí zničené vulkanickou činností v roce 1880. V současnosti tu najdete nádhernou podívanou v podobě mnoha fumarol (výronů sopečných plynů) a několik malinkých bublajících bahenních sopek. Úchvatným objektem zájmu fotografa je především velké množství barev vulkanických termálních sedimentů, kdy se na vašem filmu (nebo paměťové kartě) objeví barvy od oranžové, přes červenou a fialovou, až po černou. Pozor však na všudypřítomnou protékající vařící vodu nejednou se mi stalo, že mě při fotografickém nadšení začaly pálit podrážky bot. Velkým problém při fotografování fumarol je skutečnost, že se při velkém přiblížení zamlží přední čočka objektivu od páry. Stále mi vrtalo hlavou proč nejde pořádně zaostřit, než jsem poznal pravou příčinu.
Kousek za Valley of Desolation se opět ponoříte do lesa, kdy bude cestu již určovat horký potůček vytékající z vulkanického jezera Boiling Lake. A právě tady je jediné místo, kde je snadné se ztratit, terén je tu členitý, nepřehledný, cestička místy na kamenech neznatelná, a často přebíhá z jednoho břehu na druhý. Boiling Lake je však pouze několik minut odtud.
Jezero Boiling Lake je nejvýraznějším důkazem vulkanické činnosti na Dominice a rozhodně by si ho neměl nechat ujít žádný návštěvník ostrova. Se svojí šířkou téměř 100 metrů je druhým největší jezerem s vařící vodou na světě (to nevětší je na Novém Zélandě). Už z velké dálky je vidět oblak horkých par vycházející z jezera, který neznalému příchozímu připomíná mrak oblačnosti. Po dalších několika desítkách metrů zjistíte pravou příčinu a když se pára rozestoupí přesvědčíte se, že se voda na hladině opravdu vaří. Při focení opět dejte pozor na náhlý poryv větru, který může poslat horký mrak páry. Nebezpečný je ale pouze pro fototechniku.
Zpět do Laudatu se dostanete po stejné cestě a z vlastní zkušenosti mohu tvrdit, že už nebudete mít sílu rozkládat stativ.

Fresh Water Lake a Boeri Lake
Další zajímavou lokalitou dosažitelnou z Ladatu během několika málo hodin je jezero Fresh Water (5 km), a o 3 km dále jezero Boeri. Cesta je zpočátku nenáročná po šotolinové cestě která je vhodná i pro auta, aby se kousek za Fresh Water Lake ponořila do pralesa. Dále mírně stoupá okolo úpatí kopce Morne Macaque, protkaném množstvím různě velkých potůčku, které mohou být vhodným objektem pro fotografovo snažení. Na nějaké velké „krajinkaření“ to příliš není, protože kopec je téměř neustále zahalen v oblačnosti.
Jedinou další možností jak ulovit zajímavý snímek je sklonit se k zemi a fotit ještěrky, kterých tu žije několik druhů. Fresh Water Lake je největším jezerem na Dominice a jezero Boeri pro změnu nejhlubším. Po cestě k nim budete míjet jak prameny s horkou vodou tak vodou ledovou. Při návratu podél cesty pro auta mi bylo smutno, když jsem viděl jak bagr rozšiřuje cestu dále do pralesa, jak porušuje kořeny a jak se krásné zelené stromy vyvracejí na cestu. O kousek dál zase zemědělec zakládal políčko vypalováním obrovských pařezu. Mám obavy, že až se sem třeba za několik let vrátím nenajdu Dominiku takovou, jakou jsem poznal letos.

Indian River
Nyní opustíme kopce v centru ostrova a přesuneme se na sever k pobřeží do městečka Portsmouth, které je druhým největším na ostrově a vhodnou základnou k několika výletům. Tím prvním je plavba člunem od ústí řeky Indian River směrem do vnitrozemí, což je vhodná příležitost jak poznat prales z hladiny řeky. Možností je i sledovat vodní ptactvo, kterého tu však není tolik, kolik by si nadšený fotoamatér s teleobjektivem přál. Stejně nevhodné je přítmí korun stromů, které nedovolí krátký čas ani při ISO 800. O to více je času na sledování stromů s mohutnými kořeny, které připomínají propletená chapadla chobotnice vystupující z řeky. Na velmi zajímavý výlet po řece vás vezmou místní domorodci, cesta trvající 2 hodiny stojí v přepočtu 300 korun za loď. Z Portsmouthu se můžete ještě týž den vydat na sever do blízkého Národního parku Cabrits.

Cabrits National Park
Národní park Cabrits se nachází jeden kilometr severně po pobřeží od města Portsmouth na malém poloostrově se dvěma výraznými kopci, West Cabrit a East Cabrit. Místo je zajímavé především svou historií, v roce 1765 zde britská vojska postavila pevnost Fort Shirley a i dnes můžete odhadnout v jakých podmínkách hlídali vojáci ostrov. Zbytky staveb jsou pečlivě opravované. Výlet je zajímavý i z přírodopisného hlediska, naleznete tu jiný biotop než v horách Morne Trios Potons, o poznání sušší a spíše s křovinnou vegetací. Pro zvídavé je zde vybudována pěkná naučná stezka, která poučí návštěvníka se všemi zajímavostech poloostrova. Naleznete tu dva druhy ještěrek, včetně největší na Dominice (Ameiva fuscata), endemického hada a dalších několik živočišných druhů. Především množství ještěrek, často po nich téměř šlapete, svede k focení i toho, kdo zvířata nikdy nefotil. Pro snímky ještěrek postačí i ohnisko 80mm. Zbytky pevnosti jsou hojně navštěvovány i místními, proto se nenechte zaskočit, když zde potkáte uřvané černoušky na školním výletě. Pohotový fotograf však několik snímků pořídí i v těchto podmínkách.

Další zajímavé lokality na ostrově
Ačkoli je Dominika ostrov relativně malý, je zde mnoho dalších lokalit, které stojí za zhlédnutí. Vzpomínám si, jak jsem na ostrově potkal postarší německý pár, který měl na chození po ostrově naplánován celý měsíc. Když jsem viděl jejich itinerář, který pečlivě dodržovali, začal jsem závidět a plánovat, kdy se na ostrov vrátím. Pro opravdu zkušené výletníky je prý velice zajímavý výstup pralesem na nejvyšší horu ostrova – Morne Diablotins (1447 m), na jejímž úpatí je rezervace, kde můžete spatřit dva místní endemické druhy papoušků. Za návštěvu stojí i několik dalších mohutných vodopádů jako Middleham Falls, Victoria Falls nebo Esmerald Pool. Zajímavá je lokalita L´Escalier Tete-Chien, což jsou skalní vulkanické útvary vystupující z moře v Carib Territory. Nedaleko tohoto místa přežívají poslední zbytky původních obyvatel – Karibů, i je už bohužel poznamenala současná „kultura“.

Několik praktických rad
- Vstupní vízum, o které lze zažádat na velvyslanectví Velké Británie v Praze, nikdo při vstupu na Dominiku nevyžaduje.
- Přímé lety z Evropy na Dominiku nejsou. Nejobvyklejší je let s Air France na ostrov Martinik (21 000,- Kč) a potom trajektem na Dominiku (40 euro).
- Přestože je Dominika z ostrovů východního Karibiku nejméně rozvinutá, nehrozí zde žádné nebezpečí ze strany místního obyvatelstva, k cizincům se chovají příjemně.
- Oficiálním jazykem je angličtina a všichni místní ji používají.
- Oficiální měnou je Východokaribský dolar, ale bez problému lze platit i dolary americkými. V nevýhodném kurzu lze někde nakupovat i za eura.
- Pro přesouvání po ostrově je nejvhodnější autostop nebo malé minibusy pro 14 lidí, na které stačí kdekoli mávnout (cena cca 2 USD na 15 km).