Pokud budete chtít poznat amazonskou džungli, měli
byste vědět, že
je nejpřístupnější právě v Ekvádoru. Kdo chce však
vidět primární, tzn.
původní prales, musí se vydat hlouběji do
džungle, až k hranici s
Kolumbií a Peru. V souvislosti s objevením
ropy v sedmdesátých letech
minulého století nastalo postupné
osidlování deštného pralesa a jeho
kácení. K novým nalezištím byly
vybudovány nové cesty a s nimi přišla
zkáza. Divoké zvěři a původním
obyvatelům, nepoznamenaným civilizací,
nezbylo nic jiného než
ustoupit do tropické vegetace.
Fauna a
flora
|
Vodopád padající do pralesa |
Ekvádorská
část amazonské nížiny
se nazývá Oriente a při pohledu na mapu Ekvádoru
ji naleznete ve
východní části jako zelenou plochu u peruánských
hranic.
Ekvádorská Amazonie se řadí mezi světově největší a
nejdůležitější
oblasti s výskytem tropických deštných pralesů. Na
jednom stromu v
této oblasti žije prý dohromady více živočišných druhů
než na celých
Britských ostrovech. Bohatství živočišných a rostlinných
druhů je
neuvěřitelné. Mravenečník nebo třeba pásovec se protahuje
mezi
stromy, v jejichž korunách poletuje několik druhů papoušků,
kteří svým
křikem přinutili ze stromu slézt do řeky obrovskou
anakondu. Na jednom
hektaru lesa žije více druhů žab než v celé
severní Americe.
Cesta ovšem něco stojí. Není náročná
finančně, ale časově. Z vlastní
zkušenosti doporučuji pokusit se
dostat po sjízdných cestách co nejvíce
na východ. Čím budete dále a v
menších nadmořských výškách, tím vyšší
bude šance pro sledování (a
především focení) zvířat. Mnoho návštěvníků
Ekvádoru se nechá
zlákat nízkými cenami nabízených výletů, které jsou
často pouze
kousek od silnice. I když bude mít průvodce neustále v ruce
mačetu a
bude s ní máchat kolem sebe, jedná se pouze o iluzi a žádná
zvířata
neobjevíte. Pokud do vlhkého pralesa vkročíte například až v
národním
parku Yasuní, zvířat na filmu (nebo paměťové kartě) bude
rychle
přibývat.
|
|
|
Ara
ararauna
|
Ramphatos tucanus
|
Motýl rodu Doxocopa
|
V amazonské oblasti je
poměrně konstantní klima – teplo a vlhko
během celého roku. Nejsušší
měsíce jsou od prosince do března, naopak
červen, červenec a srpen
bývají nejdeštivější.
Jak se tam
dostat
|
Polední déšť v pralese |
|
Pohled do koruny stromu |
|
Meandr řeky Río Bobonaza |
Z
hlavního města Quita jezdí
několikrát denně autobusy do městeček, které
jsou vstupními branami
do Amazonie. Tím nejbližším je Puyo. Do hustého
lesa se odtud vydáte,
ale o tropický prales se ještě nejedná. Do
začátku 70. let bylo Puyo
hranicí, za kterou byl neporušený prales, ale
po objevení ropy v
oblasti se hranice posunula. I tak však Puyo zůstává
zajímavým
místem. Kousek před příjezdem do města, přibližně na
hranici
provincie Pastaza, budete muset projít procedurou registrace
vstupu do
oblasti Oriente. U závory přes silnici je malá boudička,
kde musíte za
asistence zapsat své jméno a číslo pasu. Totéž se
opakuje když se z
provincie vracíte. To kdyby se některý návštěvník
pralesní provincie
ztratil, možná by si toho po několika týdnech
všimli.
Severněji naleznete městečko Tena, které je
nyní hlavním městem
„pralesní“ provincie Napo a domov tu má 20 000
obyvatel. Tena byla
nejvýchodněji položenou misijní stanicí v
Ekvádoru, avšak ještě předtím
místem osídlení původních obyvatel
(lokalita byla objevena v roce
1560). Nejblíže deštnému pralesu ale
budete až v městečku Coca, které
je na mapách Ekvádoru nejvíce na
východě. V současnosti je Coca město,
které je poznamenáno nedalekými
ložisky ropy a podle toho to tam také
vypadá: narazíte na mnoho
chatrčí, ve kterých bydlí dělníci, na cestách
se brodíte buď
hlubokými loužemi a bahnem nebo při chůzi přes zvířený
prach nevidíte
na pět metrů. I tak má město pro mnoho cestovatelů jisté
kouzlo. Po
ustanovení města centrem provincie se začíná situace
zlepšovat, ulice
se stávají příjemnějšími. Město vzkvétá i rozvíjejícím
se cestovním
ruchem, je základnou mnoha expedic chystajících se
do
džungle.
Cesty do džungle
|
Když se kamión zasekne v zatáčce… |
Ve
městě (Coca, Tena, ale i v Puyo)
je několik cestovních kanceláří, které
vám umožní vydat se do pralesa
bez obavy, že někde v bujné vegetaci
zabloudíte. Je dobré poptat se
cizinců, kteří z města odjíždějí, jaké
mají zkušenosti s průvodci,
nechat si nějaké doporučit. Průměrná cena
za jeden den pro jednu
osobu se pohybuje v rozmezí 35 - 50 USD (v roce
2002). Výrazně
ušetříte, pokud se na výlet vydáte ve větší skupině.
Dalšího snížení
ceny se dočkáte, pokud cestu do pralesa naplánujete na
několik dní.
Důležité je si zjistit, co cesta zahrnuje. Standardem by
měl být
průvodce, jídlo po celou dobu cesty a ubytování v
domorodých
vesničkách v džungli. Většina z nich se ale neomezuje
pouze na toto,
často vám bude umožněno zaplavat si pod vodopády,
plout po řekách v
kánoích z vydlabaného kmene, ochutnat pokrmy
místních obyvatel,
seznámit se s řemeslnou výrobou obyvatel pralesa
nebo poznat místní
přírodní medicínu. Každý dobrý průvodce by měl
dokonale znát nejen
angličtinu, ale především místní faunu a
floru, upozornit na
zajímavosti pralesa, kterých byste si sami
nevšimli nebo je často marně
hledali.
|
|
Lodí do hlouby Amazonie
|
Výhled z terasy na řeku
|
Při výletech se
dostanete - obvykle je jedinou cestou řeka - hluboko
do pralesa, kde
budete potkávat pouze indiány žijící v proutěných
obydlích. Ocitnete
se v oblastech nedotčeného lesa, kam ještě
nedorazila motorová
pila bledé tváře a na místě, kde si každý, nejen
zanícený zoolog, z
okolní divoké fauny vykroutí hlavu.
|
Vykácená část deštného pralesa |
Nezbytností
takových výletů je
přibalit si s sebou speciální vybavení.
Nenahraditelným pomocníkem je
kvalitní repelent. Po několika
nekvalitních se mi osvědčil Autan. Pro
klidnou noc si přibalte
moskytiéru, komářímu bzučení se nevyhnete,
ale neměli by vás vysávat.
Na nohy doporučuji pro výlet do džungle
holínky, jejich cena je okolo 5
USD, klidně je pak můžete i prodat.
Problémy s pořízením holínek mají
osoby s velikostí bot 43 a větší.
Mnoho průvodců doporučuje proti
velice častým dešťům pončo, ale
podle mého názoru se pod ním jenom
zapaříte a při prostupování
vegetací se jenom plete. Smysl má pouze v
případě, že pod ním máte v
bezpečí před vodou schovanou
fotobrašnu.
Rafting a
kayaking
|
Výroba keramiky u indiánů |
Několik
kanceláří nabízí rafting a
kayaking na divokých řekách v oblasti. Cena
plavení v divoké vodě na
raftu se pohybuje okolo 50 USD na den. Na
kajaku je to většinou
dražší, 65 USD na den. Půjčení kajaku stojí 15
USD, s kompletním
vybavením (pádla, helma, kombinéza) 30 USD. Čtyřdenní
školu kayakingu
můžete absolvovat za 250 USD, což je cena spíše pro
Amíky. Nebezpečím
pro vás nebude ani tak zpěněná voda jako nezkušení
místní
instruktoři, i když jsou samozřejmě výjimky. Ceny jsou z
roku
2002.
Závěr
Dočetli
jste poslední ze série článků pro Paladix.cz, ve kterých
jsem chtěl
krátce představit rovníkový Ekvádor. Tato oblast mě
okouzlila
natolik, že vím, že se tam s fotoaparátem
vrátím.
Použitá technika v Ekvádoru: Canon EOS
300; Canon EF 28-80mm
f/4,5-5,6; Canon EF 75-300mm f/4,5-5,6;
polarizační filtr Hoya, film
Kodak Supra 400, fotobrašna Lowepro
Orion Mini
Související
odkazy
Ekvádor,
země mnoha kontrastů
Ekvádor,
Národní park Sangay
Ondřej Prosický
| NaturePhoto.cz,
1.3.2003
Komentáře ke článku
(0 příspěvků) Přidat komentář