Botswana a Zimbabwe, poprvé Afrika

Ještě v roce 2009 jsem v rozhovoru pro časopis Příroda poměrně přesvědčivě říkal, že se mi do Afriky nechce. Zvědavost je ale silnější než rozum, proto se poměrně nenápadně přihodilo, že za pár dní letím poznávat zvířata do Botswany a Zimbabwe. Uvědomil jsem si, že nemůžu něco soudit bez toho, abych si to alespoň jednou nevyzkoušel.

Přestože velmi pravděpodobně navštívíme minimálně tři země afrického kontinentu, bude to bez velkého cestování. Pohybovat se budeme okolo Viktoriiných vodopádů a nějaký čas pobudeme Chobe National Park a Hwange National Park.


Fotograf zvířat, který nechce do Afriky

Pro většinu kolegů to bylo vždy obtížně pochopitelné „Ty, fotograf divoké přírody a nechceš do Afriky?!“. „O přírodu ze sedadla auta nestojím, kolona aut na prašné cestě není žádná divočina“, bývala obvykle moje odpověď.
Můj názor se nijak nemění. Kdo zná můj styl fotografování přírody, ví, že budu v Africe trpět. Však už mě kamarádi, se kterými na černý kontinent vyrážím, varovali, „Nepočítej, že si budeš zvířátka dlouhé hodiny opatrně vodit do atraktivního prostředí v posledních paprscích slunce, jako to děláš v Jižní Americe!“

Dokonalý snímek díky náhodě a štěstí
Afrika je bezesporu královstvím velkých zvířat, kde by se mohl jejich etologii učit každý milovník přírody. Bohužel pro člověka, který chce svými fotografiemi zaujmout druhé, není lokalitou příliš ideální. Pro zajímavý snímek je potřebný vklad autora, nemůže se spoléhat na náhodu a štěstí, které je v Africe pro výjimečný snímek bezpodmínečně nutné. Nechci čekat na to, co mi spadne do klína, chci tvořit!
Ke svému fotografování potřebuji volnost a čas. Jít kam potřebuji, ne být striktně zavřený v autě s kolegy, kteří mají logicky představy o fotce jiné.

Odjezd bez jasného plánu

I když si možná po předešlých řádcích říkáte „Tak proč tam tedy letí!“, svůj důvod mám. V poslední době cítím, že důležitější než dokonalá fotografie je pro mne příležitost být v přírodě a něco nového poznat. Zjistil jsem, že pokud bych chtěl vytvářet jen „dokonalé“ fotografie, cestování za přírodou se mi rychle otráví. Jsem už, nejen co se týká fotografování, poměrně náročný a pokud bych si z výletu nic nepřivezl, byl bych zklamaný. Těší mě, že jsem dospěl do stavu, že si užiji „fotografování“ i bez jediného stisknutí spouště.
Cestu do Botswany a Zimbabwe mám jako poznávání s foťákem, bez nějakých ambicí přivést na snímcích něco jiného, než ty miliony turistů, kteří totéž zkoušeli předem mnou. Prioritně bych rád ve volné přírodě viděl zvířata, o kterých jsem jako malý kluk četl. Fotit samozřejmě budu, ale snad poprvé neodjíždím s jasným plánem, co by mělo na fotografiích být.
Svojí nemalou roli při rozhodování, zda Afriku poprvé vyzkoušet, sehrál také fakt, že vyrážím s kamarády, se kterými mi bylo při společných cestách vždy fajn.

V červenci po návratu pak napíši pár řádek, jaké fotografování v Africe skutečně je. Třeba si to tam zamiluji a budu se vracet.

Fotograf
Ondřej Prosický
Ondřej Prosický

se ve své tvorbě zaměřuje na fotografování divoké přírody. Na snímcích chce nápaditě zaznamenat chování zvířat v jejich přirozeném prostředí. Fotografické workshopy a expedice zaměřené na přírodu organizuje od roku 2006, snímky publikuje v médiích a má za sebou více než čtyři desítky autorských výstav.

K jeho největším úspěchům patří účast ve finále prestižní fotografické soutěže Wildlife Photographer of the Year. Členem Asociace profesionální fotografů České republiky je od roku 2009. V květnu 2011 udělila Evropská federace profesionálních fotografů Ondřejovi Prosickému titul QEP (Qualified European Photographer) v kategorii Wildlife Photography a v témže roce získal v Bruselu ocenění FEP Landscape Golden Camera. Nejnovějšími oceněními jsou nominace a hlavní ceny soutěží Czech Press Photo, Czech Nature Photo a z Festival de l'Oiseau et de la Nature ve Francii.

Vloženo
24. 06. 2012 , kategorie: cesty, svět
Sdílejte s přáteli

Komentáře ke článku

(12 příspěvků)
Přidat komentář

Přidat komentář

No vidíš, přežil jsi to. Úplně nespokojený snad nejsi a černouškové nebo Mlíčňák mají aspoň čím telefonovat !
Zdraví Standa
P.S. .. a Vy ostatní se více určitě dozvíte v Ondrově článku
Ondřej: Myslím, že co se týká národních parků - kde jsou velcí predátoři a velcí býložravci - tak to pravda je, že takových míst kde by se dalo volně pohybovat moc není. Na druhou stranu je v Africe obrovské množství míst, i mimo chráněná území, která jsou nesmírně zajímavá a kde se člověk může toulat dle libosti (i když na lvi se dá narazit i na předměstí hlavního města :)).
Ivo: O Mana Pools vím, myslím, že na ně také někdy dojde, podobně to jde i jinde, ale moc podobných míst není.
Tento text je pro mě trošku nemilým překvapením. Sleduji tvorbu a tento web už mnoho let, stejně jako jsem měl možnost navštívit Ondřejovo přednášky. Z jeho řeči začíná být cítit frustrace, kterou bych u něj nečekal - frustrace z toho, že neudělá jiné fotky než řada dalších fotografů z aut. Vytrácí se radost z přírody, radost z focení jako takového, hlavně jen udělat za každou cenu fotku, kterou nemá nikdo jiný (což se v těchto podmínkách těžko bude dařit). Pro mě trošku smutné a nečekané...
Miloš Šálek
Našel jsem odkaz na ukázku z filmu pro představu: http://www.oasishd.ca/index.php?option=com_content&view=article&id=138:art-wildlifephotographers&catid=26:catw&Itemid=3#
A jen dodám, že Zambezi je v těchto místech obzvlášť malebná a přes řeku je zambijský Lower Zambezi NP, který by taky stál za návštěvu (asi jako milion dalších míst v jižní Africe :)). Nádherná divočina a turisty by jsi spočital na prstech jedný ruky. Ještě jednou, šťastnou cestu!!!
Přeji šťastnou cestu! Doufám, že se ti jižní Afrika bude líbit a dostane se ti pod kůži. Jinak, nevím jestli se to od roku 2006 nezměnilo, ale pokud se ti nechce je fotit přírodu z auta, pak doporučuji v Zimbabwe navštívit Mana Pools NP. Nejen, že je to krásný kout země, ale je to jeden z mála národních parků v Africe kde je (byl?) dovolen volný pohyb téměř bez omezení, a není snad adrenalinovější zážitek, než se Africkou přírodou pohybovat po svých - i kdyby si nic neviděl :)
tibor
jo a ten dokument je opravdu skvělej
Tibor
Já bych to neviděl zase tak dramaticky,a myslím že si poradíš a námětů bude dost a dost. a ty miliony turistů s kompaktama bych moc neřešil,to není pro tebe žádná konkurence :-)
Karel
Neboj, podle toho, co vykomunikoval Jéňa, je to v jedné z lokalit jen o osobní statečnosti :- ) a neměl by být prý vůbec žádný problém opustit auto a jít si třeba k nosorožci na 5 metrů, tož uvidíme, jak to vše půjde. jenom s tím "voděním" to asi nebude tak horký, nebo vlastně bude?
Miloš Šálek
Doporučuju tenhle film, ja ho pomalu hltnul jedním dechem :-) http://www.csfd.cz/film/289250-fotografove-nemozneho/galerie/
Afrika je krásná i bez jediného stisknutí spouště fotoaparátu. Vžycky, když tam jedu (s fotobatohem), tak se těším a nevadilo by mi, kdybych domů nepřivezl jediný obrázek ( i když by to byla škoda:-)). Přeji hodně štěstí a zážitků!!
Ondra