Sulawesi, místo fotografování válení v posteli

Ledňáček rezavý (Ceyx fallax) Sulawesi Dwarf Kingfisher, Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS-1D X, Objektiv: EF400mm f/2.8L IS II USM +2x III, Ohnisková vzdálenost (EQ35mm): 800 mm, stativ Gitzo, Clona: 7.1, Doba expozice: 0.3 s, ISO: 800, Kompenzace expozice: +1/3, Blesk: Ne, 28. června 2015 8:05:19, Tangkoko-Batuangas Dua Saudara, Sulawesi (Indonésie)

Jak se vyválet v jedovatých rostlinách

Z prvních dní jsem byl nadšený. Krásné ubytování přímo na okraji národní parku Tangkoko, velmi zkušený průvodce, který se nám maximálně věnoval a zvířecí příležitosti přesně takové, jaké jsem si vysnil a naplánoval. Idylka.
Do chvíle, než jsem si pro vhodný úhel snímání při fotografování krásně vybarvené pity červenobřiché lehl na zem a pár metrů se plazil plně soustředěný na nádherné zvíře. V tom zaujetí jsem se přeplazil přes doteď blíže neurčenou jedovatou rostlinu. V tu chvíli jsem to totiž vůbec nevěděl.
Až večer jsem měl zarudlou celou pravou část trupu a začal jsem natékat a natékat, pak to začalo i bolet na dotek, pak bolet i bez dotek. To už se nedalo ani ležet, Jirka mě zvedal z postele a každé nadechnutí, jak se to vše natahovalo, bolelo jako prase. Po dvou návštěvách u domorodého vesnického lékaře z Batu Putih (no, lékaře, diplom jsem neviděl) a vyfasování zázračných olejíčků a zelených listů léčivých rostlin, ... se to vůbec nezlepšilo.
Třetí den, to už jsem měl lehce strach, že se v noci udusím a pravou rukou jsem nemohl v rameni hýbat vůbec, jsem srabácky požádal o odvoz do nemocnice. Což náš hostitel a průvodce hned udělal. Díky!
Zážitek z indonéské nemocnice z blízkého (naštěstí) dvousettisícového města Bitung je velmi pozitivní. Na rozdíl od nemocnic českých, kde se vždy děsím, co si počnu, kdyby mi bylo něco opravdu vážného, běželo v indonéské nemocnici bez dlouhých čekání vše jak po drátkách. Doktor, jak jsem se zatnutými zuby levou rukou přizvedl ruku pravou, jasně diagnostikouval jedovatou kytku a nahlásil, že to bude fakt na dlouho. Nyní, skoro měsíc po focení pity červenobřiché, mohu bez váhání prohlásit, že měl pravdu.
Nicméně, za 60 tis. indonéských rupií jsem si vyzvedl léky (antibiotika, proti bolesti, proti alergické reakci a kortikoidy) a s lehkou úlevou odešel.
Léky po pár dnech naštěstí zabraly. Den před odletem mi po tom největším pekle otrnulo a usoudil jsem, že při troše šikovnosti půjde ze stativu fotografovat jen levou rukou (blbost, zkuste si to, ale dobré řešení je radiová spoušť) . Zaplatil jsem si domorodého nosiče fotografického batohu, protože nádherného ledňáčka rezavého jsem chtěl fotografovat i kdyby mě za ním měli pralesem nosit na nosítkách. Focení bylo peklo se zatnutými zuby, ale podařilo se. Jak byl zobáček ostrý, jen jsem doprovázel kluky při dalších příležitostech a na foťák ani nesáhl. Podobně proběhl i krátký návrat k nártounům těsně před odletem domů. Bolelo to jako prase, ale té příležitosti k pár dalším fotkám nelituji.
Cesta domů trvala 34 hodin a byla jedno velké utrpení. Doma mě milovaná žena Marta přibalila k již zabalené tašce do nemocnice a jelo se na Bulovku, kde mi po mnoha hodinovém čekání jen vyměnili indonéské léky za ty české. Následovaly návštěvy mého praktického lékaře (kterého jsem za těch 15 let ani pořádně nepoznal), horečky, vše stejně nateklé, ruka skoro nehybná, návštěva chirurgie, vyšetření ultrazvukem, další antibiotika a ... zlepšení zánětu minimální.
Nyní, skoro měsíc po plazení se jedovatou kytkou za pitou, už se konečně můžu pravou rukou podrbat i na hlavě. Už to nebolí, ale tu nejpoškozenější část tkáně mám pořad tvrdou. Zlepšuje se to, ale fakt nevím, kdy to skončí.
A co myslíte, až se v roce 2017 za ledňáčky na Sulawesi vrátím a budu si k pitě lehat na zem, podívám se pečlivě pod sebe? Nepodívám, jak je příležitost není čas! Divoká příroda není ateliér.

Strouhy a temný les plný ledňáčků

Národní park Tangkoko na severu ostrova Sulawesi je ideálním místem, kde můžete zůstat několik dní a věnovat se poměrně zajímavým zvířecím druhům. Ono těch druhů není moc. Vlastně jsou to jen ledňáčci, zoborožec přilbový, makak chocholatý a nártoun celebeský. Ale proto, aby měl zpracovaný materiál nějaký přesah je potřeba více příležitostí, tzn. zůstat na místě alespoň 10 dní. Stojí to za to, většina druhů je endemických, nikde jinde je nepotkáte.
Vymyšlené jsem to měl dokonale, jen těch příležitostí kvůli výše popsanému moc nebylo. Ledňáčků jsem viděl čtyři druhy, kluci nakonec dohromady sedm druhů. S makakem chocholatým jsme se poznali jen lehce a k těm kouzleným nártounům by se dalo chodit pořád. Nápadů s nártouny bylo mraky, jen to obvykle v té tmě (nártoun je zvíře s noční aktivitou, ožívá se soumrakem) nebylo moc jednoduché.
Když ty fotografie nyní procházím, samotného mě překvapuje, že jsem za tu chvilku vůbec něco stihl. Žádné klenoty to asi nejsou, ale myslím, že třeba snad ty fotografie nártounů něco nového přinesou. Zážitky ale byly. Kdo ví, kdy příště uvidím jak zoborožec u hnízda krmí svojí uvězněnou samičku, která sedí na vejcích.
Největší dobrodružství byli jednoznačně leďnáčci. To byla opravdová divočina, kdy se jejich chování, hlasy a odsedávání muselo pečlivě nakoukat a naposlouchat. S nimi to rozhodně nebylo zadarmo. Asi nejnáročnější to bylo s leďňáčkem ohnivým, který prolétával jen hluboce zaříznutým korytem potoka a jeho úletová vzdálenost byla možná delší než u našeho ledňáčka řičního. Než jsem “ulehl” měl jsem ho v hledáčku jednou, nelíbila se mi kompozice, asi jsem měl raději hned fotit. Pak už jsem se na něj mohl chodit pouze koukat.
Jiná situace byla s “lesními” druhy leďnáčků (typicky třeba ledňáček modrouchý a ledňáček poustevnický). Ti se chovali spíše jako momoti v tropech Střední a Jižní Ameriky. Poměrně trpělivě seděli a když už se po přiblížení na osm metrů zvedli k odletu, nikdy nezmizeli daleko a mohlo se to s nimi zkusit znova.
Trochu divočejší byl v lese ledňáček rezavý, ale i s ním se to oproti tomu z koryta potoka popěrně pěkně dalo. O tom jak to bylo s ledňáčky na výletu lodí v magrovových porostech vám moc nepovím, ta jedovatá kytka mě na lodičku nepustila.

Tak nějak jsem se už při tom válení v posteli na Sulawesi rozhodl, že se za dva roky na místo vrátím. Ono to tam totiž vyjde vcelku levně, jen ta cesta je tam děsně dlouhá. Není divu, pokud máte doma klasický globus, schválně se podívejte kde národní park Tangkoko je. K Austrálii už to není o moc dál.

Doufám, že jsem si to příhodou s jedovatkou “vybral” a nyní budou zase všechny cesty idylické. Vždyť už na konci října odlétáme za kolibříky.

Fotografováné druhy zvířat v národním parku Tangkoko v termínu 19. - 28. června 2015

ledňáček rezavý (Ceyx fallax) Sulawesi Dwarf Kingfisher
ledňáček modrohřbetý (Alcedo meninting) Blue-eared Kingfisher
ledňáček černozobý (Pelargopsis melanorhyncha) Black-billed Kingfisher
ledňáček ohnivý (Halcyon coromanda) Ruddy Kingfisher  
ledňáček poustevnický (Actenoides monachus) Green-backed Kingfisher  
ledňáček posvátný (Todiramphus sanctus) Sacred Kingfisher
ledňáček modrouchý (Cittura cyanotis) Lilac-cheeked Kingfisher
zoborožec přílbový (Rhyticeros cassidix) Knobbed Hornbill     
výreček celebeský (Otus manadensis) Sulawesi Scops Owl
pita červenobřichá (Pitta erythrogaster) Red-bellied Pitta  
drongo vlasatý (Dicrurus hottentottus) Hair-crested Drongo     
mandelík celebeský  (Coracias temminckii) Purple-winged Roller   

makak chocholatý (Macaca nigra) Celebes crested macaque
nártoun celebeský (Tarsius spectrum) Spectral tarsier
kuskus medvědí (Ailurops ursinus) Sulawesi bear cuscus
dráček létavý (Draco volans) Flying dragon

Související odkazy

Fotografování v tropech, Sulawesi, 6-2015
Hokkaidó, zimní fotografování orlů v Japonsku
Fotografování kolibříků, Kolumbie, 11-2015
Falklandské ostrovy pro fotografy
Trinidad & Tobago, ptačí unikát Karibiku
Únorová Kostarika, pokus o vzpouru
Kostarický workshop, bilance po návratu
Realita africké divočiny, po návratu


Nártoun celebeský (Tarsius spectrum) Spectral Tarsier, Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS-1D X, Objektiv: EF400mm f/2.8L IS II USM, Ohnisková vzdálenost (EQ35mm): 400 mm, stativ Gitzo, Clona: 7.1, Doba expozice: 0.8 s, ISO: 800, Kompenzace expozice: -2/3, Blesk: Ne, 28. června 2015 7:19:47, Tangkoko-Batuangas Dua Saudara, Sulawesi (Indonésie) Ledňáček modrouchý (Cittura cyanotis) Lilac-cheeked Kingfisher, Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS-1D X, Objektiv: EF400mm f/2.8L IS II USM +1.4x III, Ohnisková vzdálenost (EQ35mm): 560 mm, stativ Gitzo, Clona: 4.0, Doba expozice: 1/30 s, ISO: 2000, Kompenzace expozice: -2/3, Blesk: Ne, 21. června 2015 16:22:50, Tangkoko-Batuangas Dua Saudara, Sulawesi (Indonésie) Zoborožec přílbový (Rhyticeros cassidix) Knobbed Hornbill, Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS-1D X, Objektiv: EF400mm f/2.8L IS II USM +1.4x III, Ohnisková vzdálenost (EQ35mm): 560 mm, stativ Gitzo, Clona: 5.0, Doba expozice: 1/320 s, ISO: 2500, Kompenzace expozice: -2/3, Blesk: Ne, 22. června 2015 8:56:33, Tangkoko-Batuangas Dua Saudara, Sulawesi (Indonésie) Pita červenobřichá (Pitta erythrogaster) Red-bellied Pitta, Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS-1D X, Objektiv: EF400mm f/2.8L IS II USM +1.4x III, Ohnisková vzdálenost (EQ35mm): 560 mm, stativ Gitzo, Clona: 5.0, Doba expozice: 1/30 s, ISO: 2500, Kompenzace expozice: -1/3, Blesk: Ne, 22. června 2015 8:39:05, Tangkoko-Batuangas Dua Saudara, Sulawesi (Indonésie) Makak chocholatý (Macaca nigra) Celebes crested Macaque, Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS-1D X, Objektiv: EF70-200mm f/2.8L IS II USM, Ohnisková vzdálenost (EQ35mm): 70 mm, stativ Gitzo, Clona: 4.0, Doba expozice: 1/80 s, ISO: 2000, Kompenzace expozice: -1, Blesk: Ne, 21. června 2015 9:31:59, Tangkoko-Batuangas Dua Saudara, Sulawesi (Indonésie)