S fotoaparátem nejen za kolibříky

S fotoaparátem nejen za kolibříky

Text a foto: Ondřej Prosický

Od rána již sedm hodin hledím skrz teleobjektiv na květ, ke kterému se v pravidelných intervalech létá nakrmit několik druhů kostarických kolibříků. Je úžasné cítit ve své blízkosti rychlé mávání křídel a sledovat jejich obratný pohyb, aby se poté ve vzduchu zastavili a se zobáčkem zabořeným do květu začali nasávat sladký nektar. Neváhám a exponuji další záběry. I když už mám s fotografováním ptáků nějakou praxi, výsledek je nejistý.

Kolibřík fialovohrdlý Lampornis calolaema = calolaemus) Purple-throated Mountain-gem, Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS 40D, Objektiv: Canon EF 200mm f/2.8 L USM + TC Canon 2x, Ohnisková vzdálenost (EQ35mm): 640 mm, stativ Gitzo 1227 LVL, Clona: 7.1, Doba expozice: 1/640 s, ISO: 500, Kompenzace expozice: -2/3, Blesk: Ano, Vytvořeno: 2. března 2008 23:52:42, La Paz (Kostarika) Království tropické přírody
Na území o čtvrtinu menším než Česká republika je tato země přecpaná životem. V Kostarice žijí 4 % všech živočišných druhů (téměř 500 000). Při pozorných toulkách přírodou tu objevíme více druhů ptáků než v USA a Kanadě dohromady, více plazů než v celé Evropě, pětkrát více motýlů než v Austrálii a takto bych mohl stále pokračovat.
Důvodem této hojnosti je mimořádná geografická dispozice Kostariky. Většina kopců (obvykle to jsou aktivní sopky) v centrálním pohoří země má výšku nad 2500 m, jejich svahy upadají k pobřeží obou oceánů. V nejužším místě je dělí pouze 125 km. Troufám si říci, že nikde jinde na světě není na tak malém území tolik biologických zón a vegetačních typů. Blízko sebe je tu vlhký deštný prales, horský mlžný les, karibské pláže s palmami, pacifické mangrovové pobřeží nebo vysokohorské páramo. Snadno dostupné jsou aktivní sopky, kaňony dravých řek s mnoha vodopády, jeskyně plné netopýrů, termální sopečné prameny, korálové útesy, neprostupné bažiny nebo ostrovy plné ptactva nedaleko pobřeží. Přidám ještě jeden výčet, který mluví za vše. Na území Kostariky žije (nebo na sezónu přilétá) 857 druhů ptáků, po zemi běhá 243 druhů savců, najdeme tu i 182 druhů obojživelníků a 235 druhů plazů. Domovem je těmto živočichům 11000 cévnatých rostlin, 1600 druhů orchidejí, 2564 hub a řas…
Toto vše je ráj pro milovníky přírody a přírodovědce. V Kostarice jsou si toho vědomi a vybudovali si z turistiky prosperující průmysl. Není ve světě obdobná země, která by měla tolik národních parků a chráněných lokalit. Na 25 % území Kostariky najdeme jak státní národní parky, tak i mnoho soukromých rezervací.

Zima v tropech
Nejvhodnějším obdobím pro cestu je období sucha (což je relativní pojem, v některých oblastech prší stále) a to od druhé poloviny prosince do první poloviny dubna. V tomto období je bohužel Kostarika turisty napráskaná a dokonce se můžete setkat s tím, že večer neseženete prázdnou postel. Já jsem Kostariku vždy poznával v prosinci a vše bylo v pohodě. Období dešťů právě končí a ještě tam není tolik turistů.

Anhinga americká (Anhinga anhinga) Anhinga, Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS-1D Mark III, Objektiv: Canon EF 400mm f/5.6 L USM, Ohnisková vzdálenost (EQ35mm): 520 mm, stativ Gitzo 1227 LVL, Clona: 5.6, Doba expozice: 1/320 s, ISO: 1000, Kompenzace expozice: -2/3, Blesk: Ano, Vytvořeno: 15. února 2008 16:58:03, RNVS Cano Negro (Kostarika)Několik praktických rad
· do Kostariky se dostanete pouze s více něž jedním přestupem, obvykle v USA, pokud máte s Američany problémy, lze tam letět s Air France s více přestupy a déle, nebo se společností Iberia;
· cena zpátečních letenek se pohybuje od 22 do 25 tisíc korun včetně všech letištních příplatků, mimo sezónu v období dešťů lze letenku pořídit i levněji;
· ačkoli v některých materiálech píší, že bez víza můžete do Kostariky na 30 dní, ve skutečnosti můžete bez víz zůstat dní 90;
· nejvhodnější měnou na utrácení ve vaší peněžence jsou americké dolary, na většině míst jimi lze i přímo platit, oficiální měnou je kostarický colón, při skromném komfortu stačí na dva týdny 350 dolarů, ti žravější si musí připravit alespoň 500 dolarů;
· ubytování na jednu noc v nelevnějším pokoji stojí okolo sedmi dolarů. Nejvíce jsem platil 15 dolarů, ale měl jsem postel i za dva dolary, tento typ hotelu bych ale nikomu raději nedoporučoval;
· protože se jedná o zemi latinské Ameriky, je používanou řečí španělština, s angličtinou si moc nepomůžete, využijete ji pouze u více navštěvovaných parků
· pokud máte rádi přírodu a jste ochotni si připlatit za sledování zvířat v exotičtější oblasti než jsou třeboňské rybníky nebo Novomlýnské nádrže (nic proti nim), je Kostarika tím pravým místem. Na rozdíl od jižní a jihovýchodní Afriky vás to vyjde nesrovnatelně laciněji, vstup do parku stojí obvykle 6 – 10 USD a můžete se po něm volně pohybovat. Nemusíte fotografovat z okénka auta s nastartovaným motorem na prašné cestě, jako třeba v Africe
· Kostarika je na návštěvníky toužící poznávat její krásu dobře připravená, ať už jsou to hotely a penzióny mnoha cenových kategorií, dobře fungující autobusová doprava, nebo ochotní lidé. Sympatické jsou i ceny v obchodech a restauracích. Protože se jedná o zemi opravdu malou, lze toho i za pouhých 14 dní hodně stihnout. Při této cestě poznáte mnoho biologických zón a potkáte hodně zvířat, která si tento ráj přírody oblíbila. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že i když navštívíte všechny významnější lokality, budete se chtít vracet. Stále bude co poznávat, co sledovat i co fotit.
· na mnoha místech, i v té nejzapadlejší vesničce, najdete počítač s připojením na internet a za výrazně nižší ceny než u nás, cestování už nikde není co bývalo, každý večer máte možnost psát si se svými blízkými.

Volavky v deltě řeky Rio Barú
Přestože překrásná lokalita v místě ústí řeky Barú do Pacifiku není ani národním parkem ani rezervací, je to místo, na které mám hodně vzpomínek. Právě tam jsem viděl prvního ledňáčka, jak na starém vyvráceném stromě pohlíží trpělivě na hladinu s tím, aby po chvilce vystřelil za rybičkou pod sebou. Kousek odtud na kraji vesničky Dominical, jsem při fotografování volavek v krytu vysoké trávy měl štěstíčko, které se při pozorování ptáků přihodí pouze párkrát za život. Pár metrů ode mě si sedla malá sova králičí (Athene cunicularia) a nechala mi potřebných několik vteřin, abych ji mohl vyfotografovat. A podobných zážitků mám odtud mnoho.
Neplatí to jen pro Dominoval. V Kostarice je na krajích měst mnohem větší šance, že něco živého uvidíte, než uprostřed hlubokého neprostupného lesa. Zvířata jsou na člověka více zvyklá a je mnohem větší šance je pozorovat z blízka. Navíc v obtížně prostupném lese se budete tolik soustředit nad každým krokem, že mnoho věcí přehlédnete.
Dominical je vždy mojí první zastávkou po prvních dnech strávených v centrální Kordiléře. Oproti horám je zde už pěkně vedro a ideálním oděvem pro fotografování ptáků jsou plavky a sandály. Ne zbytečně, ve večerních hodinách, když slunce začne klesat, vydávám se řekou pod vysoké stromy plné zeleně, kde pozoruji při lovu volavky modrošedé (Egretta caerulea). Hladina řeky je při ústí relativně klidná a obraz volavky v ní dokonale zrcadlí. Úžasný pohled.
Nedaleko odtud je soukromá rezervace Hacienda Barú, která je především vhodným místem pro pozorování dvou druhů tukanů, běžnějšího tukana hnědohřbetého (Ramphastos swainsonii) a méně častého Arassari panamského (Pteroglossus frantzii)

Amazónek běločelý (Pionus senilis) White-crowned Parrot or Plum-crowned Pionus, Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS-1D Mark III, Objektiv: Canon EF 200mm f/2.8 L USM + TC Canon 2x, Ohnisková vzdálenost (EQ35mm): 520 mm, stativ Gitzo 1227 LVL, Clona: 6.3, Doba expozice: 1/200 s, ISO: 640, Kompenzace expozice: -2/3, Blesk: Ano, Vytvořeno: 17. února 2008 14:11:31, La Paz (Kostarika) Po řece za ledňáčky
O pár stovek kilometru na sever u hranic s Nikaraguou je rezervace Caňo Negro, kam jsem se vypravil pozorovat především vodní ptactvo. Volavky, ibisy, jabiru, anhingy, kormorány, ostnáky a mnoho dalších druhů, které se v blízkosti řeky Rio Frío a v nedalekém mokřadu zdržovaly. Místní řeka se jednoznačně měla jmenovat „Řeka ledňáčků“, protože to, co jsem během dvouhodinového výletu lodí zažil, bylo neuvěřitelné. Časně ráno byly břehy plné lovících ledňáčků. Na řece byly všude a nebylo pohledu, kdybych alespoň jeden druh z kostarických pěti nezahlédl. Oblast Caňo Negro byla v prosinci 2005 pro mě největším překvapením. Během dne jsem pozoroval desítky druhů ptáků.

S momotem v království opic
Ačkoli jsem do Národního parku Manuel Antonio vyrazil především kvůli fotografování opic (malpa, kotul a vřešťan) podařil se mi úlovek, ze kterého mám velkou radost. Vyfotografoval jsem momota černolícího (Momotus momota). Nedaleko cesty nízko nad zemí, v husté vegetaci mi dal několik potřebných vteřin k pořízení snímků. Ačkoli není žádným unikátem, po neúspěšných pokusech v minulosti bylo klidné setkání velkým zadostiučiněním. Ačkoli je park vyhledáván především pro odpočinek na klidných plážích a kvůli pozorování mnoha druhů savců včetně lenochoda, může přichystat nejedno ornitologické překvapení. Pobřeží moře je skvělým místem i pro pelikány, vodouše a volavky. Je úžasné sledovat lov pelikánů hnědých (Pelecanus occidentalis), kdy se několik metrů nad hladinou prudce zalomí, aby se zobákem kolmo dolů prudce rozřízli hladinu a ulovili rybu.

Rybařík amazonský (Chloroceryle amazona) Amazon Kingfisher, Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS-1D Mark III, Objektiv: Canon EF 400mm f/5.6 L USM, Ohnisková vzdálenost (EQ35mm): 520 mm, stativ Gitzo 1227 LVL, Clona: 5.6, Doba expozice: 1/500 s, ISO: 640, Kompenzace expozice: -2/3, Blesk: Ano, Vytvořeno: 15. února 2008 9:18:08, RNVS Cano Negro (Kostarika) Barvy tropické zeleně
Je příjemné procházet temně zeleným mlžným lesem, nechat se skrápět drobnými kapičkami vody a pozorovat to barevné hemžení okolo. Nejsou to jen ptáci s úžasným zpěvem, ale i mnoho druhů motýlů, kteří oživují krajinu. Kostarika je rájem pro fotografa tropické přírody a například drobných pěvců, lze během jednoho dlouhého dne nafotit více jak 30 druhů. Barvy jsou to úžasné od modrých a žlutých tangar, přes oranžové až černooranžové vlhovce, strakaté kardinály až po neuvěřitelně modré květomily, kteří, aby toho nebylo málo, mají zářivě červené nohy.
Nejlepší způsob, jak podobné ptáky přilákat, jsou rozložené vyloupané banány nebo rozříznuté ovoce, které je láká jako magnet a rychle se to po lese rozkřikne. Během několika hodin pak máte ve své blízkosti mnoho druhů. V jejich přítomnosti vás nepřekvapí veverka, ale obrovská kunovitá šelma tayra, už pro mě překvapením byla. Obzvlášť po tom, co jsem ji viděl pochutnávat si na banánu.

Létající drahokam mlžného lesa
Nevětším lákadlem a důvodem, proč se budu do Kostariky ještě mnohokrát vracet, jsou jednoznačně kolibříci. Těchto obdivuhodných tvorů, o kterých by se dala napsat kniha, je v Kostarice 52 druhů a minimálně 25 z nich lze běžně pozorovat. Nejčastěji v oblastech mlžného lesa, jak nasávají sladký nektar z pestrých trubicovitých květů. Tito drobečci o velikosti pouze několika málo centimetrů rychle prolétávají okolo vás a je obtížné je pozorovat jinak než v letu. Vždyť ani při nasávání potravy se jejich křídla nezastaví.
Jednoznačně nejlepším místem pro sledování chování kolibříků je rezervace Monteverde a rozlehlý areál s botanickou zahradou u Vera Blanca pod sopkou Poás. Právě tady v centrální části Kostariky lze při celodenním vyhledávání pozorovat až 15 druhů kolibříků. Dosud se mi nepodařilo vysvětlit proč to tak je, ale kolibříci jsou nejaktivnější během deště, kdy na květy v zahradě a na umělá pítka (obdoba našich krmítek) přilétá několik stovek jedinců několika druhů.

Volavka bělostná (Egretta thula) Snowy Egret, Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS-1D Mark III, Objektiv: Canon EF 400mm f/5.6 L USM, Ohnisková vzdálenost (EQ35mm): 520 mm, stativ Gitzo 1227 LVL, Clona: 8.0, Doba expozice: 1/500 s, ISO: 100, Kompenzace expozice: -1/3, Blesk: Ne, Vytvořeno: 9. února 2008 7:17:43, pobřeží Pacifiku u Dominical (Kostarika)Za králem tropických hor
Jedním z druhů, který mě nutí se do Kostariky vrátit, je kvesal chocholatý (Pharomachrus mocinno). Tento posvátný pták původních obyvatel střední Ameriky je svými barvami s ostatními druhy nezaměnitelný. Ačkoli by měl být svým zářivě zeleným a červeným peřím v lese nepřehlédnutelný, je k jeho pozorování potřebná velká dávka štěstí. V prosinci 2005 jsem jej pozoroval poprvé, jak samečka tak samičku, ale fotografické pokusy byly neúspěšné. Ale s každou další chvíli strávenou s tropickými ptáky se o nich dozvídám víc a to mi snad v budoucnu umožní poutavý snímek kvesala vyfotit.
Kostarika je rájem pro ornitologa a další milovníky tropické přírody. Snadná dostupnost národních parků a rezervací z ní dělají cíl pro studium přírody nebo třeba jen pro pozorování zvířat v jejich přirozeném prostředí. Vím, že se tam ještě několikrát vrátím.

Související odkazy
Fotografie zvířat pořízené v Kostarice v poslední třech letech (540 fotek k dnešnímu dni)

Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, 17.5.2008