Text a foto: Ondřej Prosický, psáno pro
FotoAparát.cz
…je časně ráno, slunce vychází ve střední Americe
velmi brzy, a já už hodinu sedím v podřepu ve vysoké trávě a pevně
svírám monopod s teleobjektivem. Ačkoli jsem se nepřesunul ani o metr,
vyfotil jsem za tu dobu několik druhů zvířat. Od barevných pěvců v
koruně stromu přes volavky rusohlavé v trávě, až po kondora
havranovitého na nedaleké cestě. Do Kostariky jsem se vydal za přírodou
a fotografováním zvířat a její krásu se pokusím přiblížit v tomto
článku.
Proč právě Kostarika
K přírodě jsem
měl vždy blízko. Poprvé jako malý zoolog na základní škole a nyní jako
geolog ve své profesi. Přes můj nákladný koníček, sledování aktivních
sopek, jsem se dostal až ke studiu odlehlých národních parků Latinské
Ameriky. A od snahy zachytit přírodu fotoaparátem byl už jen krůček k
fotografování zvířat ve volné přírodě.
Po několika zklamáních
při sledování zvířat v Mexiku nebo Ekvádoru jsem začal listovat v
literatuře o přírodě Kostariky. Již dlouho jsem tušil, že tato
středoamerická země je pro sledování a fotografování to pravé místo, a
po krátké době jsem věděl, že je to lokalita nejlepší. Není to jen země
s naprosto unikátním systémem chráněných území, najdete tu i několik
aktivních sopek, příjemné lidi a vybrat si můžete jak z pobřeží
Karibiku, tak i Pacifiku. Vše je naservírováno v dokonale fungující
infrastruktuře v bezpečné a civilizované zemi.
Království tropické přírody
Na území o čtvrtinu menším
než Česká Republika je tato země skutečně přecpaná životem. V Kostarice
(na 0,01% zemské pevniny) žijí 4 % všech živočišných druhů (téměř 500
000). Při pozorných toulkách přírodou tu objevíme více druhů ptáků
než v USA a Kanadě dohromady, více plazů než v celé Evropě, pětkrát více
motýlů než v Austrálii a takto bych mohl stále pokračovat.
Důvodem této hojnosti je mimořádná geografická dispozice
Kostariky. Většina kopců (obvykle to jsou aktivní sopky) v centrálním
pohoří země má výšku nad 2500 m, jejich svahy upadají k pobřeží obou
oceánů. V nejužším místě je dělí pouze 125 km. Troufám si říci, že nikde
jinde na světě není na tak malém území tolik biologických zón a
vegetačních typů. Blízko sebe je tu vlhký deštný prales, horský mlžný
les, karibské pláže s palmami, pacifické mangrovové pobřeží nebo
vysokohorské páramo. Snadno dostupné jsou aktivní sopky, kaňony
dravých řek s mnoha vodopády, jeskyně plné netopýrů, termální sopečné
prameny, korálové útesy, neprostupné bažiny nebo ostrovy plné ptactva
nedaleko pobřeží. Protože je mi jasné, že se do článku vejde pouze
zlomek unikátů, přidám ještě jeden výčet, který mluví za vše. Na území
Kostariky žije (nebo na sezónu přilétá) 857 druhů ptáků, po zemi běhá
243 druhů savců, nejdeme tu i 182 druhů obojživelníků a 235 druhů plazů.
Domovem je těmto živočichům 11000 cévnatých rostlin, 1600 druhů
orchidejí, 2564 hub a řas…
Toto vše je ráj pro milovníky
přírody a přírodovědce. V Kostarice jsou si toho vědomi a vybudovali si
z turistiky prosperující průmysl. Není ve světě obdobná země, která by
měla tolik národních parků a chráněných lokalit. Na 25 % území Kostariky
najdeme jak státní národní parky, tak i mnoho soukromých rezervací.
Mlžným tropickým lesem
Jedním z
nejnavštěvovanějších přírodních unikátů je bezesporu rezervace RBBN
Monteverde v centrální horské časti Kostariky. Mlžný, ale často i
deštivý les je domovem mnoha druhů zvířat a v rezervaci je dostatek
značených cest pro jejich sledování. Pro pohodlnější návštěvníky nabízí
nedaleká vesnice Santa Elena třeba motýlí farmu nebo Ranarium, česky by
se dalo říci „žabín“. Což je několik akvárii s mnoha druhy kostarických
žab. Aktivnější zájemci o přírodu, mohou využít služeb profesionálních
průvodců, kteří znají ta správná místa pro sledování zvěře. Pro
pozorování ptáků mají i kvalitní dalekohledy.
Cesta z
hlavního města trvala pět hodin a především její závěr byl poutavý i z
okénka autobusu. Bohatě zalesněné kopce s převalujícími se cáry mlhy,
oblačnost, přes kterou se snažilo prosvítat slunce a do toho barevné
duhy tak mohutné, že jsem ještě takové nikdy neviděl. Vystupuji z
autobusu, prší, ani se nanamáhám hledat místo pro stan, je zde (stejně
jako všude v Kostarice) mnoho možností ubytování a při výběru záleží
pouze na tom, kolik máte v kapse dolarů. Ani mě nezajímá sprcha s teplou
vodou, moje první otázka směřuje k tomu, zda má pokoj zásuvku. Při
cestování na delší dobu mimo civilizaci je pro majitele digitálních
fotoaparátů hledání energie velkým problémem.
Pro
sledování ptáků v rezervaci je nejlepší vykopat se z postele co
nejdříve. Já vstávám ještě za tmy, k hranici parku je to ještě sedm
kilometrů po bahnité cestě. Stejně jako předešlý den opět prší, ačkoli
je teplo a svítí slunce, prosvětlená mlha produkuje difúzní světlo, ve
kterém nelze bez slunečních brýlí ani otevřít oči. Je to srandovní,
ačkoli prší, musím mít brýle nasazeny. Vypadá to jako deštivý mrak,
který je pouze do 10 metrů nad hlavou a dále je modrá obloha. Efekt má
ale stejný, po pár kilometrech jsem mokrý a nedokážu si představit, jak
budu v této vodní lázni fotografovat. Ale pouze touha po kolibřících
(viz článek na FA) na paměťové kartě mě nutí cestu nevzdat a nevrátit do
Santa Eleny na lahodnou kostarickou kávu.
U vstupu do rezervace
je již několik terénních aut s movitějšími turisty, kteří si právě
dohadují cenu s průvodci. Ve svých nažehlených khaki oblečcích s bílou
košilí i kloboukem a obloženou bagetou v ruce vypadají směšně a prudce
to kontrastuje se mnou, hladovým santusákem s bahnem i za ušima. Má to i
svou výhodu, nenápadné (tzn. tmavé, seprané, roztrhané) oblečení a
neoholená tvář s mastnými zmoklými vlasy rozhodně neláká případné lapky,
kteří by se na vašem vybavení chtěli obohatit. Nikoho nenapadne, že v té
špinavé brašně, ze které trčí tráva, je fototechnika v hodnotě pár let
starého auta.
Rezervace, asi proto, že je hodně navštěvovaná,
není pro focení právě ideální. Nejednou se mi stalo, že jsem v koruně
stromu pracně dostal do záběru nějakého ptáčka, když mě někdo dloubnul
do ramene s otázkou: “What is it?“. Zpětně mohu říci, že se mi vždy
nejlépe fotilo při čekání na stopa na kraji měst, nebo v blízkosti cest
zcela mimo parky a rezervace. Zvířat tam bylo mnohem více a podmínky pro
focení vhodnější. Ale například pro kolibříky je asi Monteverde země
zaslíbená, pro jejich fotografování nenajdete na světě vhodnější
lokalitu.
Podobné klima a vegetaci naleznete v i NP Amistad u
panamských hranic, v NP Tapantí nebo národních parcích pod aktivními
sopkami.
Pobřeží Karibiku a Pacifiku
Nejsou
to jenom pláže, co můžete na pobřeží objevit, ale i neprostupné
mangrovové porosty, delty řek pramenících v horách nebo skalnaté
útesy. Každý kilometr je zcela jiný a i počasí je odlišné. Pacifické
pobřeží je o něco sušší než to karibské. Pokud byste si měli u Pacifiku
vybrat pouze jeden národní park, doporučuji Manuel Antonio. Lokalita
je vhodná především pro pozorování savců, v období od ledna do dubna
lze na moři dokonce zahlédnou i velryby a delfíny. V korunách stromů
i po značených stezkách se prohánějí opice, vysoko ve větvích pomalu
lezou lenochodi a na kamenných útesech u pláží se vyhřívá velký ještěr
ctenosaur. Park je snadno dostupný ze stejnojmenné vesničky nebo z
nepatrně vzdálenějšího Quepos, o turisty tu tedy není nouze. Většinou se
však budou pouze válet na pláži, proto se dá kousek od pobřeží nerušeně
fotit. Když jsem sledoval malpy kapucínské, dostal jsem se až pod strom
na okraji pláže a nevnímaje opalující se lidi jsem nerušeně fotil s
hlavou prudce zalomenou do koruny stromu. Z pláže se zvedla mladá
atraktivní dívka v plavkách, z písku vzala plátěnou tašku a běžela ke
mě. Srdce se mi rozbušilo, sáhla do látkové tašky,.. a vytáhla Canon EOS
20D s nasazeným objektivem 70-200/2,8 L IS. Musím přiznat, že jsem
docela čuměl, nějak mi to nešlo dohromady.
Na Karibském pobřeží
je neznámější NP Cahuita nebo více na severu po pobřeží NP
Tortuguero. Do Tortuguero již vedou cesty pouze po moři nebo tam
jedenkrát denně léta malé letadlo z hlavního města, turistů je tu tedy
podstatně méně a podmínky jsou pro focení především vodních ptáků
ideální. Náladu může zkazit pouze tropický prales, často tu prší a za
volavkami a dalšími ptáky budete muset půjčenou lodí.
Ve svazích aktivních sopek
Oceánská deska se sklání,
ohýbá a podsouvá pod kontinent. V tomto místě vzniká hlubokomořský
příkop. V hlubších částech Země se deska zčásti natavuje, tavenina
stoupá, způsobuje další natavení v kontinentální kůře a horniny se
poté objevují na zemském povrchu ve formě vulkánů. Proto je Kostarika
i velice seismicky aktivní. V blízkosti sopečných vrcholů nebo i na
jejich svazích najdete mnoho důkazů o vulkanické činnosti, ať už jsou to
termální prameny nebo fumaroly (výrony sopečných plynů).
Pro
fotografa je velmi přitažlivé fotit tyto scény širokým ohniskem, jak se
pára převaluje v husté vegetaci a ústí fumarol hýří všemi barvami.
Vrcholy kostarických sopek jsou až na výjimky snadno dostupné, pokud se
smíříte s tím, že několikrát upadnete do kluzkého bahna. Pokud má někdo
úchylku na fotografování ptáků, kteří jsou obvykle vysoko v korunách
stromů, bude se v bahně válet celý den. Myslel jsem si, že jsem nemehlo,
ale potkal jsem v horách Amíka, profesionálního fotografa, který před
mými zraky uklouzl se stativem s objektivem za čtvrt miliónu na rameni a
ve svahu 40° to dokázal vyrovnat. Fototechnika spadla na něj, do
měkkého. Když jsem se tomu s vytřeštěným okem podivoval, pravil, že až
budu v Kostarice potřinácté jako on, zvládnu to také. Uvěřil jsem.
Ubezpečuji vás, že na takových místech jako v národním parku
Rincón de la Vieja je na co se dívat. Koncentraci exotického ptactva
bych přiblížil pavilónu Ptačí svět ve Dvoře Králové nad Labem. Když
procházíte, spoustu věcí přehlédnete, ale stačí se zastavit a na několik
desítek minut se nehnete z místa. Tukan s otevřeným zobákem na holé
větvi, datel ve výši očí 5 metrů od vás, aguti proběhne pod nohama nebo
světle zelený křovináč omotáný na stromě nad vaší hlavou.
V
mlžném pralese na úpatí sopek si přijde na své i fotograf krajiny.
Stromy obalené mechem a epifyty jsou vždy vděčným objektem pro
zaznamenání na paměťovou kartu nebo filmové políčko. Jen dalekých
panoramatických pohledů si na kostarických vrcholech příliš
neužijete. Vzhledem k vlhkému klimatu po většinu roku je v horách
často oblačnost. Pokud je však krásný jasný den, lze třeba z vrcholu
nejvyšší hory v Kostarice (Cerro Chirripó 3820 m) spatřit oba oceány,
stačí jen pootočit hlavou. Dalším velice přitažlivým místem za pěkného
počasí je nazelenalé jezero v kaldeře sopky Irazú (3432 m). Já jsem měl
smůlu, na vrcholu lilo tak, že jsem měl pocit, že mi promoká i
Gore-Tex obleček, a mlha byla taková, že když jsem se párkrát otočil
na místě, nevěděl jsem kudy se vrátit. Právě tehdy byl den, ze kterého
nemám ani jednu fotku. Dalšími vulkanickými parky jsou NP Volcán Poás
nebo NP Arenal s nejaktivnější sopkou v Kostarice.
Deštný prales z vratké lodičky
Pokud si návštěvník
Kostariky bude chtít alespoň několik dní připadat jako v tropické
Brazílii na Amazonce, doporučuji výlet do národního parku
Tortuguero. Protože většina z nás návštěvníků serveru Fotoaparát.cz
nebude mít přebytečných 140 USD na zpáteční letenku do oblasti, je
jedinou možností zaplatit si výlet lodí s průvodcem z nejbližšího
většího města. Ale stojí to za to. Meandry řek, spousta klidných lagun,
úzké přírodní kanály. Všechno to je domovinou neuvěřitelného množství
vodních ptáků. Jenom třeba volavek je zde šest druhů, po hladině běhá
ještěrka bazilišek, na ztrouchnivělém kmeni na břehu řeky sedí
ledňáček královský a po větvích mohutných stromů se prohánějí opice
a leguán zelený. A nuda není, ani když vystoupíte na břeh. Pokud
lokalitu navštívíte ve vhodném období, můžete sledovat želvy při kladení
vajec, naopak pestrobarevné žabičky můžete na listech sledovat
celoročně. V Tortuguero není kromě přírody nic k vidění, proto
stačí pro návštěvu pouze 2 – 3 dny. Pro fotografování, stejně jako pro
jakoukoli prohlídku parku, je nevhodnější si na celý den půjčit lodičku.
Než však do vratké lodičky se svojí drahou fototechnikou usednete,
doporučuji pořádně se s ní na několika stovkách metrů kanálů
seznámit. Není mrzutějšího konce fotografování zvířat, než vaši
digitální miláčci s objektivy na dně hluboké řeky.
-
do Kostariky se dostanete pouze s více něž jedním přestupem, obvykle v
USA, pokud máte s Američany podobné problémy jako já, lze tam letět s
Air France s více přestupy a výrazně déle;
- cena
zpátečních letenek se pohybuje od 18 do 22 tisíc bez letištních
poplatků, mimo sezónu v období dešťů lze letenku pořídit i levněji;
- ačkoli na několika místech píši, že bez víza můžete do
Kostariky na 30 dní, ve skutečnosti můžete bez víz zůstat dní 90;
- nejvhodnější měnou na utrácení ve vaší peněžence jsou
americké dolary, na většině míst s nimi lze i přímo platit, oficiální
měnou je kostarický colón;
- období sucha (což je
relativní pojem, na některých oblastech prší stále) je od druhé poloviny
prosince do první poloviny dubna. V tomto období je bohužel Kostarika
turisty napráskaná a dokonce se můžete setkat s tím, že večer neseženete
prázdnou postel. Já jsem Kostariku poznával v prosinci a vše bylo v
pohodě;
- ubytování na jednu noc v levnějším pokoji
stojí okolo pěti dolarů. Nejvíce jsem platil 15 dolarů, ale měl jsem
postel i za dva dolary, tento typ hotelu bych ale nikomu raději
nedoporučoval;
- protože se jedná o zemi latinské
Ameriky, je používanou řečí španělština, s angličtinou si moc
nepomůžete, často jsem dělal Amíkům potupně překladatele;
- na mnoha místech, i v té nejzapadlejší vesničce najdete počítač
s připojením na internet a za výrazně nižší ceny než u nás, cestování už
nikde není co bývalo, každý večer máte možnost chatovat se svými
blízkými.
Závěr
V článku jsem se snažil
popsat krásy Kostariky i dát fotografům několik typů na místa, která
stojí za to na navštívit. Ale nyní, když text po sobě čtu, vím, že ani
jedno není pořádně, prostor pro článek není nafukovací. V dalším
pokračování vyprávění, v článku „Fotografování zvířat v Kostarice“, se
fotografování budu věnovat více. Když si nyní prohlížím snímky zvířat z
tohoto ráje ve střední Americe, nejraději bych zabalil batoh a ihned se
tam vrátil. Nechce se někdo přidat?
Komentáře ke článku
(3 příspěvků) Přidat komentářvšiml jsem si Vašeho článku, protože
plánuju cestu do Kostariky v prosinci t.r. Nechcete se tedy přidat, jak
v článku píšete??
S pozdravem
B. M.
Tel 602328199
picovina:mad::mad: