Chaluha velká, lovci fotografů

V článečku se vám pokusím přiblížit několik setkání s tímto ve všech ohledech podivným ptákem. Na ostrově jsme jej potkávali každý den, ale svým chováním nás stále překvapoval, někdy krotký jako slepice na dvorku, jindy plachý jako káně v české krajině. Jeho chování bylo opravdu nevyzpytatelné a právě to byl impuls, který mě motivoval pořídit poutavé záběry, které by tento druh co nejlépe charakterizovaly. Již nyní mohu prozradit, že jsem byl za trpělivost odměněn, vysněný záběr jsem nakonec pořídil.

Chaluha velká (Stercorarius skua) | Great Skua, Autor: Ondřej Prosický, Model aparátu: Canon EOS 20D, Objektiv: Canon EF 400mm f/5.6 L USM, Přepočtené ohnisko: 640mm, Stativ: Gitzo 1227 + 1377M, Clona: 5.60, Doba expozice: 1/400 s, ISO: 400, Měření expozice: se zdůrazněným středem, Kompenzace expozice: +1 EV, Blesk: Ne, Vytvořeno: 3. července 2007 15:13:09, Goksøyrmyrane Naturreservat, ostrov Runde (Norsko) Pod nohama turistů
Hned první den večer s napětím stoupáme do vrcholových partií ostrova v očekávání prvního shledání s papuchalky, kteří byli hlavním impulsem pro cestu na Runde. Je slune02čno, oproti drastickým předpovědím nám ostrov nastavil přívětivou tvář, stejně jako většinu ostatních dní našeho týdenního pobytu je krásně, věc v Norsku nevídaná.
Jdu vzhůru se svými společníky Láďou, Bohdanem a Pepíkem a v nepravidelných intervalech míjíme turisty, pro které je ostrov pouze krátkou zastávkou při poznávacím zájezdě po krásách Norska.
Ve vzdálenosti asi 50 m spatřím v cestě z kopce sestupující rodinky podivného hnědého ptáka, který se jich vůbec nebojí. Jen jim pomalu odpochoduje z cesty. Nemůže být pochyb, je to chaluha. Se svým zahnutým dravčím zobákem, se zde na severu nemůže jednat o nic jiného. Srdíčko mi poskočí a začínám plánovat fotografickou akci.
O chaluhách jsem věděl málo, tušil jsem, že ji bezpečně poznám, že jich je na ostrově okolo 30 párů a že během týdne fotografování dojde i na ně. Vyhlášená je i jejich dravost, tím ale moje studium skončilo.
Stejně jako vždy při přesunu mám na prsou pověšený stativ s nachystaným tělem, objektivem a bleskem. Proto trvá pouze několik málo vteřin a v poloze půl metru nad zemí jsem připraven fotografovat. V době, kdy si kolegové obtížně skládají nádobíčko, mám již pořízeny první záběry. Blízký protisvah mě nutí posunout se k chaluze o 45 stupňů vpravo, tak se dostanu na její úroveň a mohu fotografovat se zcela rozostřeným pozadím a popředím, chaluha pak na snímku lépe vynikne. Daří se, ale...
Ze zážitku jsem poněkud rozpačitý, prostředí vydupané cesty nebylo právě ideální a scéna fotografování musela připomínat workshop „Fotografování kohouta na d03vorku“, navíc za účasti diváků z celé Evropy. Chaluha „nic nepředvedla“, zobák měla snad slepený a křídla svázaná, proto mě nepřekvapila ani tím, že při snaze vyplašit ji k letu, na nás jen pohrdavě pohlédla. Tak to ne, to má být ten obávaný dravec, co krade terejům z hnízda mláďata?!

S večerním sluncem v zádech
Druhý den, již s pocitem velkých světáků, které nemůže na ostrově nic překvapit, scházíme po intenzivním fotografování papuchalků unavení dolů. Večerní světlo nízko položeného slunce barví krajinu do překrásných barev, kdy ze zlatavé trávy vyčnívají krásně sluncem prozářené chuchvalce suchopýru. Kde jsou, teď bych je tady chtěl, s hlavou vykroucenou se neustále rozhlížím po okolí hledajíce nějakou chaluhu.
Konečně, nedaleko ode mne se ze vzduchu snesl hnědý přízrak, aby nemotorně dosedl do vysoké trávy. Neváhám a oproti trochu rozpačitým klukům ihned klekám na kolena a začínám se přibližovat. Netrvá dlouho a po několika krocích a přestávkách na fotografování jsem v bezprostřední blízkosti chaluhy, až tak, že mi objektiv odmítá na tak blízký objekt zaostřit. A zase nic, žádné mohutné mávání křídly s naštvaně rozevřeným zobákem, jak jsme již párkrát z velké vzdálenosti 04pozorovali. Jen tupě sedí ve vysoké trávě, jako by se chytla do želez. Pohlédnu na kluky, kteří si kompletují svoje fotonádobí: „Tak já vám ji vyplaším, to budou prima letovky při startu“. Chvíli čekám, abych se poté před chaluhou z pod své maskovací šály zviditelnil. Ačkoli jsem předpokládal, že se chaluha pohledem na mě vyplaší (vyděsí...), nic se nekoná, jen tupě zírá a nehne se ani píď. Až při narovnání zad a ztopoření mých 190 cm, roztahuje křídla a odlétá. Za sebou pak slyším klapání zrcátek fotoaparátů Canon EOS 1D Mk II a Nikon D2X, krásně se to poslouchá. Jako kdyby na festivalu v Cannes vyšla Sharon Stone na červený koberec. Chaluha mizí v dáli a já s pocitem, že to stále není ono, pochoduji dolů.

Chaluha velká (Stercorarius skua) | Great Skua, Autor: Ondřej Prosický, Model aparátu: Canon EOS 20D, Objektiv: Canon EF 400mm f/5.6 L USM, Přepočtené ohnisko: 640mm, Stativ: Gitzo 1227 + 1377M, Clona: 5.60, Doba expozice: 1/640 s, ISO: 100, Měření expozice: se zdůrazněným středem, Kompenzace expozice: +1/3 EV, Blesk: Ne, Vytvořeno: 2. července 2006 12:13:09, Goksøyrmyrane Naturreservat, ostrov Runde (Norsko)Chaluha velká (Stercorarius skua)
Pták velikosti přibližně káněte, zavalitý, s délkou těla 60 cm s úctyhodným rozpětím křídel až 140 cm. Je tmavě hnědý, se světlým pruhem na ručních letkách. Má silný, nápadně hákovitý černý zobák.
Let je velmi energický, rychlý a obratný, především při lovu a při obraně hnízda. Při delším letu se chaluha velká pohybuje klidně jako racek stříbřitý, stále však zařazuje05 překvapivé obraty, strmé střemhlavé lety a stejně prudké výstupy.
Jejich rozšíření je neobvyklé, kolem dokola jižního pólu, ale i v severním Atlantiku, na Islandu, Faerských ostrovech, v severním Skotsku a západním Norsku. Chaluhy velké z jižní polokoule létají na každoročním tahu na severu až k rovníku. I chaluhy velké ze severního Atlantiku jsou tažní ptáci, koncem září opouštějí svá hnízdiště, která znovu obsazují v polovině dubna. Táhnou přes volné moře, drží se však většinou v blízkosti pobřeží a dosahují k rovníkovým šířkám, takže se mohou setkat se soukmenovci z jižní polokoule. Není nezajímavá informace, že i v České republice mohou být vzácnými zatoulanci.
Chaluhy velké hnízdí ve volných koloniích na vysoko položených plochách a pozvolných svazích pokrytých řídkou vegetací, z nichž nejkratší cestou zalétávají lovit potravu k moři. Hnízda většinou nebývají daleko od kolonie některých dalších mořských ptáků.
O jejich potravních návycích bych odcitoval jeden odstaveček:
„Chaluha velká patří k nejobávanějším dravcům vzdušné říše. Jako dohněda opálení piráti pronásledují ostatní ptáky, a tak dlouho na ně nelítostně útočí, dokud napadená oběť nezvrátí rybu, kterou sama ulovila. Chaluha pak střemhlavým letem vyvržené sousto ještě ve vzduchu zachytí. Jsou to tak drzí bukanýři, že nejedna z nich třeba i v letu chytí tereje za špici křída, aby ho donutila vzdát se vlastní kořisti. Chaluhy se neostýchají vyrvat ptačím rodičům krmení pro potomstvo a nakonec se pustí do jejich vajíček či dokonce do čerstvě vylíhlých mláďat.“
(z knihy: GERALD DURRELL „Kterak sejmout amatérského přírodovědce“)

Chaluha velká (Stercorarius skua) | Great Skua, Autor: Ondřej Prosický, Model aparátu: Canon EOS 20D, Objektiv: Canon EF 400mm f/5.6 L USM, Přepočtené ohnisko: 640mm, Stativ: Gitzo 1227 + 1377M, Clona: 5.60, Doba expozice: 1/400 s, ISO: 400, Měření expozice: se zdůrazněným středem, Kompenzace expozice: +2/3 EV, Blesk: Ne, Vytvořeno: 3. července 2007 16:49:09, Goksøyrmyrane Naturreservat, ostrov Runde (Norsko) Hnědý přízrak nad ostrovem
Ve středu jsme se vydali na severní část ostrova, kde by se měli vyskytovat buřňáci lední. Jak se dalo čekat, chaluhy nás opět doprovázely. S hnědými tmavými křídly nás pozorně ze vzduchu sledovaly, aby si po čase dřeply na skalní výstupek, který trčel v krajině. To dá rozum, že jsme se k nim hned vypravili, výsledkem však byly pouze statické snímky, vhodné někam do atlasu.
Trochu jinak to vypadalo na samé hraně východního pobřeží, jejich koncentrace se zvýšila a bylo mnohem více příležitostí pro jejich fotografování v letu. Postavili jsme se na hranu terénu, kde jsme očekávali přílet od moře, rozprostřeni s fotoaparátem v pohotovostní poloze. Myslím, že právě z tohoto focení máme nejvíce snímků chaluh letících nízko nad terénem.
Moje oko v dáli upoutala dvojice chaluh, která na vyvýšeném travnatém kopečku divoce konverzovala křídly.
Teď nebo nikdy. A hned se pomalu vydávám nejkratší cestou k nim s maskovací šálou přehozenou přes hlavu.
A tehdy to začalo. Chaluhy se zvedly z kopečku a jako stíhačky na mě začaly útočit nálety, při kterých svůj atak pouze 2 metry nad mou hlavou přerušily, aby se opět zvedly do vzduchu k opakovanému náletu. Nic podobného jsem nikdy nezažil, bylo to vzrušující, ale měl jsem strach. Jejich mohutná křídla budila respekt, proto jsem po třetím útoku dal na ústup.
Ačkoli tam mláďata ani vejce neměly, bylo místo v trávě pravděpodobně jejím hnízdním flekem, které chtěly stůj co stůj ubránit. Tohle už se mi líbilo a hned mi v hlavě šrotovalo, jak to co nejlépe vyfotit.
Po návratu k Bohdanovi jsem ještě z povzdálí sledoval podobný pokus postaršího Nora se středoformátem, po kterém šly stejně. Jeho snaha byla vytrvalá až do chvíle, kdy si jej zpovzdálí přivolala vyděšená manželka.

Chaluha velká (Stercorarius skua) | Great Skua, Autor: Ondřej Prosický, Model aparátu: Canon EOS 20D, Objektiv: Canon EF 400mm f/5.6 L USM, Přepočtené ohnisko: 640mm, Stativ: Gitzo 1227 + 1377M, Clona: 5.60, Doba expozice: 1/320 s, ISO: 100, Měření expozice: se zdůrazněným středem, Kompenzace expozice: +1/3 EV, Blesk: Ne, Vytvořeno: 2. července 2006 15:13:09, Goksøyrmyrane Naturreservat, ostrov Runde (Norsko)Poslední šance
Je pátek a ačkoli prší, drápu se na kopec s jasným cílem. Mám poslední možnost, kdy nafotit chaluhu, jak ve výhružné pozici s roztaženými křídly a otevřeným zobákem rozesílá strach do okolí.
Netrvá ani pár minut a jednu „zmoklou slepici“ v trávě nacházím. Už nedělám tu chybu co v minulých dnech, kdy jsem byl u chaluhy moc blízko a po jejím roztažení křídel se mi nevešla do záběru. V klidu si pod maskovací šálou klekám do prohlubně terénu a čekám. Z předešlých dní vím, že když se nad chaluhou válející se v trávě objeví ve vzduchu jiná, promění se v dravce, který začne zuřivě máchat křídly.
Voda mi stéká po objektivu, ale je příjemně teplo. Jsem dokonale maskován, ale do krajiny trčí bílý objektiv. Proto, když ani ne za hodinu přicházejí kolegové, nemohou mě v krajině přehlédnout. Protože i nyní sedí chaluha jako vycpaná, zvu Pepíka s Bohdanem do své blízkosti, jeden zprava, druhý z leva.
A netrvá to ani minutu a ve vzduchu se objevuje druhá chaluha. Dlouho se nic neděje, až do chvíle, kdy se začne snášet dolů vedle té, na kterou už mám asi hodinu manuálně zaostřeno. Ozývá se řev obou, chaluha dosedá a já sypu jeden záběr za druhým, co mi Canon EOS 20D dovolí. Zpětně jsem vyhodnotil, jak byl prozřetelný nápad nechat si kolem chaluhy dost místa v hledáčku, nyní se mi tam s křídly ve vzduchu vešly dvě. Oplývá mě pocit uspokojení, ne nepodobný prožitkům lovce. I pro tyhle chvíle mě baví fotit.
Tím drama neskončilo, před odchodem jsem byl svědkem útoku chaluhy na Bohdana. Se svým Nikonem a objektivem 300/2,8 seděl v trávě, když si ani ne metr před něj přiletěla vyřizovat účty chaluha. S dokořán otevřeným zobákem jako by říkala, „Tenhle ostrov patří mě“. Byl by to dokonalý dokumentační snímek, ale to bych nesměl mít dlouhý monofokální objektiv. Z tohoto momentu má však Bohdan krásné portréty naštvané chaluhy.

Byly to pěkné chvíle a já jsem rád, že jsem při focení důvěrně poznal dalšího charakteristického zástupce arktické aviafauny. Třešničkou na dortu pak bylo pořízení mnoha fotografií, některé doplňují článek nebo je můžete najít v Galerii a další z roku 2007 přibudou.

Související odkazy
Papuchalk bělobradý
Runde 2007, návrat na sever
Fototografie z Norska

Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, 30.8.2007