Sen o kolibříkovi na
hnízdě
Bylo to na ostrově Martinik v roce 2003, kdy
jsem poprvé z blízka viděl rychlé třepotání křídel, které tak
charakterizuje kolibříky. Po dni s nimi strávenými jsem si říkal, jak
asi malá musejí být jejich čerstvě vyklubaná mláďata, když oni sami mají
pouhých několik málo centimetrů.
Od té doby jsem ve střední
Americe navštívil několik míst, kde jsem fotografoval kolibříky a vždy
jsem si na svojí touhu z prvního dne pozorování vzpomněl a vždy
nějaký čas věnoval i hledání obsazeného hnízda. Vždy bez úspěchu,
kolibříci mají obvykle hnízda vysoko v korunách stromů a lézt ve
větvích se mi nikdy nechtělo. Nejblíže svému snu jsem byl několikrát v
kostarické rezervaci Monteverde, kde jsem našel několik prázdných hnízd.
Smůla.
Kolibřík zelený (Colibri
thalassinus) Green Violet-ear, Autor: Ondřej
Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS-1D Mark III, Objektiv: Canon
EF 200mm f/2.8 L USM + mezikroužek Kenko 20mm, Ohnisková vzdálenost
(EQ35mm): 260 mm, fotografováno z ruky, Clona: 7.1, Doba expozice: 1/160
s, ISO: 800, Kompenzace expozice: +1/3, Blesk: Ano (3x externí Canon 580
EX II), Vytvořeno: 20. února 2008 15:18, Savegre
(Kostarika)Když se štěstí
usměje
„Jé podívej, támhle si sednul kolibřík“, takto
to z úst mojí ženy Marty začalo. Byl jsem překvapen, co dělá kolibřík na
terase našeho dočasného domova, ale jen do té chvíle, než jsem zjistil,
co ho k nám tolik přitahuje. Blízko pod stropem bylo na proutěné lampě
vystavěné asi 6 cm velké hnízdo kolibříka. Chuchvalec mechů, drobných
vláken rostlin a snad i pavoučích sítí, byl pevně přichycen ke stěně
lampy ani ne 5 centimetrů pod dřevem obloženým stropem. Když kolibřík za
naší přítomnosti rychle odlétl, přinesl jsem si židli a do hnízda
nahlédl, byli tam! Dvě kolibříčí holátka, s ještě zalepenýma očima, ani
ne 2 cm veliká. Euforie. Konečně, kolibřík na hnízdě a krmí mladé!
Atelier uprostřed pralesa
Nadšení bohužel ihned vystřídalo trauma, „...vždyť tohle přece
nejde fotit, ke hnízdu se nedostanu, tma je tu jako v pr..li, není se
kam schovat a v pozadí hnízda je ze všech stran překližka“. Schován za
oknem s výhledem na hnízdo jsem začal přemýšlet. Vzpomněl jsem si, co
jsem psal v několika článcích, „v životě zvířat neexistuje nic, co nejde
vyfotografovat, je jen k tomu potřeba hodně času“. Času jsem měl dost,
ze Savegre jsme měli odjíždět až druhý den. Měl jsem více jak šest
hodin.
Když zděšení opadlo, ihned jsem věděl, že jedinou cestou
jak dostat do tmavého místa světlo, je provizorní ateliér s několika
blesky. To nebyl problém, jelikož jedním z cvičení na mém kostarickém
workshopu byla stavba ateliéru pro fotografování letovek kolibříků.
Blesky jsem měl. Stejně tak z domova dovezené papírové pozadí zelené
barvy bylo pro zakrytí nevzhledného dřevěného pozadí to pravé.
Protože blesky na stativech nedosáhly až do úrovně hnízda,
improvizuji a rozkládám je na donesené židličky, pod úhlem 45° směřují k
hnízdu ve vzdálenosti asi 1 m. Fotografické pozadí, jsem pak přichytil
lepící páskou ke stropu, asi půl metru za hnízdem.
Možností,
jak toto rozestavit bylo mnoho, ale tak nějak intuitivně to vyšlo hned
napoprvé. Protože už mám s fotografováním velmi lesklých kolibříků
zkušenosti, používám mléčnou rozptylku Sto-fen a ať je bleskové světýlko
ještě měkčí, balím blesk do bublinkové folie. Dvě skupiny blesků (A: dva
blesky na kolibříky a B: jeden blesk na pozadí) byly ovládány řídící
jednotkou na těle fotoaparátu.
Makroobjektivem na kolibříka
Jak je z
poslední přiložené fotografie patrné, na teleobjektiv to rozhodně
nebylo. Jako dokonalá alternativa posloužil objektiv Canon EF 200mm
f/2.8 L USM, na který jsem kvůli snížení minimální zaostřitelné
vzdálenosti namontoval mezikroužek Kenko 20 mm. Tuto sestavu občas
používám i na fotografování motýlů a vážek.
Stativ už žádný
nezbyl, jako opora mi proto dobře posloužil strop terasy, o který
jsem opřel dlaň s fotoaparátem. Na těle Canon EOS 1D Mark III
nastavuji ISO 800 (ať není světlo blesků tolik dominantní, clonu f/7.1
(ať se do hloubky ostrosti vejde kolibříčí maminka i s mláďaty) a čas
1/160 sec (to by snad mělo stačit a s oporou to snad i udržím).
Tak poleť ptáčku, poleť
Za
oknem s výhledem na hnízdo jsem pak čekal na kolibříka. Byla to jediná
možnost, jak nechat maminku sednout k mladým. Když jsem totiž postával u
hnízda (ve skutečnosti spíše horečně stavěl aparaturu), samička mě
pozorovala z nedalekých keřů, v mé přítomnosti by se do hnízda
nevrátila.
Jak kolibřík sednul do hnízda, opatrně jsem prošel
dveřmi, vylezl na židli (opět dobře patrné z poslední fotografie),
zapřel ruku o strop a fotil. Slastná chvíle, krmení kolibříků v hledáčku
fotoaparátu, trvala asi 10-15 vteřin.
Přestože fotoaparát
zvládá 10 snímků za sekundu, bylo k ničemu, kvůli dobíjení blesku v
sérii je potřeba exponovat tak jeden snímek za sekundu, ať se najednou
dobijí a jsou na další záběr připravené všechny.
Kolibřík zelený (Colibri
thalassinus), Green Violet-ear výřez
fotografie, Autor: Ondřej Prosický| NaturePhoto.cz, Model: Canon
EOS-1D Mark III, Objektiv: Canon EF 200mm f/2.8 L USM + mezikroužek
Kenko 20mm, Ohnisková vzdálenost (EQ35mm): 260 mm, fotografováno z ruky,
Clona: 7.1, Doba expozice: 1/160 s, ISO: 800, Kompenzace expozice: +1/3,
Blesk: Ano (3x externí Canon 580 EX II), Vytvořeno: 20. února 2008
15:18, Savegre (Kostarika)Modelka
workshopová
Nejdříve jsem koketoval s myšlenkou, že
si nález snad nechám pro sebe, ale pak ve mě zvítězil „dobrák Ondra“ a
všichni účastníci workshopu se u hnízda v improvizovaném ateliéru
vystřídali.
Trochu jsem se o kolibříky bál, nešlo u hnízda
příliš dlouho strašit. Když jsem nebyl schován, posedávala samička na
okolních stromech, jak jsem se šel schovat, začala mláďátka napájet.
Pořád jsem bral na zřetel, že se už kvůli našemu focení třeba k mladým
nevrátí. Tolik riskovat kvůli focení se nevyplatí.
Souvisejí odkazy
Kolibřík,
divadlo na dešti
Fotografie
kolibříků ve Fotobance
Portfolio
Kolibříci
Zpráva
z poslední cesty po Kostarice
Ondřej
Prosický | NaturePhoto.cz,
24.6.2008
Ateliér trochu jinak...
Provizorní ateliér na terase našeho bydlení, tři stativy s blesky, ke
stropu přilepené zelené pozadí, autor příspěvku na židličce
fotografující kolibříka v hnízdě umístěném na lampě...
Komentáře ke článku
(20 příspěvků) Přidat komentářapropo-200-ku už mám natrvalousazenou v batohu :-)
Honza
informaci. To se omlouvám. :-) Tak mě napadá, nějaká lit. o práci s
mezikroužkama? Asi před rokem jsem hledal a nic nenašel. Inernetové
články které jsem našel to moc podrobně nerozebírají. Jenom to obecně
známé, že zkracujou ostřící vzdálenost a taky že snižují světelnost. Ale
o kolik který, to by mě zajímalo.
predlžoval ohnisko...to by bola pecka...načo telekonvertor za 7litrov
ked 20mm medzikrúžok stojí tisícku?
vlado f pohode... budem
mudrovat, ale medzikrúžok ti len skráti zaostrovaciu vzdialenost
220mm. Mohu se mýlit, v tom případě se omlouvám za rozruch. :)
započítava medzikrúžok??? to ti z 200fky urobi 180tku??? dajak tomu
nerozumiem :)
.. není započítaný mezikroužek ;-)
díky. To sem myslel, že to bude míň ;-)
tím mezikroužkem se to mohlo o tak 30-40 cm zkrátit, normálně je to
150 cm. A že si samička našla divné místo pro hnízdo, asi měla pocit, že
ji tam žádný predátor neohrozí, to je pro ptáky asi jediné
kritérium.
tom macher no...co si budeme nakecavat. a este kusok toho fotostastia a
nic viac netreba....
usídlili zrovna tam :)
Můžus e zeptat na jakou vzdálenost zaostří
200/2,8L USM II s tim mezikroužkem 20mm?
jakých podmínkách dokážete improvizovat a udělat super fotky!
Na
vašich fotkách je skutečně vidět jak moc pro ně dokážete
udělat!
Gratuluju!
souboji ma nejblíže toto -
http://www.fotoaparat.cz/g/08/03/31/511306_4a99e.jpg
- ale určitě
to není ideální. Ostantě, ono těch momentů že života kolibříku k focení
je spousta, ale to bych se k mim musel vždy na zimu přestěhovat :-)
vubec nemam predstavu jak dlouho jsou v hnizde... ale asi si zažili to
je pravda :( Ted jeste vyfotit nejaky ten souboj samečků... Co já vím
tak spolu sokove sokujou u kolibriku nebo se pletu?
představíš, jaký asi měli večer, když se po nás nastěhovbali nějací
Amíci a rozhodli se večer číst knížku na terase pod rozsvěcenou
lampou... ani nemyslet :-(
obě jsou ale super.
chudacci meli na Lampe peknou diskoteku. Fotky jsou fakt bezva!
a bolo to dobre stastie. Fotka cislo 2 sa mi paci viac.
bála mě napadlo, že jste mohl zkusit fotoaprát nějak narafičit a ovládat
ho z notebooku pomocí WiFi. Ale to by jste asi musel použít stativ a
jeden z těch blesků přilepit izolepou na zeď nebo podobně. Každopádně
gratuluju k vyplnění snu, ty fotografie jsou opravdu nádherný.
to je Ondro nářez :-)