Bukač středoamerický, boj se svačinou

Rezervace Cano Negro
Bylo to fotografické odpoledne jako každé jiné při mých cestách, snad jen s mírnou tvůrčí krizí. Při vedení kostarického fotografického workshopu jsem si uvědomil, že já sám už na lokalitě ztrácím motivaci. Ne, že by nebylo co fotit, ale na rozdíl od účastníků jsem z hojnosti zvířat už nesdílel tolik nadšení. Všechna zvířata vyskytující se v rezervaci jsem měl nafocená z minulých cest a ostré tropické slunce na modré obloze nedávalo příliš šancí ke vzniku kreativnější fotografie. Plán byl jediný, mám dvě hodiny na to dostat se do kolonie volavek uprostřed pomalu vysychajícího mokřadu a se sluncem v zádech počkat na zapadající slunce, které volavky krásně nasvítí.

Bukač středoamerický (Tigrisoma mexicanum) Bare-throated Tiger Heron, Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS-1D Mark III, Objektiv: Canon EF 400mm f/5.6 L USM, Ohnisková vzdálenost (EQ35mm): 520 mm, objektiv opřen o stativ, Clona: 8.0, Doba expozice: 1/800 s, ISO: 250, Kompenzace expozice: -1, Blesk: Ano, Vytvořeno: 29. února 2008 15:38:40, RNVS Cano Negro (Kostarika) Pohodlí v teplém bahně
Vysvlečen do plavek, s maskovací snaiperskou šálou přes hlavu, jsem se bahnem poměrně rychle dostal do centra dění. Stejně jako jindy jsem se povznesl na to, že budu celý od bahna riskujíc zavrtání nějaké tropické breberky pod kůži a pohodlně jsem na břicho ulehl do sluncem vyhřátého bláta. Sestavu Canon EOS 1D Mk III + Canon EF 400mm f/5.6 + Canon Speedlite 580 EX II + BB před bradou, s přední čočkou ani ne 5 cm nad zemí. Pro stabilitu teleobjektivu jsem do bahna napříč položil složený stativ, o který jsem toto celé opřel.
Přestože bylo v mokřadu přibližně 60 brodivých ptáků osmi druhů (s kolegy pracovně podobnému výjevu říkáme „drůbežárna“), moje oči a objektiv ihned přilákal pouze jediný pták, bukač středoamerický. Tento krasavec je asi to nejhezčí, co můžete v mokřadu spatřit a pro vhodnější přiblížení vzhledu pro něj velmi často používám termín „volavka tygrovaná“. Bukač strnule se zalomeným zobákem čučel k hladině, proto nebyl problém se opatrně přiblížit na pouhých 10 – 14 m. Jako vždy v poslední době jsem i sundal telekonvertor Kenko 1.5x, aby byl výstup co nejdokonalejší a já byl nucený se dostat plazením v bahně co nejblíže (můj termín „Maximální fotografie“ přiblížím někdy v budoucnu). Do času, kdy bude slunce svítit z přitažlivějšího úhlu, zbývaly skoro dvě hodiny. Proto jsem jen odpočíval, pokukoval okolo a ani nefotografoval.

Představení začíná
Neuplynulo ani půl hodiny a bylo zřejmé, že to bukačovo vejrání k hladině už není hledáním, ale regulérním lovem s čekáním na vhodný okamžik, kdy vystřelit zobák do bahna. Ihned jsem se probudil z polospánku, se zrychleným tlukotem srdce začal kontrolovat fotoaparát (předvolba clony, korekce expozice, vyšší ISO pro akci, zapnutý AF na objektivu, projetí ostřícím kroužkem zda není v obraze něco, co by vadilo mimo hloubku ostrosti, nastavení blesku, zapnuté AI SERVO, zvýšení série z 5 na 10 snímků za sekundu). Jen taktak jsem to stihnul. Představení právě začalo.
Bukač prudce vystřelil zobák do bahna, a přestože jsem si od hladiny myslel, že úlovek vytáhne z vody, vytáhl dlouhého úhoře. Vzrušením jsem volavku dostával do hledáčku pouze velmi obtížně. Podobný výjev už jsem se stejným ptačím druhem zažil v roce 2005 a představa, co bude následovat, mi dovolovala uklidnit se pouze obtížně. Přestože se to nakonec podařilo, udělal jsem několik školáckých chyb, které jsou pro mě poučením pro příště. Především jsem si neuvědomil, že se v sérii 10 snímků za vteřinu nedokáže blesk rychle dobíjet a některé fotky budou mírně podexponované. Rozumnější by bylo blesk vypnout a dát na fotoaparátu korekci do plusu.
To, že to bude zápas na delší dobu, jsem věděl po chvíli. Zdatný úhoř bukačovi vyklouzl ze zobáku, tentokrát už do vody. Pták byl vyděšený, co se mu to objevilo v jídelníčku a s hrůzou ustoupil asi pět metrů, aby se po chvilce začal opatrně opět přibližovat. Kontroluji paměťovou kartu a s uklidněním zjišťuji, že se podobný výjev může ještě mnohokrát opakovat. Netrvá to ani celou minutu a je to tu znova, bukač se vztyčenými řídly a se zobákem omotaným úhořem vrávorá na vodní hladině. V očích má děsivý výraz, napůl strach napůl vidina vydatné svačiny. Okolo stříká bahno smíšené s vodou a já pouze s drobnými přestávkami fotografuji série snímků a už nyní vím, že to bude patřit k tomu nejlepšímu, co jsem v Kostarice vyfotografoval.

Bukač středoamerický (Tigrisoma mexicanum) Bare-throated Tiger Heron, Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS-1D Mark III, Objektiv: Canon EF 400mm f/5.6 L USM, Ohnisková vzdálenost (EQ35mm): 520 mm, objektiv opřen o stativ, Clona: 7.1, Doba expozice: 1/800 s, ISO: 250, Kompenzace expozice: -2/3, Blesk: Ne, Vytvořeno: 29. února 2008 15:34:05, RNVS Cano Negro (Kostarika) Bukač středoamerický (Tigrisoma mexicanum) Bare-throated Tiger Heron, Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS-1D Mark III, Objektiv: Canon EF 400mm f/5.6 L USM, Ohnisková vzdálenost (EQ35mm): 520 mm, objektiv opřen o stativ, Clona: 7.1, Doba expozice: 1/1000 s, ISO: 250, Kompenzace expozice: -1 1/3, Blesk: Ano, Vytvořeno: 29. února 2008 15:34:08, RNVS Cano Negro (Kostarika)Úhoř v roli potravy
Představení však ještě vůbec nekončí, kolotoč se již asi po páté opakuje. Úhoř už je opět v bahně, ale asi ne dokonale. Bukač přiskakuje, zapře se nohama a začne rybu opět vytahovat. Je to úžasný pohled, když volavka stojí, visí jí úhoř od hlavy až k zemi. I když se z úhoře s propíchnutým tělem stává pomalu svačina, stále svůj boj nevzdává. Do spirály obtočený okolo zobáku, se ještě naposledy snaží zachránit život. Se zklamáním zjišťuji, že se zápas ode mě vzdaluje dále do vody a přemýšlím co dál. Když vylezu z krytu, bukač odejde ještě dále. Nakonec vše vsadím na jednu kartu s tím, že se pokusím vyfotit ptáka odlétajícího s úlovkem v zobáku. Rychle vstávám a běžím (to je silné slovo, v měkkém bahně to moc nejde) do vody, volavka se s rybou zvedá a odlétá. Bohužel jsem tak rozrušen, že se mi to nepodaří dokonale vyfotit.
Poučení pro příště, měl jsem být trpělivější a nasadit telekonvertor a fotografovat z dálky i za cenu ořezu fotografie. Takto mi požírání úhoře bukačem opět uniklo.

Zážitek to byl pro mě tak silný, že už jsem na západ slunce nečekal a běžel jsem celý od bahna k našemu bungalovu. Cestou jsem si celý zážitek v duchu přehrával a doufal, že se nějaké fotografie povedly. Především kvůli podobným zážitkům vím, že mě fotografování divokých zvířat nikdy nepřestane bavit.

Souvisejí odkazy
Jak se fotografují volavky
Fotografie volavek ve Fotobance (140 kousků k 13.4.2008, a další přibývají)
Portfolio Volavky (to nejlepší ve větším formátu)
Workshop Fotografovaní zvířat v Kostarice

Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, 13.4.2008

Bukač středoamerický (Tigrisoma mexicanum) Bare-throated Tiger Heron, Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS-1D Mark III, Objektiv: Canon EF 400mm f/5.6 L USM, Ohnisková vzdálenost (EQ35mm): 520 mm, objektiv opřen o stativ, Clona: 8.0, Doba expozice: 1/640 s, ISO: 250, Kompenzace expozice: -1 1/3, Blesk: Ne, Vytvořeno: 29. února 2008 15:38:00, RNVS Cano Negro (Kostarika) Bukač středoamerický (Tigrisoma mexicanum) Bare-throated Tiger Heron, Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS-1D Mark III, Objektiv: Canon EF 400mm f/5.6 L USM, Ohnisková vzdálenost (EQ35mm): 520 mm, objektiv opřen o stativ, Clona: 8.0, Doba expozice: 1/640 s, ISO: 250, Kompenzace expozice: -1 1/3, Blesk: Ne, Vytvořeno: 29. února 2008 15:38:00, RNVS Cano Negro (Kostarika) Bukač středoamerický (Tigrisoma mexicanum) Bare-throated Tiger Heron, Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS-1D Mark III, Objektiv: Canon EF 400mm f/5.6 L USM, Ohnisková vzdálenost (EQ35mm): 520 mm, objektiv opřen o stativ, Clona: 8.0, Doba expozice: 1/800 s, ISO: 250, Kompenzace expozice: -1 1/3, Blesk: Ne, Vytvořeno: 29. února 2008 15:38:00, RNVS Cano Negro (Kostarika)