Kozorožec alpský, oťukávání na Gran Paradiso

Po zkušenosti s hledáním pižmoňů severních ve sněhem zapadaném Norsku jsem věděl, že rozhodnutí, jestli s sebou mít nebo nemít dalekohled, je poměrně zásadní. Času pro objevení kozorožců alpských jsme v Národním parku Gran Paradiso měli děsivě málo a projít jsme nemohli vše. Nakonec se štěstí usmálo. Pořad cítím tu radost, když se těm tmavým tečkám při pohledu dalekohledem na vzdálenost možná 1 km zaleskly obrovité rohy.

Kozorožec alpský (Capra ibex ibex) Alpine Ibex, Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS-1D X, Objektiv: Canon EF 400mm f/2.8 L IS II USM, stativ Gitzo, Clona: 5.0, Doba expozice: 1/250 s, ISO: 250, Kompenzace expozice: -2/3, Blesk: Ne, 18. srpna 2012 7:36:46, Parco Nazionale Gran Paradiso (Itálie) Nejméně vhodné podmínky ke hledání
Asi nejméně vhodnou chvílí ke hledání kozorožců alpských jsou horké srpnové dny, kdy se zdržují pouze ve velkých nadmořských výškách a za zeleným žrádlem slezou pouze před svítáním a po západu slunce. Velmi cenná informace, kterou se takto přímočaře nikde nedočtete, to se musí poznat naživo.
Ve dnech, kdy v Itálii a v Německu teploty stoupaly hodně přes 30° C a kabriolet se staženou střechou vytáhl i ten, kdo autem nikam nemusel, jsme se za kozorožci do prudkého kopce vypravili my. V 1600 m n. m. na parkovišti ještě s úsměvem, ale pak to přišlo.
Prudké klikaté stoupání, které nás ani na chvilku nenechalo vydechnout. Trasa, o které všude píší, že zabere do výšky 2600 m n. m. 2:30 hod., nám trvala přesně 4:30 hod!
“To se furt vozíte autem a jak máte někam dojít pěšky, tak před odjezdem žhavíte telefon po pěti minutách” pronesla moje Marta, když jsem s Bohdanem řešil, co do alpských kopců nést a co raději nechat doma. Pro tři dny v kopcích byl opět klasický fotobatoh blbost, to jsme potřebovali příliš dalších krámů.
S pohledem na hromadu vybavení, vedle zatím prázdného báglu Lowe Alpine, říkám do telefonu “Bohdane, to půjde, beru dalekohled i vysílačky” abych o pár minut později s nohami na váze, batohem na zádech a telefonem u ucha zoufale plakal “Má to 20 kg, to do kopce nevynesu...” Nakonec to šlo.
Při návratu dolů k autu jsem nemohl pochopit, jak jsme ten výstup mohli zvládnout. Touha fotografovat kozorožce nám musela úplně otupit smysly a my zalití potem pomalinku šlapali jak roboti prašnou kamenitou stezkou.
Pozitivem bylo jen to, že jsme vyrazili opravdu časně ráno a vedro nebylo největší.

Očekávané setkání s domorodcem
Že se v členitém, ale poměrně přehledném terénu, v nejvyšších partiích údolí pod Gran Paradiso setkám se strážcem Národního parku, jsem tušil. Nemohlo to dopadnou jinak, nachodil jsem toho hodně a při pátrání dalekohledem po svazích kopců jsem lezl na místa, odkud byl široký rozhled a kde jsem i já byl jak nepřehléhnutelná mohyla.
Proto to jednoho večera přišlo. Spatřil mě asi o mnoho kopečků dříve než já jeho, skrývat se by byl nesmysl. Zvolil jsem taktiku vysoké diplomacie a rovné otevřené konverzace, jejímž prvním pravidlem je odvážně “zaútočit” jako první a využít tak momentu překvapení. Po vřelém pozdravu jsem se hned čiperného mužíka v zelené uniformě zeptal, jestli dnes někde potkal kozorožce. Bohužel, ledy jsem tím neprolomil ani náhodou. Následovala odpověď ve smyslu “Co si dovoluješ na mě mluvit anglicky, když jsme v Itálii!”. Rázem bylo srovnáno a úsměv mi odtékal níže do údolí.
Tudy cesta nevede, byl tu doma a pánem situace, ale nenechal jsem se zastrašit. Dříve, než se pustil do dalšího kázání, jsem volně přešel do španělštiny, ze které se s troškou šikovnosti a záměnou souhlásek na vhodných místech jednotlivých slov stává obstojná italština. Po krátkém povídání mi strážce parku ukázal téměř v oblacích místo, odkud kozorožci scházejí do údolí, a též mi potvrdil domněnku, že v tomhle vedru příliš dolů nepůjdou; případně pouze časně ráno a pozdě večer.
Když jsem s úsměvem na tváři děkoval, nezapomněl samozřejmě zmínit, že se po Národním parku smím pohybovat pouze po pěšinkách. Slíbil jsem mu to.... a doufal, že už se nikdy nepotkáme.

Náhoda, kterou jsme si zatím nezasloužili
Naše srpnová cesta za kozorožcem alpským měla být pouze velmi krátká příprava na období, kdy jsou životní projevy těchto impozantních zvířat mnohem bohatší. Netušili jsme, že ze dvou kraťounkých setkání ve výškách 2800 - 3000 m n . m . budeme mít i publikovatelné fotografie. O to větší šok nám kozorožci uštědřili večer před návratem do údolí.
Když jsme v sobotu večer udělali poslední fotografie, vydali jsme se s Bohdanem totálně fyzicky zničení zpět k chatě. Pavel byl za námi ještě někde vysoko na kopci a když jsme se za ním ohlédli, tak se to stalo. Dva velcí samci vyskočili na dvoumetrovou skalku, postavili se na zadní nohy a začali do sebe mlátit svými obrovskými rohy, až se nárazy doširoka rozléhaly.
Přestože to k nim do kopce bylo pár minut, podívali jsme se na sebe se slovy “To si necháme na příště” a jen s úžasem nácvik kozorožčí říje sledovali. Když jsme se o pár minut později vydali níže, zakázali jsme si po kozorožcích se ohlížet, abychom si slib návratu neporušili. Pokušení bylo veliké. Pavel, který se kolem souboje vracel, už fotografoval.
Možná budu po pár dnech litovat, že jsem se ještě na chvilku do kopce nevrátil, ale takto to mám pokaždé. Nyní mě těší, že jsme si ze života kozorožců nevymlsali do fotografií napoprvé všechno a máme důvod se do krásné alpské přírody zase vrátit.

Opět přináším jen pár útržků zážitků s kozorožcem alpským, podrobněji později. Podobně snad i o kamzících a svištích.

Souvisejí odkazy
Pižmoň severní, nejnudnější zvíře na světě (Norko)
Kamzík horský, divočina na Studenci (Česko)
Italské Gargano, hlavní město evropských orchidejí (Itálie)
Pestrokřídlec podražcový, krasavec od tořičů (Itálie)

Souhrn všech článků o přírodě na NaturePhoto.cz

Fotograf
Ondřej Prosický

se ve své tvorbě zaměřuje na fotografování divoké přírody. Na snímcích chce nápaditě zaznamenat chování zvířat v jejich přirozeném prostředí. Fotografické workshopy a expedice zaměřené na přírodu organizuje od roku 2006, snímky publikuje v médiích a má za sebou více než čtyři desítky autorských výstav.

K jeho největším úspěchům patří účast ve finále prestižní fotografické soutěže Wildlife Photographer of the Year. Členem Asociace profesionální fotografů České republiky je od roku 2009. V květnu 2011 udělila Evropská federace profesionálních fotografů Ondřejovi Prosickému titul QEP (Qualified European Photographer) v kategorii Wildlife Photography a v témže roce získal v Bruselu ocenění FEP Landscape Golden Camera. Nejnovějšími oceněními jsou nominace a hlavní ceny soutěží Czech Press Photo, Czech Nature Photo a z Festival de l'Oiseau et de la Nature ve Francii.

Vloženo

26. 08. 2012 , kategorie: příroda, savci

Klíčová slova

Itálie kozorožec kozorožec alpský srpen Evropa Itálie Alpy Gran Paradiso hory

Sdílejte s přáteli

Komentáře ke článku

(10 příspěvků) Přidat komentář

Jakub Havel

Dik. Neni to 12nasobne zvetseni pri pozorovani z ruky, treba nekde ve vetru uz moc? Ale s trenovanou pevnou rukou fotografa asi v pohode... :-)

před 12 roky

Ondřej P. | NaturePhoto.cz

Jakub: K maximální spokojenosti šestým rokem používám Nikon Monarch 12x42

před 12 roky

Jakub Havel

Mimochodem, jaky dalekohled pro tyhle ucely pouzivas?

před 12 roky

Ondřej P. | NaturePhoto.cz

Jirko, po vstaváčku alpínském jsem koukal, ale bylo dost sucho a teplo, a navíc, nejedná se o příliš nápadnou kytku, klidně tam mohl být.

před 12 roky

Ophrys Plekanec

Povedlo se!! Asi jste si také pěkně protáhli kopýtka v tom terénu...co Vstaváček tam nebyl?
Playstation- 1DX od Canonu musím uznat fotí pěkně ! :-))
Jirka.

před 12 roky

Michal Mašík

Krásné fotky,5 a 8 jsou nej. Bál jsi se přiznat ostatním že do něj půjdeš? To zní hezky :-) Když je ta možnost a má to smysl proč ne. Člověk má dělat co ho baví.

před 12 roky

Jarda k.

Moc pěkné fotky a i jako výlet to muselo stát za to .Druhá fotografie se my líbí nejvíce.
jinak jsem zvědav na ten tilak .koupil jsem od nich anorak tilak ventile a je to špička!

před 12 roky

Ondřej P. | NaturePhoto.cz

Pídili jsme se, nemohli se schovat! Když byl Canon EOS 1D X představený, bál jsem se to přiznat, ale nemohlo to dopadnout jinak, už je skoro dva měsíce doma. Od roku 2007 jsem na jedničkovou řadu zvyklý, důvody by byly na delší povídání. Konečně fotoaparát bez žádných kompromisů!

před 12 roky

Jakub Havel

Koukám, že je doma nová hračka...? :-) BTW byl jsem tam 2x, ale neviděl ani kousek rohoviny. Ale nepídil jsem se po nich.

před 12 roky

Jakub Havel

Koukám, že je doma nová hračka...? :-)

před 12 roky