Šakal čabrakový, na lovu hrdliček a stepokurů

Pro vodu i desítky kilometrů

V suchých částech Afriky lákají přirozené a uměle vodní plochy nejen velká zvířata, ale i hejna ptáků, která přilétají ze vzdálenosti až několik desítek kilometrů. Ta největší tvoří stovky až tisíce hrdliček damarských (Streptopelia capicola), které se v houfu s hlasitým třepáním křídel snášejí k hladině.
V menších skupinách se pak objevují stepokuři jihoafričtí (Pterocles namaqua), kteří k vodě spíše dojdou potom, co přistáli pár desítek metrů dále od napajedla. Stepokuři jsou zajímaví i tím, že jejich péra na břichu jsou šikovně uzpůsobena k absorbování vody a jejímu zadržení, což umožňuje dospělým ptákům, nosit vodu mláďatům, která se mohou zdržovat i v poměrně velké vzdálenosti od zdroje vody.
Jak se ptáci často po dlouhém letu dostanou k vodě, příliš nevnímající nebezpečí a mohou být snadnou potravou.

Ranní lov šakalů u napajedla

Jak se kolem napajedla dva šakali stále motali, furt jsem doufal, že uvidím alespoň náznak toho, že při lovu spolupracují. Ale nic, žádná pomoc. Přestože byli pořád u sebe, každý si jel stále dokola to samé. Předstíraný nezájem, nenápadné přiblížení, plížení, vystartování k útoku, chňapnutí tlamou a ... nic. Ptáci se v nejbližším okolí útoku rozlétli pryč a ti pijící u břehu napajedla o 10 metrů dále, se ani nepohnuli.
Bylo evidentní, že hrdličky i stepokuři jsou na nebezpečí u napajedla zvyknutí a už dobře vnímají, co je pro ně opravdové riziko - třeba přiblížení šakala na tři metry (podle mého odhadu). Protože, když lovec procházel od ptáků metrů pět, ani se nehnuli.
Přesto občas kořist v hejnu zaspala a šakalové stepokura nebo hrdličku (to častěji) ulovili. Za ta naše dvě rána se to dařilo tak v jednom ze šesti útoků. To mi přijde poměrně dost, protože dlouhé dny furt obtěžovali u téhož napajedla stejnou kořist. Ptáci by měli to nebezpečí u napajedla už znát!

Nádherný kus divočiny

Polentswa je odlehlé místo v málo navštěvované části Kgalagadi, což má tu výhodu, že ne každý až sem dojede. Obzvlášť ráno, pokud nekempuje jako my kousek od napajedla. Během rána se zbytečně netlačíte s dalšími auty a můžete si vybrat, odkud budete fotografovat s ohledem na vycházející slunce.
Až se do Kgalagadi vrátím, což mám v plánu, určitě chci strávit hodně času právě tu - a případně jet více na sever do ještě odlehlejší divočiny. Velká zvířata tu vlastně nejsou, a i ta další v malém počtu, ale šance na příběhy z divočiny tu ještě pořád jsou.

Související odkazy
Kgalagadi, divočina rudé pouště
Články o fotografování zvířat
Fotografie zvířat z Afriky na fotobance Shutterstock