Veverky - Naše příroda 2/2010

Prolistovat aktuálním vydáním šasopisu naše příroda si můžete pohodlně zde.

Kam poletíš pinkalinko?
Text a foto: Hana a Vladimír Motyčkovi
Psát o slunéčkách by se mohlo zdát jako nošení sov do Athén, či chcete-li dříví do lesa. Vždyť tyto broučky zná každé malé děcko, přinejmenším díky dobrodružstvím Ferdy Mravence a jeho milované, byť poněkud prostoduché a zlomyslné Berušky. Donedávna patřila říkanka uvedená v titulku k nezbytné slovní výbavě každého dítěte, aby se mohlo slunéčka – mimochodem etymologové spočítali, že slunéčka u nás mají, či spíše měla na 250 lidových názvů – zeptat, jaký že osud ho v budoucnu čeká.

Pohled do hnízda čápa bílého
Text a foto: Jozef Májsky
Přestože mají biologii čápa bílého naši ornitologové prostudovanou téměř dokonale, stále nás tento obecně známý pták, kterého dobře znají i děti předškolního věku, láká. Když už ničím jiným, tak tím, že preferuje hnízdění v blízkosti člověka. Snad proto půvabného posla jara ihned po příletu z afrických zimovišť se zaujetím sledují nejenom specialisté, ale i běžní lidé.

Barevná proměnlivost našich orchidejí
Text a foto: Edward Chmiel
Jistě všichni víme, že u nás, v České republice, rostou terestrické neboli suchozemské orchideje, a to volně v přírodě. S velikostí květů tropických epifytů – rostoucích na stromech a jiných rostlinách (nikoli však parazitujících na nich) si kromě střevičníku pantoflíčku však nezadají. Podíváme-li se ale na drobné kvítky pod lupu, uvidíme, že i ty naše malé orchidejky mají nádherné a různě vybarvené květy.

Vzácní brouci staletých dubů jižní Moravy
Text: Mladen Kaděra / Foto: Jiří Klváček, Viktor Hošek
Lužní lesy v okolí nejdolnějšího toku Dyje a Moravy nejsou celoevropsky unikátní pouze převahou tvrdých dřevin, nýbrž také porosty, v nichž se porůznu zachovalo mnoho stromů, které výrazně překročily mýtný věk, zejména dubů, jilmů a habrů. A právě jen díky tomu žijí dodnes na tomto poměrně malém území velmi vzácné a jinde v Evropě už v celých rozsáhlých oblastech dávno vymřelé druhy živočichů.

Veverky – FOTOČLÁNEK
Foto: Ondřej Prosický / Text: Pavla Mládková
V první polovině 20. století se veverky odstřelovaly jako škodná a také pro svůj krásný kvalitní kožich a chutné maso. Počty ulovených kusů tehdy dosahovaly 100 000 jedinců za rok. Dnes je lov či odchyt této zrzavé krásky zakázán a veverka patří mezi ohrožené a chráněné živočichy.

Žabí ráj na Řežabinci
Text a foto: Jiří Doxanský
Je chladný dubnový večer a řežabinecké tůně ožívají. Hlasy roztoužených samečků rosniček se prolínají s křikem racků a občasné volání bukače dodává tomuto místu kouzelnou atmosféru. Rybník Řežabinec byl vystavěn Kryštofem ze Švambeka již roku 1530 a svojí rozlohou 80 ha patří k těm největším na Písecku.

Do přírody s Vojtou Bernatským
Text a foto: Tomáš Padevět
Sportovní komentátor si po skončení moderování zimních olympijských her ve Vancouveru odjíždí odpočinout do Thajska. Bude cestovat, šnorchlovat a fotografovat.

Údolím Jihlavy
Text a foto: Martin Janoška
Podivuhodné skloubení techniky a přírody. Tak nějak by se dalo nazvat bezprostřední okolí Dalešické a Mohelenské přehrady na řece Jihlavě. Tyto dvě vodní nádrže vybudované v 70. letech 20. století v souvislosti se stavbou jaderné elektrárny Dukovany spoutaly jednu z nejkrásnějších moravských řek a její hluboké a skalnaté údolí pohřbily pod němé hladiny umělých jezer. Navzdory tomu putování kolem obou přehrad neztrácí punc romantiky a každého milovníka přírody bezpochyby nadchne.
Podzemní cesta do pravěku i nedávné historie
Text a foto: Petr Zajíček
Naše největší veřejnosti zpřístupněná jeskyně se nachází v Moravském krasu. Návštěvníky fascinuje nejen krápníkovou výzdobou, ale i mohutnými prostorami, které zaznamenaly unikátní události historie naší nejznámější krasové oblasti, ale i vývoje člověka a pravěkých zvířat. Zážitek umocňují i hluboké podzemní propasti.

Fotosafari v Čechách aneb jak se fotí z auta
Text a foto:  Jan Ševčík
Každý, kdo se zajímá o přírodu či fotografování, si v drtivé většině pod pojmem fotosafari představí africké pláně a na nich skupinu terénních aut plných turistů fotografujících z bezprostřední blízkosti skupinu odpočívajících lvů či jiného člena „big five“ – velké pětky. Je to způsob fotografování přímo ideální. Díky nesmírnému množství živočichů obývajících národní parky i díky tomu, že jsou zvířata na projíždějící auta zvyklá, se dá v poměrně krátké době získat množství záběrů. I začátečník vybavený dnešními dokonalými digitály s přesnou automatikou zde vytvoří snímky, se kterými se po návratu může vydávat za neohroženého cestovatele – wild life fotografa. Provádět něco podobného ve skromných podmínkách střední Evropy je poněkud náročnější. Žije zde daleko méně větších druhů a co je hlavní, většina živočichů je nesmírně plachá.

Jedlé dary přírody – podběl lékařský
Text a foto: Květa Šimková
Podběl lékařský (Tussilago farfara) kvete brzy zjara a svými žlutými kvítky zdobí především svahy, vodní břehy, ale najdeme ho i podél cest. Listy vyrůstají až po odkvětu a jsou ze spodní strany šedobíle plstnaté, čemuž odpovídá také latinské druhové jméno, neboť „far“ znamená v latině mouka, tedy „farfara“ můžeme přeložit jako poumoučený.

Návštěva v záchranné stanici
Text: Hana Schubertová
Pokud se pes, kočka nebo jiné domácí zvíře ocitne v nouzi, existují útulky, kde jsou připraveni postarat se o něj. Jak je to však se zraněnými, zesláblými a handicapovanými zvířaty žijícími volně v přírodě? Pro ně tu fungují záchranné stanice pro volně žijící živočichy.

Geodiverzita
Text a foto: Jan Miklín
S pojmem biodiverzita se alespoň jednou setkal skoro každý, avšak geodiverzita zůstává poměrně neznámá. Definic existuje několik, v zásadě ale můžeme říct, že se jedná o různorodost neživé přírody – pestrost tvarů, půd, hornin a procesů, které je utvářejí. Pro snazší přiblížení si můžeme uvést příklad z jihu Moravy.

Prolistovat aktuálním vydáním šasopisu naše příroda si můžete pohodlně zde.

Ondřej Prosický s použítím materiálů vydavetele, 23.4.2010