Časopis Naše příroda – č.5, 2009

Obsah aktuálního čísla 5 / 2009

Šnečku, šnečku, vystrč růžky...
Text a foto: Hana a Vladimír Motyčkovi
Říkanku uvedenou v titulku zná u nás snad každý člověk již od dětství, i když její smysl nám i po dlouhých letech, kdy se plži zabýváme, poněkud uniká. Pravda, olomoucké tvarůžky lze jako návnadu na některé druhy měkkýšů docela dobře použít, ale proč na ně dávat šnečkovi ( rozuměj hlemýždi zahradnímu – Helix pomatia) šesták, což je již dávno překonaná měnová jednotka, to jsme dosud nepochopili. Nepřekvapilo nás proto ani zjištění, že i mladší generace v tomto ohledu tápe a frekventanti kursu terénní biologie, který jsme svého času vedli, si říkanku upravili, takže zněla: „Šnečku, šnečku, vystrč růžky, dokavaď mám v ruce nůžky ...“ Co byste také chtěli od budoucích zoologů.

Zlatooký klenot
Text a foto: Petr Korelus
Potemnělá zastávka vlaku u Jesenické přehrady na Chebsku. Pod blikajícím světlem docela svižně přeběhlo nástupiště nějaké malé zvíře, nejspíš hlodavec a zastavilo se u obrubníku. Zvědavost mi nedala a šel jsem se podívat. U obrubníku seděla žába – žába, která neskákala, ale běžela. Tak nějak vypadalo před pětatřiceti lety mé první setkání s ropuchou krátkonohou (Bufo calamita).

Sova pálená
Text: Karel Poprach/ Foto: Karel Poprach, Jiří Bohdal, Ondřej Prosický
Sovy jsou odpradávna spjaty s životem člověka. Jejich zobrazení nacházíme na rodových erbech, starých uměleckých dílech, ve znacích měst... Na přítomnost sov u nás upozorňují místní názvy jako Sovinec (Eulenburg), Výří kámen (Uhustein), Kalousov, Vejroviny, Výrava apod. Sovy se objevují často již mezi nejranějšími prehistorickými kresbami zvířat.

Křivé jezero
Text a foto: Jan Miklín
Národní přírodní rezervace Křivé jezero představuje zbytky původního lužního lesa pod Pálavou, který unikl neradostnému osudu, na rozdíl od rozsáhlých lesních porostů západně od něj. Ty totiž byly zaplaveny vodními nádržemi Nové Mlýny vybudovanými mezi léty 1975 až 1988. Jako svědkové dávných časů zde zůstaly jen mrtvé kmeny několika nejvyšších stromů čnící nad hladinu.

Dech minulosti pod vrchem Špičák
Text a foto: Petr Zajíček
Mnoho jeskyní v naší republice bylo známo odnepaměti. Lidé je navštěvovali a psali o nich. Nejstarší písemnou zmínku o jeskyni na našem území zaznamenal roku 1430 krakovský prospektor Antonius Walle ve svých „pokynech pro hledače zlata“. Mylně totiž považoval jeskyni nedaleko Supíkovic na Jesenicku za prastaré důlní dílo.

Po starých chodnících na Mravenečník
Text a foto: Martin Janoška
Novodobým symbolem Jeseníků je nejenom věž na Pradědu, ale v poslední době čím dál víc také horní nádrž přečerpávací elektrárny Dlouhé stráně. Její existenci prozradí zdaleka viditelný kopec nemilosrdně srovnaný buldozery, na jehož vrcholu se ukrývá betonová a asfaltem vylitá vana. Podobně jako Praděd se i vrchol Dlouhých strání stává jakýmsi poutním místem, kde davy výletníků obdivují krásy Jeseníků a sepětí unikátního vodního díla s přírodou. My však nebudeme obdivovat kontroverzní stavbu, ale zbytky přírody, které v jejím okolí navzdory značné devastaci zůstaly.

Fotografování jeřábů popelavých
Text a foto: Libor Votoček
Kouzlo právě toho jedinečného podzimního tahu, mrazivá rána, kdy se slunce snaží vykouknout skrz mlhu, šustění křídel nad hlavou, křiku a „troubení“ nízko letících jeřábů při jejich každodenní cestě z nocoviště za potravou, aby na shromaždištích nabrali co nejvíce sil pro dlouhou cestu do teplých krajin... A právě tomuhle kouzlu jsem před léty propadl také, je to něco jako jelení říje. Zde je pár mých postřehů a snad i užitečných maličkostí pro všechny, kteří by se chtěli jet na toto nezapomenutelné přírodní divadlo podívat na vlastní oči. Bude se jednat o nám nejbližší lokalitu Národního parku Hortobagy v Maďarsku.


Do přírody s Evou Pilarovou
Text a foto: Tomáš Padevět
S legendou naší populární hudby jsem se sešel na její chalupě na Kokořínsku, kde byl ideální klid na povídání nejen o přírodě.

Krajinou buližníkových skal
Text a foto: Jan Vítek
Na nejrůznější „kamenné hříčky“ jsou na území naší vlasti bohatá zejména pískovcová skalní města v severních a východních Čechách, mnohé skalní kuriozity se však skrývají i v krajinách, tvořených zcela jinými horninami. Možná až překvapivě velké množství skalních útvarů však najdeme také ve velice pevné křemenné hornině, pro které má naše mateřština poněkud „zemité“ pojmenování buližník. V odborné literatuře bývá obvykle uváděn jako silicit.

Pralesy Orlických hor
Text: Michal Gerža
Slovo prales v každém z nás probouzí nějaké emoce. Temný hvozd, který přetrvává celé věky, aniž by jeho existenci poznamenal člověk. Takových míst ve střední Evropě moc není. Jsou-li vůbec ještě nějaká. V nížinách a pahorkatinách o pralesích v pravém slova smyslu mluvit nelze vůbec. Tyto lesy byly již od pravěku ovlivňovány činností člověka. Horské polohy však lidé kolonizovali až od středověku a první osadníci se zde setkávali se skutečným pralesem. Intenzivní kolonizace Orlických hor probíhala až od 16.–17. století. V té době byly např. krkonošské lesy již z velké části vykáceny.

Jedlé dary přírody – Růže šípková
Text a foto: Květa Šimková
Růži šípkovou (Rosa canina) neboli šípek není potřeba nijak podrobně představovat, protože je jednou z nejhojnějších a nejznámějších keřů vůbec. Již od pradávna platila za léčivou rostlinu a jejích účinků se využívá hojně dodnes.

Půda – tenká vrstvička života
Text: Radomil Hradil
Základní, byť člověkem často opomíjenou složkou biosféry je půda. Třebaže tvoří jen nepatrnou slupičku na povrchu Země, bez ní bychom nemohli existovat. Půda nás všechny živí, a jak kdosi trefně poznamenal, je to tenká vrstvička života, která nás dělí od smrti hladem. Mnohdy nejenže si však neuvědomujeme její význam, ale máme také sklon chápat ji zjednodušeně jako substrát, který rostlinám poskytuje oporu a z vodního roztoku je zásobuje rozpuštěnými živinami. Jenže půda je mnohem víc!

Zachraňovat, či nezachraňovat?
Text a foto: Hana a Vladimír Motyčkovi
Toť otázka, jak by řekl kralevic dánský a spolu s ním to říká i mnoho zoologů a ochránců přírody. A o koho, že tu běží? No přece o nikoho jiného, než o ježky.

Související odkazy
Předplatné časopisu Naše příroda
Informace o časopise

Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, 7.11.2009

Sova pálená (Tyto alba) Barn Owl, Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS-1D Mark III, Objektiv: Canon EF 500mm f/4 L IS USM, Ohnisková vzdálenost (EQ35mm): 650 mm, stativ Gitzo, Clona: 7.1, Doba expozice: 1/320 s, ISO: 640, Kompenzace expozice: -2/3, Blesk: Ne, Vytvořeno: 19. září 2009 18:43:53, zvíře v lidské péči, NP České Švýcarsko (Česko) Sova pálená (Tyto alba) Barn Owl, Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS 5D Mark II, Objektiv: Canon EF 500mm f/4 L IS USM, Ohnisková vzdálenost (EQ35mm): 500 mm, stativ Gitzo, Clona: 7.1, Doba expozice: 1/80 s, ISO: 500, Kompenzace expozice: -2/3, Blesk: Ano, Vytvořeno: 19. září 2009 16:49:21, zvíře v lidské péči, NP České Švýcarsko (Česko) Sova pálená (Tyto alba) Barn Owl, Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS 5D Mark II, Objektiv: Canon EF 500mm f/4 L IS USM, Ohnisková vzdálenost (EQ35mm): 500 mm, stativ Gitzo, Clona: 8.0, Doba expozice: 1/125 s, ISO: 200, Kompenzace expozice: -1 1/3, Blesk: Ano, Vytvořeno: 19. září 2009 15:51:22, zvíře v lidské péči, NP České Švýcarsko (Česko)