Puštík bělavý, jak jsem fotil sovu na Šumavě

Puštík bělavý (Strix uralensis) Ural Owl, Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS 1D Mark III, Objektiv: Canon EF 500mm f/4 L IS USM, fotografováno z ruky (IS) Clona: 4.5, Doba expozice: 1/125 s, ISO: 1000, Kompenzace expozice: -1, Blesk: Ne, Vytvořeno: 9. května 2009 10:00, Prachaticko, NP Šumava (Česko) Divočina na kraji silnice
Prodloužený květnový víkend jsem strávil na Šumavě, kde jsem před pár týdny našel překrásnou krajinu přecpanou zvířecím životem. Proto jsem spojil příjemné s ještě příjemnějším a vrátil se s rodinou. Pro našeho čtyřměsíčního Olivera to byla první fotografická expedice!
Během projíždění temným lesem mezi dvěma odlehlými vesničkami jsme zahlédli na malé mýtince na kraji lesa puštíka bělavého (Strix uralensis). Ani ne po deseti metrech už jsem s autem stál na kraji silnice, o několik vteřin později už obíhal auto pro fotobatoh, ze kterého jsem začal lovit pětistovku a Canon 1D Mk III. Od prvních chvil jsem si vybavoval naše fotografování endemického kalouse pustovky na Falklandách, i když prostředí bylo hodně odlišné.
Rodina, včetně našich skotských teriéru, s napětím sledovala dění okénkem auta. Sova na moje první kroky odpověděla krátkým přelétnutím do lesa, ale ne nijak daleko. Stativ jsem opět nevzal, podobně, jako v jiných vypjatých situacích. Zapínám stabilizaci, zvyšuji ISO na hodnotu 1000 a kráčím blíže. Sova je trpělivá, vznikají první snímky, kdy je na fotografii více větví stromů než sovy. Minimálně pro kontrolu expozice to bylo užitečné, ubírám pár expozičních stupňů. Sova sedí už na třetím místě a tam ji to docela sluší, jen kdyby se podívala do objektivu. Přestože o mně musí nutně vědět, nezdrhá. Proto ji začnu obcházet, pohyb ji vyruší a poprvé se otočí ke mně, registruje mě a odlétá. Celé to netrvá ani minutu.
Puštík bělavý (Strix uralensis) Ural Owl, Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS 1D Mark III, Objektiv: Canon EF 500mm f/4 L IS USM, fotografováno z ruky (IS) Clona: 4.5, Doba expozice: 1/100 s, ISO: 1000, Kompenzace expozice: -1, Blesk: Ne, Vytvořeno: 9. května 2009 10:01, Prachaticko, NP Šumava (Česko)Historie puštíka bělavého (Strix uralensis) na Šumavě
Puštík bělavý (Strix uralensis) žil na Šumavě od nepaměti. Ještě před sto lety se na české i německé straně Šumavy a v jejím podhůří pravidelně vyskytoval. Jednalo se o jeden z nejzápadnějších výskytů v rámci rozšíření puštíka v západním Palearktu. Hnízdil zde zvláště ve smíšených lesních porostech a jeho početnost zde mohla dosahovat minimálně několika desítek párů. Mezi nejčastější oblasti výskytu patřilo především území mezi Vimperkem, Volary a Novou Pecí. Od počátku našeho století bylo zaznamenáváno snižování početnosti puštíka, poslední údaje o hnízdění jsou k dispozici z 20. let a od konce 30. let je již puštík bělavý na obou stranách Šumavy považován za vyhynulý druh. Byl považován, podrobnosti níže!

Návrat puštíka bělavého do české přírody
Limitujícím faktorem pro zahájení úspěšné reintrodukce bylo zajištění dostatečného množství chovného materiálu. Z hlediska genetického i ekonomického se ukázalo jako nejvhodnější pro reintrodukci použití středoevropského poddruhu ze Slovenské republiky. Populace puštíka bělavého je na tomto území početná a odběr určitého množství jedinců se v žádném případě na velikosti a kvalitě populace nemůže projevit. Uvážíme-li, že odhadovaných 500 slovenských párů puštíka vyprodukuje v potravně nepříznivých letech min. 500 a v letech příznivých více než 1 500 mláďat, pak např. plánovaných 5-10 odebraných mláďat ročně představuje zanedbatelnou část z vylíhlých jedinců. Při odběru je dodržována zásada, že pouze z hnízda o dvou a více mláďatech se odebere vždy jen jedno nejmladší mládě, které obvykle pro nedostatek potravy uhyne. Je proto zřejmé, že vliv odběru na celkový počet všech vylétlých mláďat je prakticky nulový a v žádném případě nemůže jakýmkoli způsobem tuto populaci ovlivnit. Zahnízdění a jeho úspěšnost u východoslovenské populace puštíka bělavého jsou podporovány výrobou a instalací hnízdních budek, které jsou často k hnízdění využívány a počet mláďat v nich dosahuje dokonce vyšších hodnot než při jiných způsobech hnízdění.

Seznamování párů puštíků pro odchov mláďat
Chov puštíků bělavých (Strix uralensis) vychází z řady publikovaných údajů a ze zkušeností s chovem puštíků bělavých v Bavorském NP. Pro sestavení chovných párů je třeba jako základ použít kombinaci většího množství jedinců z volné populace v různých místech Slovenska. U těchto dovezených kusů se na podzim provádí sexování endoskopickou metodou a následně sestavení párů. Ty jsou poté umístěny v několika trvalých chovných zařízeních s dostatečnou personální a materiální základnou (ZOO Ohrada u Hluboké n. Vlt., Přírodovědná stanice Horažďovice, Stanice ochrany fauny Pavlov, Zoopark Chomutov). V nich puštíci pravidelně hnízdí a odchovávají mláďata, která se používají pro vypouštění do volné přírody nebo pro sestavování dalších chovných párů. Na základě současných zkušeností při vhodném krmení odchová jeden rodičovský pár v průměru okolo dvou mláďat za rok, přičemž počet mláďat se s přibývajícím stářím rodičů obvykle zvyšuje. Je tedy předpoklad, že při plánovaném trvalém chovu 6-10 hnízdících párů a každoročním dovozu 5-10 mláďat ze Slovenské republiky je možné do roku 2005 vypustit na Šumavě až 150-200 exemplářů. Tento počet, společně s přibližně stejným množstvím vypuštěných jedinců v Bavorském NP a v kombinaci s připravovaným vypouštěním puštíků na území Rakouska, lze považovat za dostačující pro vznik trvalé reprodukceschopné populace v oblasti Šumavy.

Z klece do lesa
Vlastní vypouštění puštíka bělavého do volné přírody vychází především z osvědčené metodiky v Bavorském národním parku. Chovné páry jsou umístěny ve vypouštěcích zařízeních, umístěných na Šumavě v příhodných biotopech nebo jejich bezprostřední blízkosti. Jedná o prostornější voliéry pro rodiče s mláďaty, která jsou ve vhodném období, obvykle koncem července, z voliéry vypuštěna. Mláďata se pohybují v okolí těchto vypouštěcích zařízení a jsou ve vizuálním i hlasovém kontaktu s rodiči, což je velice důležité pro dobrou adaptaci na volnou přírodu. Po tuto dobu jsou mláďata přikrmována, postupně však začínají potravu lovit samostatně a za několik týdnů nejbližší okolí voliér opouštějí.
Vypouštění mláďat probíhá v NP Šumava v místech historického výskytu puštíka bělavého. V současné době jsou k dispozici tři vypouštěcí zařízení v blízkosti Volar. Při volbě umístění vypouštěcích zařízení jsou upřednostňovány lesní porosty, blížící se svou druhovou, věkovou i prostorovou skladbou lesům přirozeným (v daných podmínkách především smíšené porosty pralesovitého charakteru s převahou buku) v kombinaci s volnými plochami s dostatečným množstvím potravy. Jedná se zároveň o místa s nedávným výskytem dalších jedinců puštíka bělavého nepocházejících z tohoto projektu. Z důvodů možného křížení mezi puštíkem bělavým a puštíkem obecným je vhodné podle možností omezit kontakty obou druhů.
V oblastech vypouštění jsou instalovány vhodné hnízdní budky, i když lze předpokládat zahnízdění též jiným způsobem (stará hnízda dravců, ve zlomech stromů, na zemi apod.). Všichni vypuštění jedinci jsou okroužkováni a označeni mikročipy. U třech exemplářů vypuštěných v roce 2000 byly instalovány vysílačky, s jejichž pomocí bude možno získat důležité informace o pohybu ptáků po vypuštění do volné přírody po období až jednoho roku. V zásadě lze konstatovat, že celá reintrodukce je koncipována s maximálním ohledem na co nejpřirozenější chov a vypouštění odchovávaných jedinců s omezením stresových situací na minimum.
Vzhledem ke značnému rozptylu mláďat po vypuštění lze očekávat postupně se rozšiřující, ale velmi těžko předvídatelný výskyt v oblasti celé Šumavy. Není důvod předpokládat dlouhodobější kumulaci více jedinců na stejné lokalitě a ani celková denzita zřejmě nebude vzhledem k velké rozloze Pošumaví dosahovat vyšších hodnot. Souběžně s vysazováním probíhá v modelových oblastech terénní vyhodnocování změn početnosti puštíka bělavého, kontrola obsazenosti budek a dalších potencionálních míst pro hnízdění, vyhodnocování nabídky kořisti a složení potravy puštíka bělavého i další aktivity.

Šumava plná puštíků
Od započetí realizace projektu v roce 1991 bylo doposud dovezeno 31 mláďat ze Slovenské republiky a 40 mláďat bylo odchováno v našich zoologických zahradách, v letech 1995-2000 bylo vypuštěno do volné přírody 44 jedinců. Tím byla úspěšně zakončena první fáze projektu, která měla za cíl sjednotit tým spolupracovníků, zajistit vhodné zázemí pro realizaci projektu, shromáždit geneticky vhodné jedince a započít s jejich reprodukcí, ověřit metody odchovu a vypouštění mláďat do volné přírody. Celý projekt je možno již v této fázi označit za úspěšný, neboť v letech 1998 a 1999 bylo na české straně Šumavy po více než 70 letech opět prokázáno vyhnízdění puštíka bělavého ve volné přírodě, a to poblíž míst jeho vypouštění, a i na několika dalších místech vhodných pro zahnízdění jsou pravidelně pozorováni jiní vypuštění jedinci. Lze se tedy domnívat, že za předpokladu pokračování reintrodukčního programu a důsledné ochrany puštíka ve volné přírodě je reálná naděje na zvyšování početnosti a stabilizaci šumavské hnízdní populace této sovy.

Zavěr
Je téměř jisté, že mé víkendové setkání s puštíkem bělavým bylo pouze díky záslužné snaze vrátit ho tam, kde se před lety vyskytoval. Pokud se bude puštíkům dále dařit, je pravděpodobné že podobných pozorování bude v budoucnu více.
Fotek k článku by bylo víc, ale to by musel být puštík trpělivější a dát mi více času.

Související odkazy
Jak jsme fotili endemickou sovu
Sýček králičí, strážce knihovny
Fotografie sov ve Fotobanka


Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, 12.5.2009; s použitím materiálu zpracovaném ing. Bohuslavem Kloubecem ze správy CHKO Třeboňsko