Podzimní Finsko, se sluncem a na dešti

Velký gang

To, že jsem se poslední rok rozhodl skupiny fotografů do Finska zvětšit, není vůbec na škodu. Oblast našich jezírek v tajze při hranici s Ruskem máme dokonale pokrytou. Vlastně bychom se mohli i nabídnout na výpomoc finským pohraničníkům. Díky slušnému roamingovému signálu jsme neustále v kontaktu a neproklouzne nám žádný medvěd, rosomák, liška, a možná ani myš. Každý hned ví, co se nám tam v borůvčí a břízkách courá a má cenné desítky vteřin připravit fotoaparát na to, až se nádherné zvíře objeví i před jeho krytem.
Asi aby nás tam nebylo z Čech málo, ve stejný termín a na stejné místo vyrazili i kamarádi, kteří už se mnou za fotografováním cestovali dříve. Libor byl se mnou v Kostarice, Michal a Vláďa v Japonsku, a Libor právě zde ve Finsku před pár lety. Zkušenosti nejen z úkrytů, ale i z příležitostí v okolí jsme si mohli sdílet ve velkém. Každý věděl, kde najít sýkoru laponskou (jasná sýkora lužní, zkontrolujeme!), jak vyfotit telefonem parukářku ve vlastní dlani nebo společně využít mechového aranžmá s muchomůrkou a šiškami pro fotografování veverek. Bylo to moc fajn setkání na severu Evropy.

Bez medvíďat

Stejně jako vždy jsou všichni napnutí, jaké budu šance se zvířaty.
A pro mě je to pokaždé stres, než se objeví první zvíře.
Není to tu žádný workshop aranžovaného fotografování zvířat. Vím, že jednou se to třeba stane, nebude co fotit, to je příroda a všichni klienti tomu tak rozumí.
Tentokrát jsme měli opakovaně štěstí na velkého tmavého medvěda a dva menší, asi čtyřleté, z nichž jedna asi byla samička. Skoro mám pocit, že je to mamina od malých medvíďat, která jsme fotografovali v červnu (musím je porovnat na fotkách, až bude chvilka).
Co se s červnovými medvíďaty v oblasti stalo nevím. Klidně mohli padnout za oběť samci v jeho touze po páření v období říje. Když jsme v červnu odjížděli, samici medvěd pronásledoval a zoufalá medvíďata rozprchlá po lese mamču hledala.
Oproti červnu, kdy se rošťáci neobjevili ani jednou, měli v září fotografové štěstí na rosomáka. Každý den, večer a někdy i ráno, se u nás nějaký (stále stejný?) objevil. A jestli si dobře vzpomínám, mají rosomáka na fotce všichni fotografové (to už se nám tam dlouho nestalo).
Parádní příležitosti. Snad jen ta medvíďata do fotek nám tentokrát chyběla. Poměrně hodnotnou zvířecí náplastí byly fotky lišky a hlavně sovice krahujové (i když ta se neukázala všem). Jak padla tma, ozýval se krátce i puštík bělavý, ale ani termovizí (na testování jsem měl tentokrát model Zeiss DTI 4/35) se mi jej nepodařilo ve tmě najít.

Inzerované termíny do Finska v červnu a září příští rok jsou plné, ale v případě zájmu o společné fotografování mi napište. Třeba se místo uvolní, nebo vytvořím další termín, nebo vás připíši k prvním rezervacím na rok 2025.

Související odkazy
Články o fotografování přírody ve Finsku
Fotografické cesty v roce 2024
Fotografické workshopy v roce 2024