Finsko, medvědice a čtyři medvíďata

První noc: mráz s jinovatkou

Jako první se ukázal rosomák a sojky přímo před krytem. Byl nádherný západ slunce, ale jak už to bývá, v těch nejlepších světelných podmínkách nikde ani chlup. Snad jen ta labuť. Zase přistála na malém jezírku, ze kterého se bála vzlétnout (krátká vzletová dráha). Nadávala, jezdila sem a tam, ale nakonec to zvládla proti ojedinělému poryvu větru. Až když se setmělo, přišli krátce po sobě dva medvědi. Ráno byly ideální podmínky pro fotku – nádherné svítání, bílo, všude námraza, venku určitě -4 stupně, a... někteří už tuší... NIKDE ŽÁDNÉ ZVÍŘE, absolutní klid. V tom mrazu by jim to přitom slušelo. Medvěd tam ráno byl, v jinovatce byly na cestě jeho stopy, ale před naše objektivy se nedostal...

Druhá noc: medvědice a medvíďata

Trochu se nám zatáhlo, ale to je spíš dobře – nikdo nechce medvěda na sluníčku. Tajně jsem doufal, že se objeví, protože před třemi týdny tu medvědici se čtyřmi medvíďaty viděli. No a přišla – vlastně přiběhla medvíďata, a za nimi opatrná a nervózní mamina. Fotografům jsem předem říkal: "Fakt nepočítejte s tím, že se vám seřadí pěkně vedle sebe v hloubce ostrosti!" Jedno medvídě běží vepředu, pak dlouho nic, pak tři opatrnější, a zase dlouho nic – a nakonec nervózní medvědice. Až když se postaví na zadní a zavelí, začnou putovat na druhou stranu, a medvíďata se trochu seřadí. A zapomeňte na teleobjektiv, ideální ohnisko je 70 mm! To když máte štěstí a vylezou na skálu, jinak z těch prcků v podzimní zlaté trávě a červeném borůvčí uvidíte jen tu a tam kousek šedivého hřbetu. A ano, je to furt ta stejná medvědice, kterou fotografuji už šest let – stále si drží ten "gen šedivých medvíďat". Radost na ně pohledět, ale zkuste je vyfotit...

Třetí noc: krahujci na lovu

K zatažené obloze se přidal i déšť, a aktivita chlupáčů byla nižší. Vrcholem večera tak bylo pozorování páru krahujců, kteří opakovaně (ne dvakrát, třikrát, ale desítky případů) útočili na sojky – naprosto zjevně je chtěli ulovit. To se jim sice nepovedlo, ale bylo to velmi zajímavé pozorování. Medvědi dorazili až za tmy, slyšeli jsme jen šplouchání vody u břehu jezírka. Na rozdíl od první jasné noci je nebylo možné fotit ve světle měsíce...
Bylo to fajn. Skvělá česko-slovenská parta, spousta příležitostí pro fotografování, a to i na krmítku u ubytování – pět odolných veverek a sýkorky, které nám zase zobaly slunečnici z ruky. Na své výpravě za modruškou tajgovou (opět neúspěšnou) k ruské hranici jsem se po dlouhých letech zase nechal chytit finskými pohraničníky a fajn si s nimi pokecal.

Pokud máte zájem o společné fotografování ve Finsku, na termínech v červnu a září 2025 je dohromady pět volných míst.

Související odkazy
Články o fotografování přírody ve Finsku
Nabídka fotografických cest
Nabídka fotografických workshopů
Fotografie medvědů ve fotobance Shutterstock