Botswana, čas rození mláďat

Pouze výjimečně

Většina lidí, kteří Afriku nikdy nenavštívili, a její obraz znají jen z dokumentárních filmů, si myslí, že se na vyjížďkách divočinou stále něco děje. Zvířata se navzájem požírají, furt nějaká akce a vlastně stačí jen mačkat spoušť fotoaparátu. Ani náhodou.
Jezdím do Afriky od roku 2012, některé roky jsem tam byl i třikrát, a třeba lovit lvy jsem viděl letos poprvé. Častěji totiž budete svědky jen toho, jak smečka něco dožírá (ale úplně nejčastěji budu lvi chrnět).
Důvodů je několik. Na to, abyste si na nějakou akci počkali se musíte umět pořádně dívat a chování zvířat plně pochopit. Lvi neloví každý den, ale třeba jednou za tři čtyři dny. Kdy naposledy jste se smečkou strávili více než dva dny? Další překážkou je i to, že šelmy často loví v noci, proto nám dost akčních výjevů uteče (ne náhodou nacházíme lvy hodující na zbytcích časně ráno).
Protože jsme nyní byli se smečkou dlouho, parkovali jsme pár metrů u ní, věděli jsme, že ani ne 20 metrů od nich leží před lvy ukrytá mladá impala, ze které čouhající jen části uší. Vůbec nebylo znát, že smečka o té potenciální potravě ví.
Až zpětně jsem si uvědomil, že to byla vše dokonale připravená lekce výcviku lovu pro rok a půl stará lvíčata.

Škola pro lvíčata

Se zdánlivě znuděnou lví smečkou jsme byli už skoro půl hodiny. Byla to stejná skupina, kterou jsme fotografovali skoro celý den v dešti přesně před rokem, jen v té době měla o dva členy víc a lvíčata měla půl roku.
Nic moc se nedělo. Koťata se kočičím pozdravem (drc na čelíčko) občas pozdravila s dospělými, někdy jen lvi znuděně natáhli krk, to když v dálce prošlo větší zvíře. Příště zase jen dlouhý ocas odehnal z čumáku mouchy.
Bylo mi divné, že když se samec zvedl a začal pomalu odcházet, nikdo ze smečky jej nenásledovat, všichni v klidu leželi dál. Sto metrů, dvěstě, třista, až už jsem ho v dálce kráčejícího trávou dalekohledem dohledával jen obtížně. Až po chvíli se mláďata se samicí jen o pár metrů přesunula a ... zase jen znuděně lehla.
Až když se po čtvrt hodině začal samec vracet, bylo zřejmé, že pokud chce dojít ke smečce, musí nutně na schovanou impalu šlápnout. Tehdy mě poprvé napadlo, že to mohlo být vše dokonale promyšlené, aby si lvíčata ulovila malou impalu sama.
Když byl samec asi 15 metrů od stále ukryté impaly, jedno lvíče po ní vystartovalo, vlastně ji jen nadehnalo. Před úplně klidně kráčejícím samcem se to nebohé vyděšené zvíře (v tu chvílu už jasná potrava) otočilo, aby po pěti metrech skočilo přímo do tlamy druhého lvíčete. Netrvalo ani další vteřinu a zahryznutá do implaly byla všechna tři lvíčata, a jen pro jistotu je uprostřed hřbetu kořisti jistila lvice. Celé to trvalo asi tři vteřiny. K tomuto je fotoaparát Sony A1 vyloženě předurčen, z té akce mi pro paměťovou akci neuteklo nic.
Musím ale přiznat, že to další poznání zvířat, ta učebnice divočiny, které jsem byl svědkem, a ten vzrušující zážitek, pro mě zase byl určitě víc, než fotky, které vznikly.

Prozrazený levhart

Nevím, co s tím všichni tak nadělají, levhart skvrnitý je pro mě v Africe “běžné zvíře”. A to píši se vší pokorou, která k pozorování zvířat patří. Tu nádhernou kočku jsem měl zatím štěstí vidět na každé cestě v jižní části Afriky. Vždyť i v Ugandě (kde každý tvrdil, že šance není) jsem fotografoval levharta na třech různých místech! Na levharta mám asi štěstí. Zatím.
Když jsem Lubošovi po přistání v Maunu slíbil levharta, ani na vteřinu jsem nezapochyboval že ho najdeme. Povedlo se, i když jsem našeho řidiče Kejbího musel nakonec poslat tam, kam normálně nejezdí. Do “Levhartova”, místa, které mám v Botswaně nejraději a měli jsme tam toho dne o chvilku později i další opravdu nevšední pozorování (medojed s mládětem).
Když jsem klientům v hustém porostu oznamoval, že perličky a veverky hlásí levharta, a i Kejbí vypadal, že je v pozoru, věřil jsem, že už jej dohlédáme. Trvalo to ani ne 15 minut, bohužel se tam totiž motala další dvě auta.
Nádherný mladý samec, radost se jen dívat. Bohužel, to co bych fotografoval nejraději (jeho proplétání vegetací a z dálky) jsem si odpustil, klienti dávají přednost zcela otevřené krajině bez vegetace a z blízka. Raději jsem se jen kochal a když se po deseti minutách objevilo třetí auto a všichni levharta (pravděpodobně na lovu) rušili, navrhl jsem, že pokud jsou všichni s fotkami spokojení, raději odjedeme. Nesnáším honičky safari aut šelmám za zadkem...

Nejlepší na cestě

Podobně jako vždy stručně vyzdvyhnu nejzajímavější pozorování letošního termínu akce Botswana pro fotografy.
Hroši ve vodě zapadajícím slunci v deltě Okavanga, kaloni visící na stromě v Crocodile Camp, supy na žebrech, co zanechali z noci lvi, fotografování blesků se stádem pakoňů, letovky jeřábů laločnatých, lvice v říji a nedočkavý lví samec, sloni a zebry v prachu a zapadajícím slunci, smečka lvů lovící impalu, levhart u řeky Khwai, impala s čerstvě narozeným mládětem, kulíšek perlový v posledních paprscích dne, kočka plavá při večerním návratu do kempu. A, úplně nejvíc, medojedice přenášející v čumáku své mládě - nejlepší fotky z Afriky jsou ty, o kterých ani nesníš.

Pokud byste měli o podobné komfortní fotografování zájem, další termín akce Botswana pro fotografy se bude konat v listopadu 2024. V případě zájmu mi pište, na akci jsou poslední dvě volná místa.
Uvažuji také o naplánování fotografování se začátkem dešťů v zambijském národním parku South Luangwa o pár týdnů dříve.

Související odkazy
Články o fotografování přírody
Fotografování zvířat v Botswaně
Fotografie z Afriky ve fotobance Shutterstock
Nabídka fotografických workshopů
Nabídka fotografických cest