Kostarika, po třech letech

Rudá křídla

Opět jsme doufali ve výjimečné příležitosti s velkými papoušky. Nejen, že nám rudí ary arakanga (Ara macao) chodili do zahrady nad řekou Tarcoles chroupat na krmítko slunečnici, ale viděli jsme je hlučně, jak je velkým papouškům vlastní, přelétat každý den. Snad kromě času, stráveného u kvesala chocholatého (Pharomachrus mocinno) v horách.
Vrcholem bylo pak arakanží hnízdo, které jsem náhodou objevil, když jsme v mangrove hledali rybaříka kovového (Chloroceryle aenea). O hnízdě nevěděli ani místní průvodci! Fotografovali jsme tam možná dvacet minut, jen ta videa z houpající se lodi asi za moc stát nebudou.
S příbuzným arou zeleným (Ara ambigua) byla opět potíž, příležitostí znovu málo. A když už, tak se předváděli moc daleko.
Za tě dvacet let, co se Kostarikou točím, se plocha, kde můžete červené ary arakanga potkat významně rozšířila na sever. Před mnoha lety byla jistota setkání vlastně jen kolem delty Rio Tarcoles a na poloostrově Osa.
Bohužel, oba druhy kostarických arů (zelený s červeným) se posledních asi osm let potkávají, severně od Puerto Viejo tak můžete v přírodě fotografovat i jejich křížence.

Zase kolibříci

Přestože už kolibříci dlouho nejsou hlavní náplní kostarické akce, přehlížet jsme je nemohli. Dokonale nastavený itinerář nás opět velmi pohodlně přivedl k fotkám 22 druhů kolibříků. A jestli si dobře pamatuji, a pozorně koukám do svých poznámek, kdybychom se v Kostarice soustředili pouze na kolibříky, umím tam za dva dny (!) ukázat 30-32 druhů kostarických druhů kolibříků (celkem jich tam poletuje 52 druhů).
Natřískaný itinerář ale nemáme jen o sbírání a odškrtávání druhů, vždy se snažím, ať si klienti zkusí všechny způsoby jak kolibříky fotografovat. Od složitých set-upů s mnoha externími blesky a umělým pozadím, až po dlouhé číhání u jediného květu v temném lese.
Opět jsme zkoušeli na kolibříky i širokoúhlý objektiv. Tentokrát společně s vodopádem v pozadí, ať je vidět, kde ta nádherná lesklá stvoření žijí. Další level s kolibříky byla videa, tam jsme se ale teprve učili všichni.

Konečně i sovy

Tradičnímu kostarickému programu, který s klienty jezdím, tu a tam něco na půlden přidám, nebo něčím na zkoušku nahradím. Letos to byla zastávka u místního šikovného průvodce nedaleko hranice Národního parku Braulio Carrillo.
Největším lákadlem byla možnost vidět několik druhů sov a trochu jsem doufal, že klienti budou mít při procházce opravdovým tropickým lesem možnost zahlédnout rarity, které by třeba mě unikly. Místní domorodec, navíc fotograf, zvýší šance.
Vyšlo to parádně. Po krátkém bahnění a brouzdání kalnou vodou, jsme opravdu fotografovali výříka ušatého (Ophostrix cristata) a puštíka brýlatého (Pulastrix perspicillata). Na výcházce potěšil netopýr listonos bílý (Ectophylla alba), kterého jsem v Kostarice viděl poprvé.
Dokonalý byl i čas strávený u Copeho “louže”, kde jsme za dvě hodiny vyfotografovali třicet druhů ptáků! Dokonce nám v té temnotě zapózoval rybařík kovový (Chloroceryle aenea), jako poslední pátý druh kostarického ledňáčka, který nám od Rio Tarcoles chyběl.
Vrcholem našeho štěstíčka na sovy bylo fotografování puštíka černobílého (Strix nigrolineata) o pár dní později. Už jsem ležel v posteli, když jsem s bouchaním na dveře zaslechl, “señor, lechuza!” Místní už o mojí “úchylce” na sovy vědí. K první fotce mi to jen v “trenclích” a naboso trvalo asi deset vteřin, a do minuty už o výjimečně příležitosti věděli všichni klienti.

Za rok znovu

Letošní cesta s fotografy do Kostariky jasně ukázala, že ta nádherná příroda je tam s fotoaparátem opravdu pro každého. Nebýt Jardy, měl jsem vyloženě holčičí skupinu, která se myslím ani chvilku nenudila. Potěšilo mě, že do mých účelných časných vstávání do tmy, nikdy “nehodili vidle”. Vlastně jedinou chvilkou, kdy jsme si mohli oddechnou byl čas oběda. Ale kdo Kostariku zná, tuší, že pokud snídáte nebo obědváte venku na terase, nemáte chvilku klidu ani když sedíte pralesu zády. Od jídla jsme s fotoaparátem odbíhali tolikrát!
Na rozdíl od poslední cesty s klienty, která byla vyloženě birdwatcherským výletem, jsme se více věnovali i krajinářské fotografii.

Pokud máte o podobnou společnou cestu zájem, další volný termín pro fotografování v Kostarice mám v prosinci 2024.

Související odkazy
Workshop Fotografování zvířat v Kostarice
Články o přírodě v Kostarice
Fotografie zvířat z Kostariky