Full frame v tropech střední Ameriky - článek

Když formát APS-C nestačí
Určitě to není tím, že by mi fotoaparáty typu 20D (30D) nestačily rozlišením snímače, i když musím přiznat, že při fotografování zvířat bych ocenil možnost dělání větších výřezů pro úpravu kompozice. Zvolit ideální kompozici při focení divokého zvířete je obvykle to poslední, na co během těch několika vteřin myslím.

Je to spíše určením, jsou situace, kdy sáhnu raději po formátu plného kinofilmového políčka. Při fotografování krajiny, aby širokoúhlý objektiv byl bez kompromisů opravdu širokoúhlý, aby při makrofotografii byla při malé cloně hloubka ostrosti opravdu malá. Navíc jsou okolnosti, že i na zvířata bude 5D vhodnější než jeho menší bráška 20D, to v případě nutnosti použití vysokých ISO.
Pro fotografa přírody, který má v hledáčku zájmu jak krajinu, makrofotografii hmyzu a rostlin a především fotografování volně žijících zvířat, může být vhodná kombinace fotoaparátu s cropem 1,6 x a právě plného formátu. A to zejména při nutnosti hledání druhého těla, v případě používání monofokálních objektivů nebo nezbytnosti mít na cestách záložní fotoaparát.

Kolibřík šedobřichý (Phaethornis guy) Green Hermit, Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS 5D, Objektiv: Canon EF 200mm f/2.8 L USM + TC Canon 2x, Ohnisková vzdálenost (EQ35mm): 400.00 mm, stativ Gitzo 1227, Clona: 5.6, Doba expozice: 1/125 s, ISO: 320, Kompenzace expozice: 0, Blesk: Ano (externí Sigma EF-500 DG Super, -2 EV, Better Beamer), Vytvořeno: 10. prosince 2006 11:06:21, La Paz (Kostarika) Do deště, bahna a k moři
Budu se opakovat, ale u Canon EOS 5D to platí opět, ačkoli svým zpracování povrchu těla není fotoaparát určen k profesionálnímu nasazení v terénu jako řada 1D, vydrží hrubé zacházení samozřejmě také. Ostatně stejně jako amatérské plastové zrcadlovky. Přestože na svých cestách v tropech potkávám hodně majitelů zrcadlovek nižších tříd, nikomu se fotoaparát na dešti nebo ve vlhku nepoškodil. Už v roce 2003 jsem měl s Canon EOS 300D při měsíční cestě na jachtě podobnou zkušenost.
S tímto vědomím jsem k používání 5D přistupoval. Nevzpomínám si na situaci, kdybych vzhledem k okolnostem nefotil, abych fotoaparát nepoškodil. Snad pouze jednou v rezervaci Cano Negro jsem při focení kajmanů nešel se sluneční clonou zcela na hladinu řeky, jak jsem jindy zvyklý, ale zůstal tělem fotoaparátu a objektivem výše, protože na malé kymácející se lodi jsem stabilní rozhodně nebyl.
Naopak častý kostarický odpolední déšť nebyl pro 5D žádným nebezpečím. Při méně intenzivním dešti jsem nechal fotoaparát volně zkrápět a jen když začalo opravdu lít, balil jsem celou sestavu do potravinové folie. To však zejména kvůli externímu blesku, který je v silném dešti tím nejzranitelnějším prvkem. V pohodě jsem tak mohl na dešti fotografovat nasávající kolibříky, protože právě za deště jsou kolibříci nejaktivnější.
Vědomě jsem riskoval i při realizování záběru, nad kterým jsem před provedení přemýšlel několik hodin. Tolik jsem chtěl vyfotit delší expozicí vlnu tříštící se o ohlazený šutr na pobřeží se zakomponovanou oblohou na obzoru. Obnášelo to stát se stavivem a ohniskem 17mm přímo nad kamenem a čekat na správný šplouch. Nakonec se to podařilo, ze středu fotografie vystřelují paprsky tříštící se vlny, na dalším snímku v sérii už stéká po polarizačním filtru slaná voda, tzn. další focení mohlo následovat až po dvou hodinách, po dokonalém vyschnutí a vyčištění PL filtru na slunci. To jak jsem po expozici vypadal já a Canon EOS 5D nemusím popisovat.
Na druhou stranu jsem rád, že jsem nemohl ověřit mechanickou odolnost těla po pádu. V minulosti jsem už zažil dva hrůzostrašně vypadající pády svého 20D, kdy jedinou škodou bylo vždy vylomení externího blesku ze sáněk blesku. Lze očekávat, že 5D by se při podobných nehodách choval podobně, protože jeho zpracování povrchu těla je podobné.

Projekční plátno fotoaparátu
Ihned po prvním kontaktu s tělem fotoaparátu je zřejmé, že je mohutnější než jeho poloprofesionální bratříčci 20D a 30D. Ačkoli na svých cestách preferuji spíše lehká těla fotoaparátu, na 5D jsem si rychle zvykl. A to zejména díky velkému vykrojení na pogumovaném gripu. Drží se tak mnohem lépe než 20D.

Na druhou stranu plnou váhu aparátu jsem pocítil při fotografování motýlů v rezervaci Monteverde, kdy jsem 5D držel pouze v jedné ruce (s makroobjektivem Canon 100/2,8 a makrobleskem) a v druhé ruce v úhlu 90° zábleskové trubice od makroblesku. Po hodině už jsem fotil pouze se zatnutými zuby se silnou bolestí zápěstí o které jsem věděl ještě příští den. Nebyl jsem sám, mezi kolegy jsme pak hovořili o tzn. „fotografickém zápěstí“ (obdoba tenisového loktu).
Velice příjemnou předností fotoaparátu je veliký displej na zadní straně fotoaparátu. Na tomto projekčním plátně, lze snadno rozhodnou zda exponovaný snímek zůstane na kartě nebo ne. U tohoto fotoaparátů je to mnohem důležitější než u jiného. Soubory formátu RAW mají velikost okolo 12 MB, tzn. paměťová karta se velice rychle plní. Pro promazávání je však v pralese příjemné přítmí, na displeji je vidět každý detail.

Na pobřeží Pacifiku Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS 5D, Objektiv: Canon EF 17-40mm f/4 L USM, Ohnisková vzdálenost (EQ35mm): 17.0 mm, stativ Gitzo 1227, Clona: 13, Doba expozice: 1/60 s, ISO: 160, Kompenzace expozice: 0 EV, Blesk: ne, Vytvořeno: 13. prosince 2006 7:20, pobřeží u Dominical (Kostarika)Kde je ta zásuvka
Jedním z nejdůležitějších kritérií při volbě digitální zrcadlovky na daleké cesty je výdrž baterie. Ne vždy je možnost najít vhodnou a funkční zásuvku, proto každý ocení fotoaparát, kde se o zbývající energii nemusí starat. U digitálních zrcadlovek Canon to platí a Canon EOS 5D to při intenzivním focením potvrdil. Baterie jsem během 14 dní dobíjel pouze jednou. Obrovskou výhodou pro majitele těl 20D, 30D a 5D je to, že fotoaparáty používají stejný akumulátor, tzn. doplnění energie je opravdu to poslední o co se staráte.
Ocenit se musí i to, že nabití trvá pouze 1-2 hodiny, na podobných cestách máte spotřebičů více, mnoho však není volných zásuvek a to zejména v případě, že cestujete s více fotografy. O možnosti použití rozdvojek samozřejmě vím, ale v Kostarice jsem se setkal s několika problémy. Ne každá redukce se všemi myslitelnými kolíky, plní to co má.
Používání bateriového gripu se mi u 5D z tohoto pohledu jeví jako zbytečné. Energie je dost, tak proč tahat další zbytečný krám, kdy o nositelnosti vašeho fotobatohu rozhoduje každý gram. Jeho používání pochopím pouze v případě drobnějších zrcadlovek, aby se lépe držely. Jediným momentem, kdy jsem o přídavném gripu uvažoval, bylo v leže focení rybáků s fotoaparátem otočeným na výšku, to bych opravdu ocenil druhou spoušť. Nemusel bych tak krkolomně držet fotoaparát.

Ovládni svůj stroj
Na úvod přiznávám, že budu v této kapitole zaujatý pozorovatel. Již dva roky pravidelně používám Canon EOS 20D, proto když jsem vzal do ruky 5D, radostí jsem se pousmál. Ovládání bylo ve všech ohledech totožné. Ne jak před rokem, když jsem měl na testování Canon EOS 1D Mk II a kvůli ovládání jsem si skoro nezafotil (nezaměňovat s „nezatestoval“).
Stále to příjemné zadní kolečko, kterým snadno měníte expozici a pohybujete se v menu, ideální je i joystick pro změnu AF bodu s fotoaparátem přiloženým k oku. Nemůžu si pomoci, ale i přes to, že už jsem držel v ruce hodně fotoaparátů, jeví se mi tento systém jako ideální. Velice příjemným překvapení je zobrazování změny ISO v hledáčku fotoaparátu, kdy při změně nemusíte fotoaparát od hlavy. To sice už nedělám ani u 20D (bez zobrazování změny) ale pro běžného uživatele by to byl problém.

Vzpomínám si, jak jeden účastník mého kostarického workshopu měnil ISO na svém 1D Mk II. Bez použití obou rukou a alespoň třech prstů to není možné, navíc o současném držení fotoaparátu u oka se můžete nechat jenom zdát. Možná vám to připadá jako blbost, ale nejsme v ateliéru a pod oblačnou oblohou se světelné podmínky neustále mění. Pokud máte jako já ve většině případu manuálně nastavenou expozici, snadnou změnu ISO ihned oceníte. O tom ještě níže.
Ještě větším přínosem je velikost hledáčku. Možná si řeknete, to mi lepší fotku neudělá, ale v tom se mýlíte. Tím, že budete mít fotografovanou scénu názornější, docílíte zejména při manuálním zaostřování (makrofotografie) přesnějších výsledků, především při minimálních clonách. Nemůžu zapomenou na ten první pocit při přiložení 5D k oku, jako by se mi otvíral nový svět. O to smutnější je pak návrat ke klíčové dírce mého 20D...

Leguán zelený (Iguana iguana) Green Iguana, Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS 5D, Objektiv: Canon EF 200mm f/2.8 L USM, Ohnisková vzdálenost (EQ35mm): 200.00 mm, stativ Gitzo 1227, Clona: 3.5, Doba expozice: 1/320 s, ISO: 500, Kompenzace expozice: -1/3, Blesk: ne, Vytvořeno: 9. prosince 2006 16:54:18, ZOO Ave, La Garita (Kostarika) Zaostřit a rychle
Jednou z nejdůležitějších vlastností při focení volně žijících zvířat je u fotoaparátu rychlost zaostřování. Zejména jsou-li hlavním objektem vašeho zájmu drobní létající ptáci – kolibříci. I v tomto testu obstál fotoaparát na jedničku, ačkoli pro podobné věci není primárně určen. Zjistil jsem, že je AF při vybraném centrálním bodu rychlejší než při použití shodně nastaveného 20D.
Fotografování letovek kolibříků bylo testováno s několika objektivy, nejlépe se mi pak pracovalo s objektivem Canon EF 200/2,8 L USM s TC Canon 2x, obrovskou výhodou této kombinace je minimální zaostřitelná vzdálenost 1,5 m. Kolibřík má často pouze 4 cm, proto je důležité se k němu dostat co nejblíže.
Po přečtení několika diskuzí a článku od Michala Kupsy, jsem měl trochu obavy z nevhodného uspořádání zaostřovacích bodů. Všechny jsou těsně nahňácány ve středu obrazu. Při zaostřování u 20D vždy kloubovým voličem u hledáčku volím zaostřovací bod, kterým pak ostřím (při relativně statických scénách). Nejlepší je ten krajní při fotografování ptáků na výšku, nikdo nechce mít ostré břicho ptáka a hlavu mimo hloubku ostrosti.
U 5D to nebyl problém především z toho důvodu, že fotograf zvířat vždy chtě nechtě kalkuluje s tím že kompozici (výřez) upraví až následně v počítači, obrazových informací je k tomu dost. To neplatí u fotografování krajiny širokoúhlým objektivem, tam však ve většině případu ostřím manuálně.

Jenom tři snímky za vteřinu
Když jsem před odletem o testování (a vážném uvažování o koupi) mluvil s podobně zaměřeným fotografy, každý mě ihned upozornil na to, že 5D umí exponovat pouze tři snímky za vteřinu. Je to málo? Nebo to i při vážnější práci stačí? Popravdě řečeno, v té chvíli jsem nedokázal odpovědět.
Po 14 dnech focení, můžu říci, že to takový problém není, proč mít třeba pět totožných záběrů? To v případě focení letovek kolibříků, kteří budou mít na každém snímku zobrazena křídla stejně. Tady bude možná můj kolega z kostarického focení odporovat, vybírat nejhezčího kolibříka ze série 8 snímku pořízenými s 1D Mark II má své kouzlo.
Trochu jiná situace nastala při focení cachtání rybáků, na většině záběrů mají hlavu pod vodou, ačkoli ji vždy na zlomek vteřiny vynořili. Ano, kdyby 5D uměl těch snímku alespoň pět, bylo by to příjemnější.
Na druhou stranu příjemná je série snímku ve formátu RAW, které je možné kontinuálně za sebou vyfotit. Jejich počet je devět (používám CF karty SanDisk Extreme III velikostí 1 a 2 GB) to mě nelimitovalo nikdy.
Tak velký problém ty pouhé tři snímky nejsou, jako větší vadu vidím absenci vestavěného blesku. Argument, že „profesionální zrcadlovka“ nepotřebuje vestavěný blesk neberu. Jsou situace, kdyby vestavěný blesk odvede lepší práci než externí a to i v případě makrofotografie. Navíc, během posledních dvou cest do Kostariky jsem vždy externí blesk zničil, je dobré mít zálohu v podobě vestavěného. A to třeba i v případě, že baterie v externím blesku dojdou a nebudete mít záložní.

Volavka bělostná (Egretta thula) Snowy Egret, Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS 5D, Objektiv: Canon EF 400mm f/5.6 L USM, Ohnisková vzdálenost (EQ35mm): 400.00 mm, stativ Gitzo 1227, Clona: 5.6, Doba expozice: 1/500 s, ISO: 160, Kompenzace expozice: -1/3, Blesk: ne, Vytvořeno: 13. prosince 2006 6:47:42, pobřeží Pacifiku v Dominical (Kostarika)Stmívá se, no a co
Největší přednost fotoaparátu popíši na příhodě z pozdně odpoledního fotografování v botanické zahradě La Paz, kam se na květy stahují kolibříci z celého okolí sopky Poas. Už se stmívalo, ale kolibříci
stále přilétali nasával sladký nektar. Začínal jsem na ISO 320 při manuálně nastavené expozici (f/5,6, čas 1/200) a manuálně nastaveném blesku (- 1 EV). Tzn. s přibývající tmou jsem pouze po cca 10 minutách zvyšoval ISO. Byl jsem tak ponořen do focení, že při změně ISO z 1250 na 1600 jsem ani nepřemýšlel o použitelnosti výsledků. O to více jsem byl překvapen minimální přítomností šumu na pořízených fotkách při prohlížení na počítači. Šum tam prostě není a když ano, jsou to pouze takové jemné krupičky v barvě, která tam má být.
Podobnou zkušenost mám i z pralesa, kde jsem se musel vzhledem k charakteru křídel jistého druhu motýla (průhledná, jak z igelitu) vyhnout použití makroblesku a použít vysoké ISO 1000, fotografie jsou dobře použitelné pro tisk a to bez jakéhokoli SW odšumění.
U ISO 1250 mám trochu pocit, že se ztrácí detaily ve snímku, bohužel nyní už nemůžu ověřit, zda náhodou na aparátu nebyla nastavena nějaká redukce šumu.

Z teleobjektivu širokáč
Nejtraumatizující zážitek při práci s fotoaparátem přichází při použití dlouhého teleobjektivu u focení zvířat. Zapomeňte na to, že vám ohnisko 400mm fotografované zvíře přiblíží. Pohled do hledáčku je děsivý, k volavce vám oproti zvyklostem chybí ještě desítky metrů, tzn. přibližování se prodlouží o více jak půl hodiny. Na druhou stranu, když se dostanete do její blízkosti, máte při dobře exponovaném záběru a použití kvalitního monofokálního objektivu jistotu, že jste po technické stránce dostali to nejlepší co jste mohli získat. Zejména při použití kvalitního objektivu lezou z fotoaparátu neuvěřitelné věci, fotografie s mnoha detaily.
Asi hlavním důvodem proč bych Canon EOS 5D velice rád natrvalo uvítal ve svém fotobatohu je použití širokoúhlého objektivu (Canon 17-40/4) při fotografování krajiny. Mám rád fotografie s výrazným popředí a širokým záběrem okolní krajiny a právě tady jsem si ohnisko 17mm opravdu užil. Velice cenné je navýšení obrazových informací. Na fotoaparátech formátu APS-C, není u širokáčů ostrost a zobrazení detailů ideální. Snímky z 5D jsou při použití širokoúhlého objektivu čistší a přirozeně ostré. Nejlépe to lze pozorovat při zobrazení trávy a větví proti obloze. Tolik diskutované měknutí obrazu v rozích snímku, jako problém rozhodně nevidím, je to shodné jako u analogové zrcadlovky.

Problémem, to se ale dalo čekat, je vinětace polarizačního filtru Hoya (ne slim) i při vysokých clonách, tmavé růžky lze však při zpracování snadno odstranit. Více nepochopitelná je odpudivá vinětace teleobjektivu 400/5,6 při použití TC Kenko 1,5x (otevřená clona), tady už je to problém veliký, zbavit se jí snadno nelze a doporučuji zmíněnou kombinaci nepoužívat.

Když je detailů příliš
Ruku v ruce s navýšením rozlišení jdou dva problémy, jeden větší a druhý trochu subjektivní. Stejně jako jsem zjistil u fotoaparátu 1D Mk II, vzniká u 5D ve snímcích s velikým počtem opakujících se detailů (peří ptáků, zobrazení křídel motýlů) nepříjemné moaré. Chybné zobrazení, kdy se opakující prvky slijí dohromady, místo rovnoběžných prvků se vytvoří kostičky nebo vznikne rušiví závoj. Problém nevzniká při vyvolávání z RAWu, pouze se ostřením snímku zvýrazní. Prý existuje nějaký program, který tento neduh eliminuje, ale nezkoušel jsem jej. Moaré je daň za přirozeně ostré fotky. Canon EOS 5D má slabší antialiasing filtr, díky němuž jsou fotky ostřejší, ale náchylné k moaré. Zatímco silnější filtr použitý v amatérských a poloprofesionálních zrcadlovkách moaré potlačuje (za cenu ztráty ostrosti).
Popisovaný problém se v mém případě vyskytuje pouze při použití superostrých monofokálních teleobjektivů.
Drobností je proti tomu „problém“ zmenšování fotek z 5D pro web. Není snadné se dostat na 600x400 px a zachovat detaily, které fotografie zachytila. U 20D je to procházka růžovým sadem, u 5D vidím ostrý obraz při postupném zmenšování ještě u 1500x1000, pak postupně mizí. To ale časem vyřeším.

Tříštící se vlna Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS 5D, Objektiv: Canon EF 17-40mm f/4 L USM, polarizační filtr, Použité ohnisko: 17.0 mm, stativ Gitzo 1227, Clona: 18, Doba expozice: 1/30 s, ISO: 100, Kompenzace expozice: -1/3 EV, Blesk: ne, Vytvořeno: 14. prosince 2006 15:00, NP Manuel Antonio (Kostarika)

Pár slov závěrem
Článek se nesnažil otestovat všechny vlastnosti, jen subjektivně vyzdvihnout vlastnosti, kterých si všímá fotograf přírody. Stejně tak mi přijde hloupé fotit nějaké terče počítat rozlišení. Na mnoha místech článku jsem měl nutkání srovnávat Canon EOS 5D s fotoaparáty Nikon D200 a D2X, ale vždy jsem se ovládl, není tady pro to místo.
Pokud jste dočetli až jsem, určitě máte o digitální zrcadlovky Canon zájem a nemusím se omlouvat za možná zbytečný rozsah článku. Hodně věcí by se o používání fotoaparátu Canon EOS 5D dalo ještě napsat, ale myslím, že bude vhodnější když na některý sraz přinesu velké fotografie a popovídáme si nad nimi. Na konec jen přiznám, že se nemůžu dočkat chvíle, kdy se tento nebo podobný full frame objeví natrvalo v mém fotobatohu, to myslím mluví za vše.

U všech prezentovaných snímků jsou expoziční údaje, z formátu RAW byly zpracovány v programu Digital Photo Professional od společnosti Canon ve verzi 2.1.1.4, všechny snímky byly vyvolány ve stylu Landscape, u kterého se mi nejvíce líbí podání barev. Fotografie v plném rozlišení pošlu na vyžádání.

Canon EOS 5D byl testován s objektivy Canon EF 17-40mm f/4 L USM, Canon EF 100mm f/2.8 Macro USM, Canon EF 200mm f/2.8 L USM, Canon EF 400mm f/5,6 L USM, bleskem Sigma EF-500 DG Super, bleskem Canon 580 EX a makrobleskem Sigma 140.

Nero Glasswing (Greta nero) Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS 5D, Objektiv: Canon EF 100mm f/2.8 Macro USM, Ohnisková vzdálenost (EQ35mm): 100.00 mm, fotografováno z ruky, Clona: 3.2, Doba expozice: 1/80 s, ISO: 800, Kompenzace expozice: 0, Blesk: ne, Vytvořeno: 18. prosince 2006 12:27:20, RBBN Monteverde (Kostarika) Děkuji českému zastoupení Canon CZ za zapůjčení fotoaparátu na testování v Kostarice.

Další fotografie pořízene fotoaparátem Canon EOS 5D.


Související články na internetu:
Test fotoaparátu Canon EOS 5D
Canon EOS 5D – technické specifikace
Canon EOS 5D poprvé – což takhle zkusit full frame
Canon EOS 5D podruhé – tentokrát prostým pohledem amatéra
Canon EOS 5D potřetí – postřehy z praxe