Nekvalitní dokumentační snímek pořízený mobilním telefonem. Zcela rozumu zbavený fotograf opouští hnízdo potápek. Šokující není ani tak ten růžový polystyren, jako absence maskování.
Zoufalá potápka nedaleko hnízda
Potápka roháč nervózně na místě kroužila dva metry za hnízdem, bez šance se na hnízdo vrátit. Důvod byl bohužel z dálky nepřehlédnutelný. Na světle růžovém polystyrenovém fotovoru s černým dlouhým teleobjektivem Sigma, se ani ne 8 m od hnízda vznášel zcela odhalený „fotograf divoké přírody“. Ne, že by od nervózní potápky a od hnízda začal couvat, ale ještě se pomalu přibližoval blíže! Bez maskování, hodinu před polednem, na území přírodní rezervace, v nejcennějším mokřadním biotopu na území Prahy!
Kázání uprostřed rezervace
Než jsem s tříletým Oliverkem a dvěma skotskými teriéry oběhl zatopenou pískovnu, zabralo to několik minut. Na hladině se stále nic nezměnilo, závěrka fotoaparátu dále klapala. Až po mém vzrušeném kázání, kdy to na břehu nejdříve nevinně odnesla přítelkyně fotografa, která hlídala boty a kalhoty, se fotograf rozhodl k návratu. Chodím běhat třikrát týdně, ale tam, kam se mi srdce dostalo, když jsem mu zoufale vysvětloval, co by se mohlo stát a o jakou kardinální hovadinu se jednalo, už jsem ho dlouho neměl.
Po dvou hodinách, kdy jsem se okolo vracel, již potápka dovezenou trávou upravovala své hnízdo. Naštěstí byla pokročilá hodina, kdy už bylo teplo, tak se s vejci snad nic nestalo.
Když fotíte, přemýšlejte!
Vím, že si zase za tyto řádky užiji svoje, ale raději ze sebe opět udělám debila, pokud to alespoň jednomu magorovi docvakne (tady už se nadá mluvit o fotografech). Pokud už vás zabedněná touha po vysněné fotografii nutí rušit ptáky u hnízda, používejte mozek. Přibližujte se pomalu a při sebemenším náznaku, že o vás fotografovaný druh ví, zmizte, nebo se stane tragédie.
O tom, že existuje nějaké maskování (sítě, šály, tráva, větve) dotyčný asi nevěděl. To, že může v rezervacích pouze po značených cestách asi také ne. A to nemluvím o tom, že na focení potápek u hnízda je správně potřebná výjimka krajského úřadu (ohrožený druh).
Na rovinu dodávám, že i já chodím účelově mimo značené cesty v přírodních památkách a rezervacích, nemám psy na vodítku (poslouchají na jedno slovo) a v ojedinělých případech fotografuji ptáky u hnízda (obvykle mimo území ČR). Ani jedno bych dělat neměl, ale přemýšlím u toho, protože o přírodě a chování zvířat už docela hodně vím.
Druhý pár potápek roháčů na území přírodní rezervace V pískovně již naštěstí mládě vyvedl a na hladině se prohání za rodiči, které mu dávají malé rybičky. Je trochu podivné, že je to mládě pouze jedno, ani nedomýšlím proč.
Beznaděj z celé události je pro mě o to větší, že se letos na lokalitě jedná o první hnízdění potápek roháčů v osmi letech, kdy místo intenzivně sleduji.
Souvisejí odkazy
Fotografování ptáků a zákon (Ondřej Prosický)
Být či nebýt fotografem přírody (Robert Doležal)
Zvířata fotografování a paragrafy (Radomír Jirsák)
Zamyšlení nad etikou (Rostislav Stach)
Fotografování ptáků a zákon (PDF)
Ptáci a zákon (Česká společnost ornitologická)
Komentáře ke článku
(8 příspěvků) Přidat komentář