Zásady pohybu v oblastech s vulkanickou činností

Proč právě sopky
Na Zemi nenajdeme zřejmější důkazy o tom, že se naše planeta neustále vyvíjí. Pravě sopky a jevy se sopečnou činností spojené dávaly v historické době vždy vědět o tom, že i před přírodou se máme mít na pozoru. Není nic úchvatnějšího něž z klidného bezpečí sledovat dramatické projevy vulkanické činnosti. Mohou to být jen šedé prachovité částice stoupající k nebesům, vylétávající žhavé materiály nebo i po svazích různou rychlostí putující žhavá láva. Protože však erupce sopek patří k jevům obtížně předvídatelným, je výstup na jakoukoli aktivní sopku spojen s rizikem. Jen důkladným poznáním projevů vulkanické činnosti lze nebezpečí minimalizovat.

Volcán Poas (2704 m), Kostarika Sopka se třemi krátery je nejčastěji navštěvovaným vulkánem v Kostarice. Poslední velké erupce byly v letech 1952 - 1954, ale občas se Poás připomíná i v posledních letech. 2.3.2008, Kostarika Co je to sopka
Sopka je místo na zemském povrchu. Obvykle jsou to hory kuželovitého charakteru, kde láva a vulkanické plyny vystoupí na povrch (a to jak na souši tak pod vodou). Většina sopek mívá kužel tvořený lávou nebo sopečnými vyvrženinami. Obvykle je to kombinace obojího, kdy vyvržené materiály obklopují kráter.
Kráterem, nebo také sopečným jícnem, rozumíme nálevkovité ústí sopouchu, tj. přívodové cesty, kterým magma stoupá k povrchu. Žhavé magma může opustit vulkán trojím způsobem. Buď z něj vyteče v ohnivých proudech, nebo ho mohutný výbuch rozptýlí a roztrhá, takže erupcí vzniknou mračna, která vystupují do výšky až několika kilometrů. Poslední možností je, že se v podobě šedé lávy prudce vylije a stéká po svazích vulkánu.
Tvar sopek je zásadně ovlivňován složením lávy: bazické lávy jsou řídce tekuté a vytvářejí především lávové proudy, zatímco kyselé lávy jsou mnohem viskóznější a během explozí bývají rozmetány za vzniku pyroklastických uloženin.

Sopečné vyvrženiny
Vulkanický prach a popel Vulkanologové označují materiál vyvržený z vulkánu v podobě šedivého mračna jako vulkanický popel jen tehdy nemají-li jeho částice průměr větší než 2 mm. Je-li menší než 1/16 mm, definují ho jako vulkanický prach. Jak popel tak prach vznikají při silných erupcích, kdy vstupuje do hry velké množství vulkanických plynů, takže se tavenina po výbuchu rozptýlí na drobné kapénky. Při silném výbuchu se tento materiál dostane až do výšky několika kilometrů, výjimkou není ani 50 km. V okolí pak padá popel jako vulkanický déšť a usazuje se v krajině jako šedá sněhová pokrývka. Pokud se popel dostane až do vyšších vrstev atmosféry, putuje kolem zeměkoule a může tak ovlivnit klima i daleko od místa erupce.

Lapili a pumy – Úlomky větší než částice popela, zjednodušeně lze říci „drobné kamínky“, objemnější částice, katapultované při prudkém výbuchu vysoko nad kráter. Vylétávající žhavé kusy lávy se nazývají pumy. V případě, že začnou za letu rotovat, nabývají totiž často vřetenovitě zaoblených forem (příkladem mohou být pumy, které se vyskytují v okolí sopky Volcano v Tyrhénském moři u jižní Itálie).

Sopka Arenal (Kostarika), rok 1968: Velmi nebezpečná situace. Poprvé po dlouhé době vulkán neočekávaně obnovil svojí činnost. Musel náhle uvolnit cestu lávě, aby se mohla vylít z kráteru. Kromě žhavých pum při tom katapultoval obrovské balvany horniny, které síla výbuchu vyrvala ze stěn kráteru. Ty poté dopadly až ve vzdálenosti 5 km od vulkánu. Aby tuto vzdálenost překonaly, musely mít v momentě opuštění kráteru počáteční rychlost 2000 km za hodinu.

Arenal (1657 m), Kostarika Sopka téměř trvale zahalena v mracích a nízké oblačnosti. Jel jsem okolo ní mnohokrát a až letos jsem ji spatřil takto. 28.22008, Kostarika Jedovaté plyny – k horkému dechu z hlubin země je lépe se nepřibližovat. Jednak hrozí popálení, jednak v něm obsažené substance leptají. Dostanou-li se na sliznice, reaguje tělo okamžitě. Kyselina chlorovodíková a oxid siřičitý způsobují bodavý zápach v nose, hořkou chuť v ústech a pálení v očích a krku. A je-li ve směsi jen trochu sirovodíku, zapáchá nesnesitelně po zkažených vejcích. Vysoce jedovatý je však především fluorovodík, který dokonce leptá sklo.
Vulkanologové pracující v takovém pekle musí mít nezbytně plynové masky. Leptavý kouř rozežírá dokonce i horninu, z níž pochází. Vyluhuje ji, přijme z ní některé součásti a odnáší je, aby se jich ve škraloupech zase zbavil. Z tvrdé skály se při tom stane vlhká tvárná masa, složená z nejjemnějších částic. Výpary, které mají při výstupu ze země teplotu pod 400 °C, se nazývají solfatáry. Při méně něž 150 stupních to jsou mofety. Ty mohou být pro člověka ještě nebezpečnější než leptavé fumaroly a solfatáry. Jejich škodlivý plyn totiž není cítit, je bez chuti a není vidět – je to oxid uhelnatý. Protože je těžší než vzduch, vytěsňuje při zemi kyslík. Bez včasného varování hrozí lidem i živočichům ve výparech, bohatých na tento oxid zadušení.

Jezero Nyos (Kamerun), rok 1986: V západoafrickém Kamerunu došlo k tragické události, která měla velkou odezvu v tisku. Z jezera Nyos (200 m hluboké a dva kilometry široké), vyplňujícího kráter dávno vyhaslého vulkánu, začal jednoho dne vystupovat oblak oxidu uhelnatého. O deset kilometrů dále stékal tento těžký plyn – jako by to byla kapalina – do níže položeného údolí a vytlačil odtud vzduch. Následkem toho se udusilo 1700 lidí a 3000 vkusů dobytka, krajina zůstala zachována, ale všude ležela mrtvá těla.

Pyroklastika – v současné době velmi používaný termín, pod nímž odborníci chápou vše, co vulkán při erupci vyvrhne. Tzn. vulkanický prach, popel, lapili, škváru i pumy. Název pyroklastika vznikl spojením dvou řeckých slov, „pyros“ (oheň) a klasis (rozbít). Většina materiálu, který činné vulkány vyvrhnou ze svého nitra připadá právě na pyroklastika. V celosvětovém měřítku vychrlí vulkány dokonce 90 procent magmatu do vzduchu a jen deset procent stéká v proudech lávy po úbočí.

Žhavé laviny (pyroklastický proud) – pokud se popel a prach pro svojí velkou mocnost nemůže zvednout do ovzduší, magma pouze vyžbluňkne přes okroj kráteru a valí se jako šedá lavina prachu rychlostí 100 – 500 km po svazích vulkánu. Důležitou roli tehdy hrají plyny, které stále unikají ze směsi (horké několik set stupňů) a šíří se do okolí. Propůjčují vulkanickým mrakům velkou mobilitu. Tento jev může být označován jako pyroklastický proud, žhavá lavina nebo žhavý mrak. Žhavé laviny sežehnou vše, co jim stojí v cestě, nikdo a nic nemá naději na záchranu.

Mont Pelée (Martinik), rok 1902: Již řadu dní před velkým výbuchem vycházely v kráteru páry a bylo cítit slabá zemětřesení, proto uprchlo mnoho obyvatel z vesnic na úpatí ohnivé hory do pobřežního města St. Pierre. Když se pak přihnala lavina horká 900 °C až k moři a zaplavila město, v jeho ulicích buď uhořelo nebo se v rozžhavených plynech udusilo 30 000 lidí. Jen málo jedinců přežilo toto neštěstí.

Gunung Agung (Indonésie), rok 1963: Tehdy žhavá lavina stekla z vulkánu na indonéském ostrově Bali. Vulkán, který je podle místního náboženství hinfu-bali sídlem bohů a středem vesmíru, se náhle probudil po 600 letech klidu. Bylo to právě v den, kdy věřící vykonávali jeden ze svých nejdůležitějších obřadů v Pura Besakih, velkém chrámu na úpatí vulkánu. Několika ničivými výbuchy vychrlil Gunung Agung takové množství popela, prachu, pum a lapilli, že pohřbily několik vesnic a zpustošily pětinu celého ostrova. Téměř 1200 lidí přišlo o život.

Boiling Lake, ostrov Dominika, východní Karibik Velmi atraktivní podívaná, po celodenním putovaní jsme došli k jezeru s vařící vodou, teto jev lze pozorovat ve stejné podobě už mnoho let. 2.3.2003 Žhavé proudy – erupční jevy, při nichž se horká tavenina z hornin snadno odplyňuje. Na povrch tak proniká volněji a vytéká v proudech z kráteru. Vytékající láva může dosahovat velké rychlosti. V případě aktivních sopek na poloostrově Kamčatka je to okolo 30 metrů za minutu, později, dále od ústí kráteru, se pak rychlost zpomalí na 10 metrů za minutu. Dosud nejrychlejší tok lávy byl naměřen na Havaji, kde na místě skloněném 30 stupňů se žhavý proud řítil rychlostí 900 metrů za minutu. Taková láva obsahuje málo kyseliny křemičité, a je proto poměrně řídká. Její teplota je při výstupu z kráteru 1100 – 1200°C.

Lávová jezera – na havajském vulkánu Kilauea je možno pozorovat ještě jednu zvláštnost. Láva se čas od času nahromadí v trychtýřích kráterů a vytváří žhavá jezera o průměru až do jednoho kilometru a hluboká téměř 15 metrů. Na jejich povrchu se odehrávají zajímavé věci. Původně přes 1000°C horká láva se ochlazuje a proto se na ní vytváří tmavý škraloup, žhavá masa pod ním je však stále v pohybu. V důsledku toho se škraloup roztrhá na jednotlivé desky, které se v ohnivém moři potápějí a různě překrývají.
K opravdové záplavě lávou muselo dojít na Islandu, když se tu během jednoho jediného gigantického výbuchu v roce 1783 z rozsedliny Laki, dlouhé 25 kilometrů, vylilo dvanáct krychlových kilometrů lávy. Je to největší množství lávy, jaké se kdy v historické době po jediné erupci rozlilo. Láva naplnila dvě údolí řek a pokryla více něž 50 km² země.

Bezpečnostní doporučení při návštěvě aktivního vulkánu

1) Studium předešlých erupcí – Vulkanické erupce se mohou opakovat, to co sopka předváděla v minulosti pravděpodobně předvede i v budoucnu. Když bylo chování vulkánu nepředvídatelné, lze tušit, že ani nyní nikdo bezpečně neví, co předvede příště.
2) Rozbor předešlých nehod – Analýza toho, jak špatně dopadly předešlé erupce. Nejlepší zprávy o proběhlých erupcích a neštěstích s nimi souvisejících jsou uvedeny v Bulletin of Global Volcanism Network (Smithsonian Institute), který každý měsíc publikuje zprávy o vulkanické aktivitě, včetně informací o dalších hrozících rizicích. Několikrát se stalo, že došlo k neštěstím přímo při vědeckých exkurzích během vulkanologických konferencí (International Volcanology Conference; Galeras 1993, Semeru 2004). Teoretická znalost nikdy nenahradí zkušenosti získané v terénu. Stále je mnoho vulkanologů, kteří nemají zkušenosti s výstupy na aktivní vulkány.
3) Pečlivé sledování vulkánu v posledních 24 hodinách před vstupem do nebezpečné zóny – Důležité je zaznamenávat počet výbuchů během jedné hodiny a vědět, jak se vulkán při nich chová. V případě nutnosti výstupu do vrcholových partií vulkánu je nezbytné sledovat jeho chování dva až tři dny před výstupem. Tím, že ihned po příjezdu do oblasti začnete stoupat na aktivní vulkán, si říkáte o velké problémy.
4) Znalost aktuálního stupně varování – I když se stupně (úrovně) varování liší v různých oblastech světa a často i vulkán od vulkánu, vyplatí se se o tyto informace zajímat. Pokud je aktuální aktivita vulkánu „Normal“ je nutné také vědět, co to v případě daného vulkánu znamená. Musíme ale přiznat, že velká část sopek není vědci monitorována, proto se aktuální stupeň nebezpečí nedozvíte. Nepřítomnost jistoty není totéž, co jistota nepřítomnosti. Jestliže není v oblasti vyhlášeno nebezpečí erupce, neznamená to, že je výstup na sopku bezpečný!
5) Buď soběstačný – Není vhodné se příliš spoléhat na to, že v případě nějakého nebezpečí bude někdo další riskovat život jenom proto, aby vás zachránil.
6) Vzít s sebou odpovídající vybavení – Ochranná přilba, mapy, GPS navigace, jídlo, pitná voda, vhodné oblečení, rukavice. Pokud kempujete v blízkosti vulkánu, nejvhodnější budou expediční stany (vyšší nadmořská výška, intenzivnější srážky). Je neuvěřitelné, že během neštěstí vulkanologů uvnitř kráteru kolumbijské sopky Galeras (1993), měl pouze jeden ze šesti zabitých vědců na hlavě helmu. Na aktivním vulkánu způsobí smrt nejčastěji padající kamení.
7) Výstup s průvodcem nebo vulkanologem znalým místním podmínek – Pokud se chystáte na výstup je vhodné se porozhlédnout po průvodci. Informace na místě jsou vždy přesnější než zaznamenaná data z předešlých pozorování.
8) Informace o cestě u zodpovědných osob - Přestože je vhodné příliš nespoléhat na to, že vás bude někdo zachraňovat, měl by každý, kdo vstupuje do vulkanické oblasti, dát o sobě zprávu, o plánované cestě s uvedeným předpokládaným datem návratu.
9) Opatření pro vlastní bezpečnost – Není dobré považovat vulkán za bezpečné místo. I když je v jeho blízkosti klid, může to být „klid před bouří“. Chovejte se tak, abyste zabránili nehodě a buďte velmi obezřetní. Zablokované ústí kráteru, které bude dávat zdání klidu, je pouze předzvěstí přípravy silné erupce.
10) Uposlechnutí místní úřadů – I když to bude často narušovat vaše cesty za poznáním aktivních sopek, je nutné zohlednit instrukce (zákazy) místních úřadů. Záměrně nepíši „vždy uposlechnout zákazu vstupu do oblasti“. protože takto se samozřejmě nikam nedostanete. Na většině míst světa je při nebezpečí silnějších erupcí oblast i několika desítek kilometrů od vulkánu uzavřena a místí policie hlídá všechny přístupové cesty. (Pozn. v Itálii (Etna) a v Mexiku (Popocatepetl) jsem byl několikrát místní policií zadržen, v jednou případě i opakovaně).

Soufrière (1467 m), ostrov Guadeloupe, východní Karibik pohled do kráteru aktivní sopky (stratovulkán) na jižním cípu západní části ostrova Guadeloupe. Jedná se o nejvyšší vrchol Malých Antil. Stáří sopky se odhaduje na 200 000 let. Přibližně před 100 000 let se v důsledku plinijské erupce vytvořila kaldera a v ní později vznikl nový kráter. Po dvou kolapsech kaldery (před 11 500 a 3 100 roky) dostala sopka současný tvar. 16.2.2003Opatření při pohybu v nebezpečné zóně

1) Během postupu k vulkánu buďte vhodně oblečení. Samozřejmostí by měla helma, při pohybu v bezprostřední blízkosti pak i plynová maska. Pokud nemáte helmu po celou dobu na hlavě ,je její tahání pod sopku naprosto zbytečné.
2) Uvědomte si všechna nebezpečí, která sopka představuje. Extrémní horko, silný vítr, silné nebo kyselé deště, blesky, vysokohorská nemoc, sněhové bouře, možnost že se na vulkánu ztratíte, vulkanická aktivita, nestabilní terén. Vulkány vytvářejí vlastní počasí, které muže být jiné oproti místům vzdálených pouze několik kilometrů od vulkánu. Další kapitolou by mohla být nebezpečí spojená s pohybem mimo civilizaci, nebezpečí okradení nebo únosu (např. Ekvádor nebo Kolumbie). V některých regionech může být problémem i výskyt malárie a dalších nebezpečí pro zdraví. Dobývání sopky pak může být nebezpečnější než sopka samotná.
3) Neustále se koukejte okolo sebe. Pokud vidíte čerstvé pumy na zemi, znamená to, že vás můžou zasáhnout. Čerstvé bomby jsou černé a odlišují se od hnědé starší lávy.
4) Sledujte skály a laviny před sebou. Padající kamení a nestabilní terén jsou nejčastějším rizikem pokud stoupáte na vulkán. Velkým nebezpečím je pak lávový povrch. Chladná láva může vypadat stabilně, ale vrchní krusta může být tenká. To může být příčinou toho, že snadno spadnete do lávového proudu, což způsobí okamžitou smrt.
5) Hlídejte nebezpečné plyny. Plyny vystupující z kráteru mohou obsahovat oxid uhelnatý, sirovodík, oxid siřitý, kyselinu fluorovodíkovou, kyselinu sírovou. Plyny mohou být toxické buď přímo nebo tím, že pohlcují kyslík, což způsobí anoxii (stav bez kyslíku). Proto se doporučuje nevstupovat do prohlubní u aktivních fumarol a to zejména v případě, kdy nefouká vítr. Toxické plyny se mohou hromadit v prohlubních, což je nebezpečné.
6) Nad průduchem. V případě, že se ocitnete přímo nad průduchem, musíte počítat s tím, že vás mohou zasáhnout vyletující projektily přímo, a to třeba rychlostí 200 metrů za sekundu. Navíc je nutné si uvědomit, že v některých případech (vzhledem k tomu, jak rychle se šíří zvuk) vás pyroklastikum nejdříve trefí a teprve poté uslyšíte ohlušující ránu. Výbuchy z bočních kráterů jsou obvykle mnohem nebezpečnější než erupce v hlavním kráteru.
7) Pozor na nízkou aktivitu sopky. Nenechte se ukolébat momentální nízkou aktivitou sopky. Nízká aktivita vulkánu může způsobit sníženou ostražitost, vy se přiblížíte více než je bezpečné.
8) Omezte čas svého pobytu v nebezpečné zóně. Čím blíže se ocitnete kráteru nebo průduchům, tím více riskujete. V Zóně 1 může být i malá erupce fatální. Pamatujte si, že můžete být usmrceni, pokud tu zůstanete zbytečně dlouho. Někteří vulkanologové vstupují do nebezpečné oblasti hned po silné erupci, protože věří, že se sloup vyvrženin na chvíli snížil. (Pozn. Autor tuto teorii nezpochybňuje, ale také ani nedoporučuje).
9) Opusťte vulkán před setměním. Výstup zahajte ráno a oblast opusťte v poledne. Pokud se po setmění něco stane, nikdo vás nezachrání. Pozorování vulkánu je pro ranní ptáčata. Někteří začínají k sopce stoupat již po půlnoci, aby se na vrchol dostali během východu slunce, kdy jsou nejkrásnější výhledy. Většina sopek se navíc okolo 9. hodiny zahalí do mlhy a viditelnost se sníží.
10) Z bezpečné vzdálenosti. Zdržujte se stranou od padajících pyroklastik. Mějte v záloze evakuační plán se dvěma úniky. Průběžně si v hlavě opakujte plán úniku z nebezpečné zóny. I proto je před zahájení výstupu důležité pečlivě si nastudovat topografii vulkánu a jeho blízkého okolí.
11) Schovejte se. Pokud vás erupce zastihne blízko kráteru a emise jsou malé, můžete se skrýt. V takovém případě zadržte dech, než se horké exhalace prachu převalí. Vdechnutí prachu je hlavní příčina smrti v pyroklastickém mraku. Automobily v takovém případě skýtají pouze malé bezpečí, naopak uzavřené budovy zvyšují možnost přežití. Pokud vás erupce zasáhne přímo, máte pouze 50% šanci na přežití.
12) Náhlé snížení viditelnosti. Často se stává, že se náhle bez varování sníží viditelnost. To se může stát díky mlze, mraku, dešti, vulkanickému dýmu nebo příchodu noci. Za těchto podmínek má většina lidí problémy se v sopečné oblasti pohybovat. I známá oblast se při snížené viditelnosti stane noční můrou. Pokud se viditelnost náhle nečekaně sníží, je vhodnější počkat na lepší podmínky. Jako dobrý nápad mohu doporučit vyznačování si cesty barevnou šňůrkou. GPS může pomoci s navigací, ale nenavede vás bezpečně kolem kráteru.
13) Opusťte oblast ihned, pokud se stává opravdu nebezpečnou!
14) Nepřibližujte se k lávě tekoucí vegetací. Při postupu lávy může být zapálena vegetace, rostliny hoří i bez přístupu kyslíku, protože jsou kryté lávou a vytváří se metan. Plyn plní lávové tunely. Pokud se metan vznítí, země exploduje až do 100 m ve směru lávového proudu, často dochází k výbuchům všemi směry.
15) Sledujte varovné signály erupce. Výbušné aktivitě sopky může předcházet zemětřesení nebo padání kamenů. Můžete dostat varování trvající pouze 30 vteřin, ale i to vám poskytne čas k ukrytí se nebo k úniku.

Když je nebezpečí opravdu blízko
Při svých cestách po aktivních sopkách jsem zažil pouze dvě velmi nebezpečné situace. Tou první byl výstup na právě aktivní sopku Tugurahua (5023m) v Ekvádoru v roce 2002. Přestože si Tungurahua slabě odfrkovala, dostali jsme se až do výšky 4700 m, kde jsme strávili noc. Díky tomu, že byla ráno kvůli oblačnosti minimální viditelnost, rozhodli jsme se pro návrat. To nám zachránilo život. Odpoledne při odjezdu z oblasti jsme z bezpečné vzdálenosti viděli mohutný výbuch, který donutil k evakuaci i lidi z městečka Baňos na úpatí sopky.
Druhou nebezpečnou zkušeností bylo poznávání sopky Montserrat ve východním Karibiku v roce 2003. Naše dvanáctimetrová jachta již za tmy, v zakázané zóně, vplula do oblaku vulkanických plynů které znesnadňovaly dýchání. Tehdy to nebylo nic příjemného. Navíc, na pevnině utečete, ale poručte jachtě ať jede rychleji...

Soufriere, ostrov Montserrat, východní Karibik v pravé části fotografie je dobře patrné zcela zničené hlavní město Plymouth, které se nachází v uzavřené oblasti. K výstupu přímo na sopku mi zabránil pravidelně prolétající vrtulník vulkanické služby. 22.2.2003 Pár slov závěrem
Pozorování sopek patří k tomu nejatraktivnějšímu co můžete v přírodě vidět. Snad jen projevy divokých zvířat jsou pro mě nyní větším lákadlem. Mrzí mě pouze jedna věc, v době svých výprav za sopkami jsem ještě aktivně nefotografoval. Měl jsem jen jednoduchý kompakt, kterým jsem občas něco neuměle zaznamenal. Věřím, že popsaná rizika usnadní cestu k sopkám nějakému zkušenému fotografovi, sám se k sopkám asi díky fotografování zvířat ještě pár let nedostanu.

Související odkazy
Outdoor - speciální vydání Sopky
Ostrov Montserrat (nezformátovaný text bez fotek, doplním o víkendu)
Ostrov Dominika
Narodní parky a sopky Ekvádoru

Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, 17.7.2008