Karosa
Na Gargano je to autem dlouhlé, moc dlouhé (1550 km). Ale při cestě osmi osob převažují pozitiva nad negativami. Je to ale na pravidelné střídání dvou řidičů. Přesun jsme ale zvládli parádně.
I při nakládání to chtělo hodně rozvahy, skládání zavazadel bylo trochu jako hra Tetris. Když se nám to v Praze podařilo, raději jsem si finální uložení kufrů a batohů vyfotografoval. A jak se nám to parádně hodilo při návratu! A to každý přibalil domů mnoho kilogramů lokálních produktů navíc (největší objem měla opět vína).
Přestože vlastním poměrně velké auto, půjčená Toyota ProAce v prodloužené variantě Verso je fakt autobus. Ne náhodou jsme autu na cestě začali poměrně trefně říkat “Karosa” (ti starší jistě pamatují).
Na dalnici je to vozítko fajn, ale zkuste s tím vjet do těch úzkých uliček italským měst. Ještě dlouho budu mít noční můry z toho, jak mezi úzkými stěnami uličky jedu, jedu, zpomaluji, ono se to zužuje a zužuje, sklopím zrcátka, že se to zlepší, že je to třeba jen kousek, ještě pět metrů, ještě metr a už vybíhá z obchůdku prodavač a mává rukama, že dál je to s odřenými nárazníky jen pro místní Fiat Punto. Průser největší, a teď to celé se sklopenými zrcátky vycouvejte zpět! Jestli jsem měl před cestou vlasy na hlavě šedivé, tak po rally Monte Sant'Angelo už mám bíle!
Tím vzpomínky na Karosu nekončí. Ještě dlouho si budu pamatovat náš výjezd na nákup potravin, kde se mi kvůli stísněnému parkování povedlo nových husarských kousků hned několik. Premiéru mělo couvání do kruhového objezdu v protisměru, rozhánění kolemjdoucích troubením při odjezdu z parkoviště nebo i najíždění s troubením do druhého auta, aby začalo couvat a uhnulo z cesty.
Všechno jsem zvládl až na ten děsivý moment pod Monte Sacro. Úzká silnička sotva pro jedno auto prudce a dlouho stoupala (možná 40 stupňů úhel), že to naše plně naložená “Karosa” na zařazenou jedničku sotva dávala, když v protisměru sjíždělo auto. Měl jsem vůli hned uhnout, což se mi sice podařilo. Ale rozjet se nahoru už ne. Nebylo se čemu divit. Auto co zastavilo níže pod námi začalo i ruční brzdou gravitací sjíždět dolů. Děkuji Petrovi z naší grupy za záchranu z této situace, jinak tam stojíme dodnes.
Myslím že si výlet naše orchidejemi posedlá skupina moc užila, mašli jsme všechny druhy orchidejí co v tu dobu kvetly (a dokonce jsme fotili i květy těch, co ještě nekvetly) Na samotné povídání by bylo naše ubytování v Monte Sant'Angelo a o městečku samotném. Díky našemu režimu s focením od 6. do 10. a od 16. do 20. jsme totiž měli přes den čas na studium místní historie. Dlouho budeme vzpomínat i na pohoditnost našeho tradičního “obědo-večeřového hostitele” v Bar Pizzeria Gusto.
Díky všem spolucestovatům za moc fajn chvíle nejen v terénu u orchidejí. A těším se příští rok na orchideje na Sicílii, už jsem to začal pomalu připravovat.
Související odkazy
Články o fotografování orchidejí
Fotografie orchidejí ve fotobance Shutterstock
Nabídka fotografických workshopů
Individuální workshop, fotografování českých orchidejí
Vstavač italský (Orchis italica) Naked Man Orchid, Monte Sant´Angelo, Gargano, Itálie
Ondřej Prosický | www.NaturePhoto.cz, Sony ILCE-7RM3, FE 90mm F2.8 Macro G OSS, 90.00 mm, f/11, @1/80 s, ISO 400, neděle 23. dubna 2023 6:28:55, 2023-04-2530.jpg
Komentáře ke článku
(2 příspěvků) Přidat komentář