Tetřívek obecný, návrat do bažiny

Tentokrát bez rysa

Když jsem švédské tokaniště tetřívků u Surahammar v roce 2016 opouštěl naposledy, byl jsem plný dojmů ze setkání s rysem ostrovidem, který se tam náhodou připletl a to divadlo mi rozehnal. Vůbec jsem se nezlobil. Byl to, a vlastně i po těch šesti letech pořád je, nejsilnější zážitek z přírody.
Jak jsem letošní  cestu do Švédska za sovami připravoval, na ten močál uprostřed lesů jsem si vzpomněl. Alespoň jedno ráno jsme to tam chtěli zkusit.
Samičky tetřívků se na tokaniště ještě nedostavily, to až tak za týden, možná později. V oblasti teprve čerstvě roztál sníh a příroda se teprve probouzí. Přesto myslím, že nám těch deset samečků předvedlo pěkné divadlo.

Krajina z obrazu

Kromě toho, že je ve Švédsku fotografování tetřívků kvůli ochraně mnohem bezpečnější než v Česku, má to tam ještě jednu výhodu. To prostředí močálů se zakrslými borovicemi obklopené lesem je jak z nějakého obrazu.
Tetřívky jsem poprvé fotografoval v Česku asi před 15 lety. To se to ještě při pečlivě přípravě dalo. Nyní už jsou jen na místech, kam by se lézt nemělo, nebo v tak nízkém počtu, že mi fotka za to, že je budu rušit, fakt nestojí. Jediná česká trochu bezpečná lokalita zůstává v Krušných horách, ale na té po zimě poválené louce jim to vůbec nesluší.
Oproti minulým návštěvám se letos při cestě k teřívkům nikdo ani neutopil. Ta bažina byla na mnoha místech ze zimy rozmrznutá zatím pouze do hloubky 30 cm, pak bylo pevno jako kdybych šel po betoně. Přesto to stále chtělo na těch 1200 m chůze přemýšlet nad každým krokem.

Textu tentokrát jen stručně, přikládám raději pár fotek. Venku je spousta příležitostí, nestíhám.

Související odkazy
Články o fotografování ve Švédsku
Články o fotografovní přírody
Nabídka fotografických workshopů
Fotografie tetřívků ve fotobance Shutterstock