Karančo jižní, snídaně mrchožroutů

Ranní procházky kostarickou přírodou

Když jsem trávil v prosinci s rodinou dva týdny v kostarickém Corcovado NP, slíbil jsem si, že budu intenzivěji fotografovat jen ráno před snídaní a zbytek dne se s nimi jen courat po výletech. Bez nějakého soustředěnějšího fotografování zvířat. 
Tedy, já jsem samozřejmě objektiv čtyřstovku v turistickém batohu tahal stejně furt s sebou, ale byl jsem rozhodnutý na rodinných procházkách fotit jen v opravdu výjimečných případech (jaguár, puma, ocelot, harpyje apd...).
I ta krátká rána, přestože jsem se nikdy nevzdálil dál než tři kilometry od lodge, ale byla velmi výživná. Čím déle jsme tam byli, tím více příležitostí jsem pro ranní fotografování nacházel a někdy bylo obtížně to všechno za ty tři hodiny do té 9. hodiny stihnout.
Bylo ale pár i výjimek, kdy jsem “jen tak mimochodem” fotografoval třeba večer.

Vánoční večer na pláži

Na Štědrý den naši klučíci Oskar s Oliverem úplně zapomněli, že by měl přijít Ježíšek a pod stromečkem možná budou dárky, přestože se na to celý den těšili. V době, kdybychom se doma cpali kaprem se salátem, jsme při západu slunce hlídali před predátory asi šest desítek malinkých želviček (kareta obecná), které se právě prohrabávaly pískem, aby se těch dvacet metrů bezpečně doplazily do Pacifiku. Viděl jsem to poprvé a byl to silný zážitek. 
Je to úžasný pohled. Obzvlášť, když pár dní předtím nedaleko vidíte, jak velká želva připlave mořem, projde krátce pískem, vyhrabe díru, naklade do ní vejce a vrátí se do moře.
Bohužel, v divočině není koloběh života nikdy úplně přímočarý.

Snídaně mrchožroutů

V písku nakladená vejce jsou velkým lákadlem pro zvířata. Nevím, jestli vejce v tom písku cítí, nebo jdou po stopách želv nebo jen sledují, kde želvy vejce do písku ukládají. Jisté je, že hnízdo často poměrně neomylně najdou a vyplení (vyžerou).
Během časného rána se mi podařilo dokumentovat pouze hostinu karančat jižních a kondorů havranovitý, ale určitě nejsou strávníky jedinými. 
Pohled na to, jak je půlka těla dravců pod terénem, okolo hromady písku, na jejichž hranách jsou rozbité skořápky vajec, jistě milovníky želv nepotěší. Ale to je prostě příroda.
To ráno jsem byl ve velmi schizofrenní situaci. Vzpomněl jsem si, jak předešlý večer Marta překrývala větvemi místo, kde kareta obrovská vejce do písku nakladla, aby je uchránila dosahu predátoru. Ne, do přírody se zasahovat nemá, dravce jsem u hostiny nerušil. To je jako bych odháněl psy hyenovité od telete buvola, proto, že mi ho bylo líto.

Při podobném fotografování mě vždy mrzí jen jedno, mám na to děsně málo času. Aby se dal příběh vyprávět bez textu, potřeboval bych víc času, než těch dohromady 30 minut ve kterých vznikly tyto fotografie...

Související odkazy
Články o fotografování zvířat v Kostarice
Články o fotografování ptáků
Workshop fotografování zvířat v Kostarice