Kamzík horský tatranský, v Nízkých Tatrách

Na hřebeni

Abychom měli klid u kamzíků, s předpokladem, že je opravdu najdeme, vyjeli jsme odpoledne na Chopok lanovkou, že poté už jen večer v pohodě (můj špatný odhad!) “seběhneme” po žluté turistické do Demänovské doliny. S touhou, že v ideálním případě strávíme s kamzíky večer v hezkém světle.
Jak už to ale v divočině bývá, příroda si dělá, co chce. Z počátku to dokonce vypadalo, že žádného kamzíka nenajdeme.
Od Luba ze Slovenska jsem měl tip, že se Beluška občas se stádem vyskytovala mezi vrcholem Dereše (2004 m) a Poľana (1890 m), nejvyšší vrchol Nízkých Tater Ďumbier (2046 m) jsme si proto nechali jako výlet na další den a vyrazili po červené hřebenové turistické na západ.
Mají to tam hezké, a ten nádherný kamenný chodníček! Jen je třeba koukat, kam šlapete. Nevím, jak se to vlastně stalo, jen si pamatuji, že jsem stihl na poslední chvíli strčit ruku před sebe, abych si nerozbil bradu nebo nos, jak jsem padal. Nepamatuji si, že by se mi někdy něco podobného v horách stalo. I když to asi vypadalo děsivě, odnesli to jen natlučený levý bok a loket. Stejně jako při jiných podobných nehodách, první starost jsem měl o bezpečnost fotografické techniky. Protože bylo ale vše ještě uložené v batohu na zádech, nic se nestalo. Pomlácená prdelo-kyčel mě bolí ještě nyní, když na terase v bezpečí domova píši tyto řádky, ale poučení vyplývající z nebezpečného zážitku je jasné. Když hledáš na horách kamzíky, nejdříve se na místě zastav a pak teprve koukej kolem sebe!

Vypelichaný kamzík

Kamzíky jsme nalezli. Prvního zahlédla Anička, jak na ní kouká z kopečku kousek před úpatím vrcholu Polana. Já v tu chvíli koukal do dalekohledu o 200 metrů pozadu. Pohled na prvního kamzíka byl z dálky, ale s pozadím dalších kopečků a v mírném protisvětle mu to z docela slušelo.
Chvilku jsem se divil, že je jen jeden jediný, ale jak jsem postupně propátrával kopečky dále na horizontu, pod vrcholem Polana bylo trochu roztroušeně dalších pět kousků. Bohužel, ačkoli jsem do toho dalekohledu, narvaný do čela, čučel vytrvale, bílá kamzice mezi nimi nebyla.
Zabavili jsme se s tou první nalezenou. Podobně jako napříč celou Evropu, když je kamzík sám (ne ve stádě) je mnohem tolerantnější a dá se “tvořit”, přiblížit se pro fotku, popojít pro lepší úhel záběru. Bez toho, aby hned zdrhnul.
Jak jsem zkoušel první fotky, a vlastně jediné (to zde prezentované vzniklo během 30 minut), furt jsem koukal nahoru, co ti další. Bohužel se vydali dál na západ po hřebeni a mě bylo jasné, že pokud nechceme do Demänovská doliny přijít za tmy, na kartě bude jen ten první kamzík. Stejně jim to v tomto období nesluší, “překožišujou”, vypadají jak vypelichaní. Podobně jako ve stejném období ve Vysokých Tatrách, nebo jako kozorožci ve Švýcarsku.

Sestup do údolí

Výlet po hřebeni na západ byl moc fajn. Ideální počasí, žádné velké zástupy lidí, které mě vždy tak prudí a otráví courání přírodou. Škraloupem našeho nízkotatranského výletu byl jen ten nepovedený odhad “pohodového” návratu dolu po žluté turistické značce.
Nevím, co mě přivedlo k myšlence, že když je to z kopce, bude to pohoda a že je to vlastně kousek. Nebylo. Ani v pohodě a určitě ne kousek.
Sice jsme to k autu do Demänovská doliny stihli ještě za světla, i díky tomu že na začátku července je fakt dlouho vidět, ale bylo to náročné. První úsek strmý s kamennými “schody” cikcak svahem, a když se to narovná, je to stejně strmý sešup, často potokem. A navíc, po celodenním chození na hřebeni, je to kurevsky dlouhý, vlastně nekonečný...
Jak se slunce schovalo za kopce a v dolině se sešeřilo, byla najednou docela zima, ale zahřáli jsme při náročnějším seskakování kamenitého návratu. Jak se objevily první stromy, zase jsem nekoukal pod nohy, ale ve svazích hledal medvědy hnědé. Neb jak nám říkal pán v zelené kamizolce na lesní louce nad Liptovským Jánem, “... medvědě sů tú premnožené”.
Vyděsit jsme se od biologie neznalého domorodce nenechali, ale i tak jsme raději šramotili šutry pod nohama a hlasitě si povídali. Čím jsme byli níže, v méně přehledném terénu, tím hlasitěji. Krom pár jelenů, už ale při návratu žádná další divočina.

Souvisejí odkazy
Kamzík horský tatranský, divočina nad plesem
Fotografie kamzíků ve fotobance Shutterstock
Nabídka fotografikých workshopů