Lev pustinný, smečka na spáleništi

Černý popel

Už na bráně vstupu do Chobe NP, kterého je oblast Savuti součástí, nás informovali, že mnoho kilometrů savany v oblasti před pár dny shořelo a na mnoha místech stále šlehají plameny. Stačil pohled k severu a ten šedivý obzor a kouř na obloze nevěstil nic dobrého.
Jak naše Toyoty ukusovaly kilometry do kempsajtu v Savuti, černo napravo, černo nalevo. V temnotě terénu svítily jen hluboké vyjeté koleje v písku a bílé padlé ohořelé kmeny stromů. Zvířata nikde. Na těch desítkách kilometrů jsme zahlédli v dálce jednu žirafu.
Situace se zvířaty nebyla lepší ani u napajedel. Přestože jsme se k nim pravidelně vraceli několik dní, nikde skoro ani chlup, jako by byla otrávená.
Oblastí se ploužili jen hladoví lvi.

Šelmy bez žrádla

Když není co žrát, přebývá ti kůže na břiše.
Oblast Savuti je proslulá lví smečkou, která je schopna ulovit slona, byl o ní i natočený dokument. Aktuálně (říjen 2021), co jsem napočítal, má velká lví skupina 22 členů. Protože jsme smečku intenzivně fotografovali několik dní, bylo zřejmé, že hladová zvířata nejsou v kondici a ulovit slona rozhodně nemají šanci. Těm největším lvům plandala na pohublém břichu volná kůže, což je vidět i tady na fotkách.
Přesto jsme si ale společnosti lvů užili. V zelené vegetaci nebo zlaté trávě je má na fotkách každý, ale kdo je fotografoval tři dny v černém popelu spálené savany? Nakonec jsem rád, že to tam bylo “trochu jinak”, než jsem si před cestou vysnil.
Macan, který oblast navštívil o týden později, si už užíval čerstvě zelené trávy savany a návratu zvířat.

Ven z auta

Když si ke zvířatům lehnete a fotografuje opravdu od země, tedy ne z úrovně jejich očí, ale z podhledu, vypadají mnohem impozantněji než z mnohem pohodlnějšího nadhledu. Parádně to funguje u slonů, když jste dostatečně blízko a máte široké ohnisko, ale velkou parádu udělá i lehnutí si na zem, když fotografuje procházející lvy.
Podobné kratochvíle sice skýtají jistá rizika (lev vás může sežrat a slon rozdupat), ale nic není víc, než zážitky z blízkého setkání se zvířaty.
V národních parcích je dokonce zakázáno z auta vystupovat (logicky, zvířata jsou všude), ale při zvážení všech rizik, přestože si slibuji, že už to dělat nebudu, toto v pro fotografii účelných případech porušuji. Důležité je se před vypadnutí z auta pořádně rozhlédnout okolo. Měl by být přehledný terén, s minimem dalších zvířat (uhlídáte totiž jen zvíře, co fotografujete) a neměl by vás u toho nikdo další cizí vidět (jinak dostanete do parku zákaz vstupu).
V Savuti jsem dostal za vystupování z auta vynadáno (a dokonce dvakrát během jednoho dne!), v mnohem uvolněnější oblasti kolem řeky Khwai si každý dělá co chce.
Jak mám totiž v hlavě fotku, nevidím, neslyším...

Kuk do objektivu

Fotografování divokých zvířat mě opakovaně staví do schizofrenních situací. Na jednu stranu vždy preferuji, že fotografovaný objekt o mě neví, a na výsledných obrázcích je opravdu v přirozených podmínkách, ale současně vím, jaké grády výsledné fotce přidá to, když se mi zvíře upřeně podívá přímo do objektivu. Miluji to u sov, jiné fotky, něž že mi čučí přímo do té bíle roury skoro nemám, ale úplně nejvíc je to u šelem - to mi nezevšední nikdy.
Když je na to čas, a jste v bezpečí auta, je dobré na takové silné chvíle čekat. Bohužel, u lvů, kteří celé dlouhé hodiny dne prospí, je to někdy nekonečné...

Související odkazy
Botswana, písek a popel v Savuti
Články o fotografovnání přírody
Fotografie lvů ve fotobance Shutterstock
Botswana pro fotografy, 11-2024
Nabídka fotografických workshopů