Jeleni na Větrném vrchu

Jelen lesní (Cervus elaphus) Red deer, Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS 5D Mark II, Objektiv: Canon EF 500mm f/4 L IS USM, stativ Gitzo, Clona: 4, Doba expozice: 1/15 s, ISO: 1000, Kompenzace expozice: -1 EV, Blesk: Ne, Vytvořeno: 20. září 2009 6:53:31, Větrný vrch, NP České Švýcarsko (Česko)

Bučení jelenů nebo troubení krav?
Krátce po příjezdu na lokalitu, bylo pod Větrným vrchem živo. Krávy, stále ještě za tmy, zahájily pastvu, o kousek dál stál obytný Renault se spící pražskou rodinkou a o chvilku později přijeli Michal s Petrem. Znervózňovaly nás i výstřely, které se ozývaly směrem od Studence; to zase nějaký pomatený myslivec ukojoval své zvrácené choutky. S mým společníkem Filipem jsme doufali, že právě zde budeme mít klid, což se nevyplnilo. Společné fotografování a diskuze byla ale fajn.
Jen já jsem začínal být malinko mimo. Okolo, a ne nijak daleko, se troubilo. Nebylo to jednoznačné, protože krávy dělaly troubení svým bučením rytmický doprovod, ale já měl jistotu. Jsou tady. Jelení říje co nevidět začne, někde už i začala, proto jsem odložil širokáč, nasadil 500/4 a od kolegů se na chvíli odloučil.

Tma na louce a v lese ještě víc
Protože bylo časné ráno, světla bylo dramaticky málo, ale žádný problém. Jako už tolikrát jsem bez myšlenkovitě zmačknul knoflík s ISO a kolečkem si točil doprava tak dlouho, dokud mi nevycházela alespoň 1/30 s, čas, kdy je alespoň někdy něco ostré.
Troubení jelenů, nebylo nijak daleko, jen pár stovek metrů. Říkal jsem si, že budu mít štěstí a narazím na nějakého trpělivějšího jelena, který krátce zapózuje. Tajně jsem doufal, že je zastihnu na strmé louce, bohužel, jak jsem přepokládal, v lese se cítili bezpečněji.
Stále jsem se přibližoval za troubením, až jsem jednoho jelena spatřil. Vítr foukal proti mě, díky bohu, hned jsem se rychle schoval za strom a začal kontrolovat foťák a rozkládat stativ. Po chvilce jsem vykouknul a stále tam byl. Opatrně jsem se začal od stromu ke stromu přibližovat, až jsem se dostal na vzdálenost, když každý pohyb znamenal vyplašení. Na nic jsem nečekal a rychle pořídil několik záběrů, s tím posledním už jelen zdrhal. Byl jsem nadšený, byl to můj první vyfotografovaný opravdu divoký jelen. Zážitek se s fotografováním jelenů v oborách nedá srovnat.

Divočák, strážce Větrného vrchu
Když jsem při přibližování k jelenům vlezl do lesa, potkal jsem mezi stromy početnou nástrahu. Tři velké tmavě šedivé dospělé divočáky a asi sedm hnědých odrostlých mláďat. Kdybych nezačal zmatkovat a přemýšlet, které z nich fotit, mohl jsem během jedné minuty kvalitě fotit prase divoké i jeleny. Jen jsem toporně stál, a nechal je okolo sebe poměrně těsně proběhnout, ani se mi pořádně nevyšli do hledáčku a vzniklé fotografie jsou, jak to říci, ...  umělecké :-)
Ale zážitek dokonalý. I proto, že jsem se od kolegů (spokojeně krajinkařících) nebyl déle než 20 minut a ve vzdálenosti pouhých sotva 300 metrů. Fotografie neoplývají bůhvíjakou technickou kvalitou, ale osobně mám podobné snímky raději. I když zrovna ode mě, to málokdo uvěří.

Krásné chvíle při fotografování podzimní přírody přeje, Ondřej.

Související odkazy
Puštík bělavý, jak jsem fotil sovu na Šumavě
Tetřívek obecný, souboj u brány Šumavy
Odpoledne ve Volavčí zátoce
Mlok skvrnitý

Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, 21.9.2009

Prase divoké (Sus scrofa) Wild boar, Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS 5D Mark II, Objektiv: Canon EF 500mm f/4 L IS USM, stativ Gitzo, Clona: 4, Doba expozice: 1/13 s, ISO: 1000, Kompenzace expozice: -1 EV, Blesk: Ne, Vytvořeno: 20. září 2009 6:56:20, Větrný vrch, NP České Švýcarsko (Česko)