Medvěd hnědý, podzim na Malé Fatře.

S mlokem v temné rokli

Přestože jsme s Jirkou na Malou Fatru vyrazili pouze na pár dní a počasí aktivitám v přírodě příliš nepřálo, stihli jsme toho dost. Najít pěknou vyhlídku na nejvyšší kopce pohoří nám kvůli silnému dešti sice nevyšlo, ale procházka mokrou roklí Jánošíkovy diery byla pro fotografování tekoucí vody dokonalá.
Už cestou jsem si říkal, najít mloka a máme další zábavu navíc. Tmavého obojživelníka se žlutými tečkami se nám podařilo objevit až při cestě dolů a dokonce dvakrát. Strávili jsme s nimi pár desítek minut a díky jejich trpělivosti se nějaké fotografie povedly.

Medvědi chodí na večer

Přestože se večer medvědi před krytem objevili, klidně mohli přijít i o fous dříve. Mám šero ve fotografiích divokých zvířat rád, pěkně to dotváří dramatičtější atmosféru, ale fotografování je dost obtížné. Medvědi se ukázali vždy pouze na chvilku, ale komfort jednoduchého dřevěného krytu nám umožnil je v té době poměrně nerušeně fotografovat. Ani když jsme na ně čekali, nebyla nouze o další pozorování. Nahánění sojek s krahujcem bylo velmi atraktivní, ale protože jsem při čekání na medvědy nechtěl mohutně máchat teleobjektivem na poletující ptáky, jen jsem se v klidu kochal.

Západ slunce s medvědicí a medvídětem

K nejsilnějšímu zážitku jednoznačně patří poslední hodiny před odjezdem domů. Protože mám rád přírodu opravdu z blízka, využil jsem příležitosti zůstat u místa kam medvědi pravidelně chodí opřený o strom, s jen tak ledabyle přehozenou malou maskovací sítí. Ať je zážitek s případného setkání intenzivnější.
Podmínky podobnému dobrodružství ale moc nepřály. Měnilo se počasí, blížila se fronta s deštěm a vítr se na kopci s výhledem na západ pořád točil. Oproti schovávání v boudičce máte v podobné situaci vetší šanci, že medvěda vyplašíte. 
Přesně to se i stalo. Jeden mi přicházel po hřebínku zprava, zastavil se, zvedl čumák nasál a byl pryč. Právě v tu chvíli se totiž silnější poryv větru otočil, přestože jsem seděl pro většinu času na vítr úplně ideálně.
Když se začalo pomalu stmívat a já s obavami přemýšlel, jak tou tmou budu se staženým zadkem scházet k autu, periferně jsem proti večerní obloze zahlédl drobnou siluetu jak běží přímo před objektiv. Medvídě! Přestože mě asi na zlomek sekundy napadlo, že počkám i na medvědici do společné fotografie, rychle jsem vyhodnotil, že kvůli podmínkám (nevyzpytatelný vítr, zoufale málo světla, absence bezpečného krytu) není čas na hrdinství a v režimu Silent Mode udělal pomalu tři jednotlivé fotky. 
To už se ale za mlaďochem hnala mamina. Jak byli spolu, podívali se mi do objektivu, já prodělal infarkt, protože jsem v té tmě nestihl zaostřit, medvědi se otočili a začali scházet z kopce. Až tehdy jsem jejich prdelky zaostřil. Mám v manuálním ostření za ty roky fotografování divokých zvířat celkem cvik, ale to musí být něco v hledáčku alespoň trochu vidět... Fotografii jsem sice udělal, ale na žádnou “trofej” to nebude. Ale to vůbec nevadí, při cestách do přírody s fotoaparátem je pro mě pořád prioritou zážitek z pozorování a ten byl tehdy naprosto dokonalý.

Jestli se chcete se mnou na podzim, tak na čtyři dny, za medvědy s fotoaparátem na Slovensko podívat, napište mi, poslal bych podrobnosti.

Související odkazy
Medvěd hnědý, probuzení na sněhu
Medvěd hnědý, další čekání na vlky
Medvěd hnědý, barevný podzim finského Kainuu
Medvěd hnědý, říje v suchopýru
Rys ostrovid, divoká kočka u tetřívků
Rosomák sibiřský, rychlý severský společník
Články o fotografování přírody