Zubr evropský, kolem polské Bělověže

Přehlížené Polsko

Přestože patří Polsko k našim nejbližším sousedům, a jinak jsem fotografoval zvířata skoro všude v Evropě, nějak stále unikalo mé pozornosti. Byl jsem tam jedinkrát, to když jsme se vypravili za nejvzácnější evropskou orchidejí. Až nyní s tou šaškárnou kolem číského viru, kdy jsem od března postupně zrušil deset loni naplánovaných cest po světě, jsem si na Polsko vzpomněl. S kamarádem Martinem Procházkou jsme rychle připravili průzkumnou cestu za příležitostmi pro fotografování zvířat. Okouknout nocoviště jeřábů popelavých na jejich podzimním tahu, obhlídkou místa se zubry kolem Bělověže a vypravit se do NP Biebrza, jestli třeba nenajdeme losy, kterým končila říje.

První setkání se zubry

Jak už to tak bývá, cesta, od které s fotoaparátem skoro nic neočekávám, v dobrém překvapí ve všech ohledech. Polsko je pro cestování přívětivé, nové dálnice, lidé milí, v přírodě možnost volného pohybu a nakonec byla i ta setkání se zvířaty.
Pro první zkušenost jsme využili možnosti místního průvodce, ať oblast v krátkém čase poznáme co nejlépe. Zjistíme, kam se při opakovaných návratech autem dá zajet a kam už ne, což je při hledání zubrů pro fotografování v jejich přirozeném prostředí asi to nejdůležitější. Takto jsme do budoucna vytipovali asi desítku míst.
Prvním zubrem byl kousek od silnice velký samec, který se vůbec nebál a dal se fotografovat z pár metrů, až jsem si říkal, jaká to bude pohoda, až najdeme nějaké velké stádo na hezčím místě. Špatná úvaha. Další setkání v otevřené krajině v blízkosti lesa probíhala tak, že zubři začali odcházet pod stromy hned jak nás na 200 m zahlédli. Pro přibližování to chtělo taktiku jako pižmoních, vždy pár kroků k nim, když na nás koukají a zastavit se, když nekoukají, dále se pomalu přiblížit jen v případě, že o nás vědí. Poslední den v oblasti jsme takto skoro tři hodiny strávili se stádem 40 zubrů, kdy jsme se nakonec přiblížili na pár desítek metrů.

Pouze losí stopy

Přestože nebylo časná rána ideální světlo, myslím že najdu ke zpracování i fotografie z konce noci na nocovišti jeřábů. Vyblbli jsme se v lese s pěvci, strakapoudy a sojkami, po pár letech jsem i hezky vyfotografoval krahujce. V NP Biebrza jsme měli na losy smůlu, přestože bylo v písku a bahně spoustu jejich stop, nic. Parádní útěchou ale byla ráno v den odjezdu smečka čtyřech vlků, která nám přeskákala přes cestu. Přestože jsem měl fotoaparát připravený, v těch pár vteřinách jsem stihl jen poslední ocas jak mizí ve vegetaci. Ale zážitek parádní, moje druhé letošní pozorování vlků, to první bylo v únoru v indickém Ladaku.
Určitě jsem nebyl za zubry naposledy, sice jim nakonec slušelo i to podzimní listí, ale zubrům se hodí sníh a chumelenice. Podobně jako jsem je fotografoval v Česku u Ralska, ale to nebyla divoká zvířata.

Související odkazy
Články o fotografování přírody
Nabídka fotografických workshopů
Zubr evropský, zima se sněhem