Časně ranní hostina
Bylo to už pár dní, co v bahnitém dně bez vody uhynul první slon. To místo pro ně bylo zrádné. Pod tvrdou rozpraskanou vrstvou sluncem vysušeného bahna byla stále bažina, místo na překonání pro všechny bezpečné, ne tak pro mnohem těžší slony.
První ráno bylo při příjezdu okolo mrtvého slůněte kromě supů a čápů marabu pusto, klidně to mohlo být tím, že šelmy něco před rozedněním odehnalo. Jiný predátor nebo třeba příjezd auta před námi. Věděl jsem, že to s Jirkou další ráno zkusíme znovu, klidně i rovnou za tmy.
Když jsme druhý den časně ráno přijeli, byli jsme úplně sami. Honza nedaleko naháněl levharta a Martina zdržel kudu v kompozici s právě vycházejícím sluncem. U mršiny slůněte bylo v těsné blízkosti 14! hyen skvrnitých a hodovaly. Tedy do chvíle, než jsme vylezli z auta a začali se s Jirkou přibližovat. To jich možná třetina začala pomalu odcházet do bezpečí. Vyschlá vodní plocha byla přehledná, byl jsem odhodlaný se přiblížit tak, abych fotil hodující hyeny v protisvětle. Nebyl čas na dlouhé rozmýšlení, slunce lezlo rychle nahoru a z parku jsme měli po skoro dvou týdnech po ranním focení odjíždět. Spočítal jsem si, že na maximální přiblížení mám kvůli ideálnímu světlu asi 15 minut. Kvůli bezpečnosti by to plazení chtělo času víc, ale ten nebyl.
První kroky byly v pohodě, hyeny v klidu žraly a vlastně našemu přibližování nevěnovaly pozornost. Ale jak jsme byli na 50 metrů, začal jsem se bát. Hyena člověka nenapadne, ale nikdo neví, co může banda těch osmi udělat, když jí začnete lézt do žrádla. Jak na nás všechny soustředěně čuměly, kráčeli jsme pomalu dál. Nesměly se leknout (to kdybychom se do jejich blízkosti přiblížili bez jejich vědomí), od mrtvého slona buď odešly nebo proti nám vystartovaly. Obojí by bylo špatně.
Nakonec jsme se přiblížili do ideální kompozice, možná jen 15 metrů od hostiny, adrenalin mi skoro stříkal z uší, blíže to smysl nemělo.
Hyeny začaly odcházet, až když se objevila další auta a my se pomalu vrátili. Před námi byla cesta, 400 km návratu do Harare.
Asi každý, kdo hyenu uvidí poprvé, nebude ji mít hned v lásce. Ale jak s ní nějaký čas trávíte, jejich společenská organizace (podobně jako psů hyenovitých) je něco, co musí každý milovník pozorování přirozeného chování zvířat milovat. Není to jen zbabělý lupič, který se přiživuje na tom co ulovili lvi nebo pátrá po mršinách.
Související odkazy
Články o fotografování přírody
Nabídka fotografických workshopů
Botswana, v Africe konečně prší
Hyena skvrnitá (Crocuta crocuta) Spotted hyena, Mana Pools, Zimbabwe
Ondřej Prosický | www.NaturePhoto.cz, Canon EOS-1D X Mark II, EF400mm f/2.8L IS II USM +2x III, 800.00 mm, f/7.1, @1/1000 s, ISO 800, pátek 11. října 2019 17:46:08
Komentáře ke článku
(5 příspěvků) Přidat komentář