Rys iberský, ohrožený klenot Andalusie

Ušáci na jídelníčku

Životní prostor silně ohrožených rysů iberských je pevně spjat s výskytem a početností divokých králíků.
Před pár desítkami let populaci ušáků zdecimovala myxomatóza a rysů iberských, pro které je králík 90 % potravy, i kvůli tomu nezůstala ani stovka zvířat.
Nyní, když už je ve volné přírodě díky záchranným programům rysů iberských skoro tisíc, je zase problém s tím, že se stahují za králíky do zemědělské krajiny skrze zastavěná území, což je velmi často stojí život při překonávání silnic.
Jsem rád, že jsem nyní měl možnost rysy iberské fotit jak v zemědělské krajině plné olivovníků a křovinatých mezí, tak v horách Sierra de Andujar.
První místo, které jsme navštívili, bylo u Santa Cruz de Mudela, což jsou vlastně pole a louky oddělené křovinami s nevzrostlými stromy. Co bylo ale podstatné, bylo tam králíků tolik, že když jsme popojížděli autem, stále jsme se museli nějakým vyhýbat. Využili jsme krytu u napajedla (trvalá louže 1x1 metr), které v parném létě využívají v hojném počtu ptáci a ojediněle právě i rys iberský. I když před naším příletem v oblasti tři dny nepřetržitě intenzivně pršelo (a louže byly všude), rys přišel. Sice se u vody nezastavil, ale udělal kolečko, jestli nepotká králíka, a po půl minutě byl fuč. Nám to ale pro první fotku bohatě stačilo, prostě “haluzníci”.
Druhý den ještě za šera přešel další rys a později v dálce za křovím skotačila dvě koťata s maminou na dohled, ale to už přes vegetaci fotit nešlo.
A pak další dva dny v horách nic. Na nejkrásnějším místě pro fotku s rysem iberským, v kopcích Sierra de Andujar. Sedíte v krytu před skalkami v rysím teritoriu, kam chodí často značkovat, a ani chlup. Útěchou bylo snad jen to, že se nám tam pravidelně ukazoval orel iberský, což je také vzácné místní zvíře.
Až poslední den, kdy jsme si řekli, že když nejde rys k nám, půjdeme my za ním, se na nás znovu usmálo štěstí. Vyjeli jsme výš, do přehlednějších kopců, a s dalekohledy celý den pročesávali ty dva kilometry, na které bylo všemi směry vidět. Když už jsme byli během odpoledne zoufalí a začali “sýčkovat”, že už žádný rys nebude, zasloužili jsme si ještě jednoho. Chrněl na skále, děsně daleko, ale alespoň jsme měli ve fotce i prostředí, ve kterém žije. Po pár desítkách minut, když zalezlo slunce, se zvedl, slezl ze sklalky do vegetace a úplně zmizel. Od místních jsme ještě dostali tip na nedalekou “tutovou večerní skálu”, kde se může také rys objevit. Ale při soustředěném večerním číhání už jsme další kočku nenašli.
I tak myslím, že pozorovat šest jedinců rysa iberského za pět dní je štěstí až až. Skoro jako sedm levhartů sněžných za týden.

Hledej kočku v divočině

I přes svoji vzácnost je šance na setkání s rysem iberským větší než to, že v přírodě potkáte našeho rysa ostrovida. A to hned z několika důvodů.
Velikost teritoria - oblast, kde se rys iberský pravidelně toulá, má obvykle jen 10 km² v případě samců, 8 km² u samic. Pokud mají kočky koťata v místech s dostatkem potravy, je to pouze 1-2 km², na kterých se zdržuje. Šumavští rysi se pohybují na 300-400 km², než se při potulování vrátí na stejné místo (značkovací skalky, kmeny), trvá to obvykle tři týdny. Rys iberský tradiční místa výskytu obejde obvykle každý den!
Přehlednost terénu - jak jsme se nyní přesvědčili na obou místech výskytu (hory Sierra de Andújar i zemědělská krajina olivových hájů a mezí u Santa Cruz de Mudela), krajinu lze snadno prohledat. Stačí vyvýšené místo, kde máte přehled do dálky, a se stativovým dalekohledem iberák neproklouzne. Pokud ale chrní na skále, máte smůlu. Rys ostrovid naproti tomu dává přednost lesům, kde si hledáním stativákem moc nepomůžete.
Denní aktivita - před koncem roku začínají námluvy a rys iberský soustředí své courání i do dne (obvykle je aktivní především za rozbřesku a za soumraku). Zejména, pokud je zatažený den bez deště. Když vyleze slunce a nefouká vítr, často lehne a spí. U našeho rysa ostrovida je to tak půl na půl, záleží na jedinci, záběry z fotopastí dokládají noc i den - a námluvy během února probíhají zejména v noci.
Potrava - protože se rys iberský z 80 - 90 % potravně specializuje na králíky, mohu s jistotou říci, že tam, kde v příhodném biotopu a území výskytu rysů najdete více králíků, dříve nebo později se tam rys iberský objeví. Pro rysa ostrovida jsou menší kopytníci všude, to při hledání vůbec nepomůže.
Voda - oblast výskytu rysů iberských v jižním Španělsku je suchá, v letních měsících až vyprahlá. Kočky tak pravidelně využívají trvalejší louže nebo napajedla v teritoriu, a to pak ze zvyku i v zimních měsících po vydatných deštích (jak jsme se nyní přesvědčili). Rys ostrovid najde vodu vždy a všude.
Straky hlásí rysa - pokud bude v krajině výskytu iberáka hejno strak soustředěně nadávat a popolétat, doporučuji se na to místo stativovým dalekohledem zaměřit. Vzpomínám si, jak jsem koukal na jednu naštvanou straku a hned Martinovi hlásil rysa; i když se nakonec ukázala jen kočka domácí. Je pravděpodobné, že straky doprovázejí iberáky podobně, jako to třeba dělají krkavci u vlků. A nevím, že by někdo doprovázel naše rysy ostrovidy.
Kočka se nebojí - jak jsem psal po prvním setkání s rysem ostrovidem, kočka se při setkání s člověkem nebojí, zběsile neutíká jako liška, ale velice klidně odchází. Rys iberský ale svoji flegmatičnost k člověku dotáhl k dokonalosti, klidně okolo vás v přírodě projde na dva metry. Ve Španělsku jsme nyní slyšeli takové zážitky, že se tomu ani nechtělo věřit.

Covidová Andalusie (ver. 2020)

Ano, cestování za zvířaty je nyní obtížnější, to ale neznamená, že se to nedá zvládnout. Má to jasné mantinely, do kterých se musíte trefit, přijmout jistá rizika. A také se výlety kvůli PCR testům na Covid-19 trochu prodraží. Pokud se k tomu odhodláte, čeká vás pustá krajina, kde moc dalších lidí nepotkáte. Vše ostatní funguje jak má.
"Tak zkusíme něco vymyslet?", to byla první slova příprav výletu za jednou z nejvzácnějších kočkovitých šelem. Ke společné cestě jsem vyprovokoval kamaráda Martina Tomáše, což nebyl vůbec problém, protože je to největší milovník a znalec rysů v Česku.
Napsal jsem dvěma kamarádům ve Španělsku o informace a pak už to frčelo. Nikdy by mě nenapadlo, že jde cestu připravit 40 hodin před odletem. Letenku jsme kupovali až po negativním testu, den před odletem do Malagy.
Přiznávám, že pohled na gigantickou tabuli odletů na pražském letišti, která byla zaplněna z jedné šestiny lety na dva dny! byla dost depresivní, ale pak už nic nenasvědčovalo tomu, že vyrážíme v “Době morové”. Přímý let společnosti Smartwings do Malagy byl plný ze 70 %, po příletu jsme se prokázali příletovým zdravotním QR kódem a testem platným 72 hodin, vyzvednutí rezervovaného auta a ubytování v hotelu zajištěném přes Booking.com - vše v pohodě.
Protože v Andalusii nemohou místní cestovat mezi regiony, na mnoha místech jsme byli sami, protože to Španělé důsledně dodržují. I dálnice mezi městy byly skoro prázdné. Dodržují tu úplně vše. Když vyrazíte na pustovky, plameňáky a pisily do delty řeky rezervace Guadalhorce přímo ve městě, všichni, koho časně ráno náhodou potkáte, mají roušku a je jedno, jestli je to birdwatcher se stativákem nebo cyklista, co si dělá ranní kolečko. Když to člověk vidí, začíná se děsit, že během pár měsíců musíme v Česku nutně vymřít...
Jak o tom nyní přemýšlím, vlastně jediný cestovní diskomfort byly ty děsivé třípruhové kruháče protnuté křižovatkou v Malaga. Zažil jsem jako řidič po světě leccos, ale tohle byla fakt bojovka o přežití - a to mám zkušenost z přejezdu Tokia! Ale za to epidemie čínské chřipky nemůže.

Konec prosince a leden je pro hledání rysů iberských ideální čas, začínají námluvy a jsou více v pohybu během dne, kocouři chodí za kočkami. Potěšilo mě i mnoho ptačích druhů, které jsem fotografoval poprvé. Určitě jsem tam v tomto období nebyl naposledy. I proto, že jsem si po 20 letech každoročního používání španělštiny v latinské Americe konečně uvědomil, že se s ní dá parádně domluvit i ve Španělsku!

Související odkazy
Články o fotografování přírody
Nabídka fotografických workshopů
Fotografie rysů na fotobance Shutterstock