Skandinávie, ve sněhu a ledu

03-2012-0368 Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS 5D Mark III, Objektiv: Canon EF 400mm f/2.8 L IS II USM, stativ Gitzo, Clona: 10, Doba expozice: 1/1000 s, ISO: 100, Kompenzace expozice: -2/3, Blesk: Ne, 27. března 2012 10:21:55, Dovrefjell–Sunndalsfjella National Park (Norsko)

Video mojí do kopce stopající maličkosti natočil telefonem Samsung Bohdan Němec

Proč právě norský pižmoň?
Už když jsem byl před lety poprvé v Norsku, tajně jsem doufal, že vyjde chvilička pro návštěvu národního parku Dovrefjell, právě kvůli pižmoňům severním. Přestože tato impozantní zvířata žila před nějakými 20tis. lety na území většiny Evropy (včetně Česka), nyní se s nimi díky transportu z Grónska můžete setkat pouze ve středním Norsku. Bohužel, ač jsem se severem Evropy od té doby mnohokrát mihnul, k pižmoňům jsem se nikdy nedostal. I proto, že mě to v nezimních podmínkách vůbec nelákalo. Pižmoně mám spojené se sněhem, ledem a sychravým počasím. Pižmoň v trávě mi připadá jak lední medvěd na golfovém hřišti.
Počasí shovívavě nevhodné
Bohužel, co se týče počasí a vhodných podmínek pro fotografování, nedá se spolehnout na nic. Ač je obvykle březen v nejvyšších norských kopích velmi sněhový a mrazivý, skutečnost byla přívětivější. V den našeho příjezdu sníh spíše roztával a slunce žhnulo tak, že nám hned spálilo obličej. I když se hned další den ukázala pravá arktická zima, sníh až na drobné krátké výjimky nepadal vůbec. Místy jej sice bylo nepříjemně dost, ale intenzivní chumelenice by pižmoňům na fotkách prospěla.
Na absenci extrémního počasí jsme si ale stěžovat nemohli. Třebaže se teploty ohleduplně pohybovaly od +2 do -10 °C, s nepříjemným vichrem na hřebenech, často o rychlosti 80 km/h, to bylo opravdu náročné a chladné.
Když jsme se před cestou rozhodovali, zda použijeme pro přesuny v horách sněžnice nebo lyže, nakonec se ukázaly sněžnice jako vhodnější. Především díky strmému terénu a vrcholovým vyfoukaným partiím zcela bez sněhu (právě zde se mají zdržovat pižmoni, je to jediné místo, kde se dostanou k potravě). Bohužel, první den v údolí byl sníh rozbředlý jako voda (a sněžnice spíše k ničemu) a další dny by snad byly na ledových plotnách mačky vhodnější. Nicméně, zpětně hodnotím, že mít každý den sněžnice u sebe bylo výrazné plus.

Když je průvodce k ničemu
Naneštěstí, pižmoň severní se v zimě chová výrazně jinak, než v letních měsících, kdy je intenzivně okupován turisty a vyfotí si jej každý, kdo stráví alespoň jeden den v NP Dovrefjell. V zimě se pižmoni zdržují pouze na návětrných stranách vrcholků kopců a nouze o potravu je nutí cestovat parkem na poměrně velké vzdálenosti. Vědomi si této skutečnosti, jsme si na druhý den naší cesty domluvili místního průvodce, který měl aktuální polohu pižmoňů znát. Byla to moje premiéra, ještě nikdy jsem během osmi let fotografování zvířat služeb průvodce nebo stopaře nevyužil.
Bohužel jak se ukázalo, příště ani nevyužiji. Náš průvodce (přesněji průvodkyně) za celý den pižmoně nenašel. To se povedlo až nám druhý den, kdy jsme se sami dostali hlouběji do parku. Z pěti dlouhých dní v kopcích jsme našli skupinu pižmoňů pouze jednou! Když jsme je objevili, bylo krátce před polednem a zůstali jsme s nimi až do setmění. Nyní lituji, že jsme je opustili a sešli do údolí. Příště bych to udělal jinak, se stanem bych se skupinou pižmoňů cestoval po kopcích. Další den jsme je bohužel na hřebenech nenašli.

Fotograf vysokohorským turistou
To jsem zvědavý, jaké další dovednosti si díky fotografování osvojím. V uplynulém týdnu jsem především lezl po kopcích a fotoaparát používal spíše náhodně.  Poměrně intenzivně jsem si tak vzpomněl na léta devadesátá, kdy jsem pravidelněji poznával alpské vrcholy.
Na typický fotobatoh jsem rezignoval úplně. Objektivy Canon EF 400mm f/2.8 L IS II USM a Canon EF 17-40mm f/4 L USM, telekonvertory 1,4x a 2x, fotoaparát Canon EOS 5D Mark III, náhradní oblečení, vodu, vysílačku, GPS navigaci, čelovku, jídlo a vodu jsem nosil v klasickém 60ti-litrovém batohu Ferrino. Na něm jsem měl pak připnuté sněžnice a stativ Gitzo.
S ohledem na poměrně intenzivní fyzickou aktivitu jsem obměnil i šatník. Při běhání po kopcích jsem si vystačil pouze s trikem s dlouhým rukávem z přírodního vlákna Merino o gramáži 200g/m2 (Icebraker), lehkou mikrofleecovou mikinou (Lotto) a asi nejlepší Gore-tex bundou, kterou můžete v současnosti koupit (Tilak Evolution). Když jsem zastavil pro fotografování, oblékal jsem skoro vše, co jsem měl v Norsku, včetně mé drtičky mrazu se syntetickou kožešinou (Tilak Antarctica). Další postřehy týkající se bot, sněžnic, rukavic (nosil jsem s sebou dvoje!), kukly, čepice a brýlí (nejlepší jsou ty klasické lyžařské) by byly na samostatný článek.

Canon EOS 5D Mark III
Pro cestu na sever Evropy jsem měl k dispozici na testování novou digitální zrcadlovku Canon EOS 5D Mark III; v podstavě první plnohodnotný kousek, který překročil české hranice. Během týdne jsem fotografoval pouze s ním, bylo tedy spousta příležitostí k vyzkoušení všech inovací, navíc v poměrně extrémních podmínkách.
Ač jsem si říkal, že se jedná pouze o kosmetickou inovaci mého miláčka Canon EOS 5D Mark II, poměrně záhy jsem se přesvědčil, že se jedná o úplně jiný fotoaparát! O novém těle fotoaparátu připravuji podrobný článek, ale již nyní můžu naznačit, že zejména tam, kde předchůdce značně pokulhával, japonští inženýři mákli nejvíce. Asi mi to nikdo neuvěří, ale nový autofokus a použití ostřících bodů je to nejdokonalejší, co jsem měl možnost na digitálních zrcadlovkách vyzkoušet. Podrobněji snad v průběhu dubna.

Apple iPad 2 v rukách fotografa
Cesta za pižmoňi do Norska byla první fotografickým výletem, kde jsem si vystačil pouze s tabletem Apple iPad 2. Po připojení těla fotoaparátu Canon EOS 5D Mk III jsem jej používal pro promazávání fotografií na CF kartě a pro vytvoření první zálohy. Druhou zálohu jsem pak ukládal na SD kartu (druhá v těle fotoaparátu). Snímky jsem před odesláním na Facebook profil jednoduše upravil v aplikaci PhotoForge 2.

To je jen takové krátké shrnutí, fotkami pižmoňů a dalších zvířat, včetně těch z krátké zastávky během chumelenice u švédského jezera Hornborga se musím nejdříve pořádně prohrabat. Příspěvek tak doplňují jen ilustrační fotografie, jak to v národním parku Dovrefjell vypadalo.

Na cestě mě doprovázeli Bohdan Němec a Láďa Vít, se kterými jsme poznávali Norsko poprvé v roce 2006.

Související odkazy
Ostrov Runde, průvodce fotografa (Norsko)
Papuchalk bělobradý (Norsko)
Chaluha velká, lovci fotografů (Norsko)

03-2012-0139 Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS 5D Mark III, Objektiv: Canon EF 17-40mm f/4 L USM, stativ Gitzo, Clona: 14, Doba expozice: 1/60 s, ISO: 100, Kompenzace expozice: 0, Blesk: Ne, 26. března 2012 8:44:00, Dovrefjell–Sunndalsfjella National Park (Norsko)  03-2012-0682 Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS 5D Mark III, Objektiv: Canon EF 400mm f/2.8 L IS II USM, stativ Gitzo, Clona: 8.0, Doba expozice: 1/800 s, ISO: 100, Kompenzace expozice: -1/3, Blesk: Ne, 27. března 2012 17:26:44, Dovrefjell–Sunndalsfjella National Park (Norsko) Pižmoň severní (Ovibos moschatus) Musk Ox, Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS 5D Mark III, Objektiv: Canon EF 400mm f/2.8 L IS II USM + TC Canon 1.4x, stativ Gitzo, Clona: 7.1, Doba expozice: 1/500 s, ISO: 250, Kompenzace expozice: +1, Blesk: Ne, 25. března 2012 17:33:59, Dovrefjell–Sunndalsfjella National Park (Norsko) 03-2012-0685 Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS 5D Mark III, Objektiv: Canon EF 400mm f/2.8 L IS II USM, stativ Gitzo, Clona: 8.0, Doba expozice: 1/800 s, ISO: 100, Kompenzace expozice: -1/3, Blesk: Ne, 27. března 2012 17:27:41, Dovrefjell–Sunndalsfjella National Park (Norsko) 03-2012-0137 Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS 5D Mark III, Objektiv: Canon EF 17-40mm f/4 L USM, stativ Gitzo, Clona: 14, Doba expozice: 1/40 s, ISO: 100, Kompenzace expozice: 0, Blesk: Ne, 26. března 2012 8:42:48, Dovrefjell–Sunndalsfjella National Park (Norsko)