Fotoexpedice za tučňáky, Falklandské ostrovy 2009

Proč právě tučňáci
Již v raném věku, byl pro mě tučňák tím nejatraktivnějším tvorem ptačí říše. I cesta do Norska za papuchalky byla takovou náhražkou. Vždyť papuchalk je přeci tučňák severu!
První impuls k cestě byl před dvěma lety. Konkrétní obrysy a i pevné rozhodnutí jsem začal cítit v únoru 2008 v Kostarice a ihned po návratu jsem začal cestu aktivně připravovat.
Popisovat, co obnáší příprava podobné cesty, by vydalo na hodně obsáhlý článek. Snad jen stručně naznačím, že jsou to nejdříve dlouhé hodiny na internetu (lokalizace míst kolonií, dostupnost) a desítky e-mailů s obyvateli Falklandských ostrovů (doprava, přelety, ubytování, strava). Přibližně třikrát během roku 2008 jsem upadl v beznaděj, že to přeci nemůže vyjít a abych byl upřímný, pořádně tomu nevěřím ani nyní.

Sami uprostřed divočiny
Pro podobný podnik, kde je poměrně hodně neznámých a věcí, u kterých je pravděpodobné, že třeba nevyjdou, je důležité mít vedle sebe někoho odolnějšího. Někoho, kdo už má také něco za sebou. Člověka, který, když nebudou podmínky ideální, nezačne nadávat: „Co tu kur.. dělám!?“
Mým jediným společníkem mezi tučňáky bude na dlouhé dny Bohdan Němec, kamarád fotograf, se kterým jsem byl právě mezi papuchalky nebo třeba v Kostarice. Věřím, že to vedle sebe vydržíme!
Jak jsme shodně poznamenali: „Do podobné akce se můžou pustit pouze optimisti“.

Pět druhů tučňáků a bonus navíc
Falklandy jsou ideálním místem pro fotografování tučňáků, na žádném jiném místě na světě jich nežije pohromadě pět druhů. Pokud nám budou „elementálové“ jenom trochu nakloněni, toužíme vyfotit chování všech pěti. V případě tučňáka žlutorohého to bude docela honička, na ostrovech prý žije pouze 100 jedinců!
Dalšími lákadly pro nás budou, albatrosi, lachtani, tuleni, delfíni, kosatky, kormoráni, ústřičníci, rackové, rybáci, husice a několik druhů dravců, včetně endemického čimanga falklandského.

Plán cesty aneb na návštěvě v kolonii
Protože hlavní náplní budou tučňáci a jejich život, i místa jsme volili tak, abychom k nim byly co nejblíže. Miniletadýlkem se poměrně hodně nalétáme. Falklandské ostrovy Na západní straně to bude pobřeží okolo Stanley (jediné městečko na Falklandách), pláž na Volunteer Point a malý ostrov Sea Lion. Na ostrově východním pak blízké Saunders a Carcass Island. Na každém místě budeme mít snahu pobýt alespoň čtyři dny. A na Google Maps si můžete mapu velmi slušně přiblížit.Nástrahy na fotografa
Vítr Kde jinde má opravdu foukat, než uprostřed Atlantiku nedaleko antarktických břehů. Dle zkušeností místních vítr občas člověka i poráží. Hrozbou pro techniku je častý větrem hnaný písek na pobřeží. Co se týče počasí, panuje nyní na Falklandách léto s průměrnými teplotami okolo 10°C, ale když nebude foukat a vyleze sluníčko, může být třeba až 15°C. Avšak, dle varování místních, není výjimečné, že se během dvou hodin vystřídají čtyři roční období.
FIGAS Pro místí leteckou společnost by se spíše hodil termín aerotaxi. Organizace Falkland Islands Government Air Service nepravidelně létá malými osmimístnými letadly mezi jednotlivými ostrovy. Pokud se pokusíte o nich něco najít na internetu, často vaše cesta skončí u zpráv, kdy a jak se letadlo zřítilo. Nedivím se, obtížnější práci než na Falklandách mají piloti jen na severu Kanady. Často se stává, že se kvůli počasí na vysněné místo nedostanete.
IBERIA Pokud se na ose Mnichov – Madrid – Santiago de Chile něco zpozdí nebo ztratí, bude to více než jen smolný začátek. Let z Chile na Falklandy létá pouze jedenkrát týdně a další možnost cesty není.
Hlad I přes velkou odlehlost vytipovaných míst se mi podařilo zajistit poměrně komfortní boudičky na spaní, bohužel handicapem některých lokalit je absence jakékoli možnosti se stravovat. Naneštěstí váha zavazadel do miniletadýlek je značně limitovaná. Než oželet nějaký objektiv, to se raději budeme živit krilem (potrava tučňáků) a albatrosími vejci! Navíc, jak je popsáno v lékařských knihách, „… zdravý člověk vydrží o hladu bez úhony 14 dní“.

Vybavení a fotografická technika
Přestože k tropům (obvyklému cíli mých cest), mají Falklandy svým podnebím opravdu daleko, vybavení se nebude příliš lišit. Znovu využiji svého cestovního seznamu, o kterém jsem tu obsáhle psal. S tím, že jednu až dvě svrchní vrstvy oblečení přidám. Opět spoléhám na svou oblíbenou značku, již devátý rok na cestách oblékám výhradně oblečení české firmy Tilak.
Co se týče vybavení fotografického, jsem limitován fotobatohem Lowepro Photo Trekker AW II (Michale, díky za půjčení!). Kromě drobností se tam musí vejít především:
Canon EOS 1D Mark III – hlavní tělo, trvale s dlouhým teleobjektivem;
Canon EOS 5D Mark II – záložní tělo + kamera, krajina, kreativnější pokusy (zvíře v krajině);
Canon EF 500mm f/4 L IS USM – určitě by stačilo i kratší ohnisko, ale už si focení s ním užívám;
Canon EF 200mm f/2.8 L USM – to když mě budou bolet ručičky od pětistovky (+ TC Canon 1.4x);
Canon EF 85mm f/1.8 USM – když bude světla opravdu málo, pro širší pohledy na zvířátka;
Canon EF 17-40mm f/4 L USM – fotografování krajiny, celkové pohledy na kolonii.
Pohled do naplněného fotobatohu Trochu jsem se toho obával, ale nakonec se tam vše co bylo v plánu vešlo. A to poměrně komfortně, ještě je tam jedna kóje volná. Fotobatoh Lowepro Photo Trekker AW II bude na podobné cesty ideální. Hmotnost plného batohu je bez notebooku 13,5 kg. Nashledanou v únoru
Stejně jako jindy, když jedu někam poprvé, můžu jen obtížně odhadovat, jak se nám fotografování vydaří. Limitující faktorů a velkých neznámých je tentokrát ještě více než obvykle. Věřím, že pokud se nám tam podaří se všemi krámy včas minimálně dostat, něco určitě přivezeme. Pokud budou ale i dokonalé podmínky pro fotografování, obětujeme mu každý den šestnáct hodin. To je na Falklandách přesně doba od východu do západu slunce…
Webkamera na Falklandách – pokud si chce udělat představu, jaké počasí právě provází naše fotografování, doporučuji se podívat na záběry z webové kamery v městečku Stanley. Pro podrobnou předpověď na pár dní pak doporučuji tento odkaz.

Ondřej Prosický| NaturePhoto.cz, 5.1.2009