Březnová Botswana, kempování v Africe

Okavango na konci období dešťů

Jestli mi při první návštěvě Afriky před šesti lety něco vadilo, byli to lidi. Spousta lidí, bez sebemenšího zájmu o přírodu a vystresovaná zvířata pod jejich náporem. 
Jak Martin začal po návratu z Kgalagadi připravovat “Zelenou Afriku v březnu”, napadlo mě, že by to mohlo být v tomto ohledu lepší. Přeci jen, mimo sezónu asi nebude moc bláznů, co by v období dešťů hledali zvířata ve vzrostlé vegetaci s minimální šancí je zahlédnout, navíc bez průvodce.
Tradiční sušší období k návštěvě Afriky má tu výhodu, že se zvířata v už tak přehledné krajině stahují k napajedlům, zbytkům vody, kterých zůstane jen pár. Pokud je po období dešťů (v deltě Okavango, hlavně prosinec až únor), a navíc občas pořád prší, zvířata napajedla nepotřebují. Vody je totiž všude dost, proto jsou rozptýlená.
Volba termínu vyšla dokonale. V Moremi a v Nxai Pan jsme potkali další auto jen výjimečně, třeba i jen dvakrát až třikrát za den a kempy byly, až na pár výjimek, prázdné nebo zaplněné maximálně z 20 %. Což je s podivem, protože jich moc není a kempovacích míst bývá je 6 až 12.
Mokré období v Africe bylo i výbornou školou rychle se naučit po Africe cestovat tak, abychom byli více páni svého programu a ušetřili - s vlastním půjčeným autem se stany na střeše a bez průvodce. Jak je totiž sucho, až na pár písčitých úseků nic nehrozí, ale v březnu se z vašich terénních vozů může snadno stát ponorka. Přestože je obvykle tento způsob cestování za zvířaty po Africe levnější, když se člověk učí, občas se to i prodraží.

Výhodné nevýhody vlastního auta se stanem

Vlastně je to jednoduché. Z JARu si necháte do Maun přistavit vybraná auta se stany, zajistíte si dostatečně dopředu kempovací místa v lokalitách, která chcete navštívit, zaplatíte vstupy do parku, koupíte letenky, pořídíte na místě zásobu potravin, vody, vína a pohonných hmot a můžete vyrazit. Afrika je jen vaše.
A nyní, jak je to skutečnosti bude.
Přiletíte do Maun, auta nikde, nakonec vám dají ta, která jsou pro váš itinerář absolutně nevhodná (detaily příhody možná zpracuje Martin). A na to se jak magnet nabaluje spousta problémů, které ve finále itinerář naruší a cestu významně prodraží. Ano, vlastní auto na řízení je pořád výhodou, ale převezměte si jen to, co jste si objednali.
Vše ostatní funguje dokonale. Na bráně národního parku o vás vždy vědí a přidělí hned parkovací místo v kempu. Itinerář je potřeba kvůli rezervacím dodržovat, ale jak jsme se sami přesvědčili, zrovna v březnu bylo všude tolik kapacit, že se na některých místech klidně dalo zůstat déle.
Auta mají na střeše rozkládací stan, kdy rozestavení zabere dvě minuty a skládání maximálně pět. Pro mě naprosto ideální. Nechápu, proč přeplácet v Africe bydlení, nepotřebuji mít po návratu od zvířat napuštěnou horkou vanu s bublinkami. Když jsme byli v Maun na opravu auta a spali v hotelu, těšil jsem se do stanu, že se hezky vyspím. K přírodě jste ve stanu opravdu kousínek a vše je takové opravdovější. Například, když jdete v noci čůrat, může vás něco sežrat - prostě paráda!
Kromě domečku máte v autě všechno a jste v divočině naprosto soběstační. Na samostatnou autobaterii jede prostorná lednička, máte plynový vařič a kompletní sadu všeho myslitelného nádobí a příborů. Pro pohodné kempování je v autě velký hliníkový stůl a rozkládací židličky. Prostě pohoda zabalená na cesty.
Snad jedinou nevýhodou, obzvlášť pro ne-kuchaře, jako jsem já, je to, že si musíte vařit. Trochu to bere čas, kdy by se dalo fotit a někdy je po celodenním trajdání dost únava. Občas žerou komáři, může pršet. Ale myslím, že to naše africká skupinka zvládala výborně, měli jsme totiž jasně rozdělené kompetence. Někdo připravoval jídlo, někdo stál u vařiče, další udržoval oheň (aby nepřišla na večeři nepozvaná zvířata), jiný myl špinavé nádobí. Nezastupitelnou úlohu ve tmě večerního shonu a vaření jídla pak měl tzv. “nalívač vína”, jehož povinností bylo udržovat skleničky všech zúčastněných plné.
Pošmákli jsme si náramně. První dny jsme z ledničky v autě vytahovali steaky, ale i když se zásoby postupně ztenčovaly, dokázali jsme pod vedením Hanky, jako šéfkuchaře, vykouzlit lahůdky. A ta jihoafrická vína, výborná a za pár korun!

Nejkrásnější setkání se zvířaty

Přestože v té podešťové vegetaci mělo být těch zvířat vidět méně, jsem spokojený. Vlastně mi to tak vyhovovalo. Zvířat nebylo tolik, ale jak se něco objevilo, vždy jim to v té zelené krajině “slušelo”.
K nejsilnějšímu zážitku jednoznačně patřilo těch sedm hodin s psy hyenovitými, které se mi do mysli zapíší na hodně dlouho. Přestože z toho asi výjimečné fotografie nebudou, těsná blízkost samice geparda se dvěma mláďaty byla také moc fajn. I proto, že to pro mě bylo první setkání touto nádhernou šelmou v přírodě. Ze vzácnějších šelem mě potěšilo i večerní fotografování kočky plavé a psa úšatého.
Díky Tomášově pečlivosti máme seznam všech 240 druhů ptáků, které jsme na cestě viděli a snad brzy ten výčet ke článku připojím.
Naprosto nás uchvátila velká stáda zeber, kdy jsme jich na pomalu vysychajících pláních Národního parku Nxai Pan viděli najednou několik stovek. Impozantní pohled, hlavně v momentě, kdy se nad jejich hlavami začala tvořit bouřková oblaka. Žirafy by byly v podobné kompozici také pěkné, ale ty se spíše držely mezi stromy, kde měly více potravy.
Užili jsme si i vyjížďku lodí na jednom z ramen delty Okavango a jako na dlani jsme měli krajinu při vyhlídkovém letu. Pozorovat zvířata ze vzduchu byl nevšední zážitek, jen vůbec netuším, jestli z těch fotek něco bude. Ale i kdyby nebylo, nevadí. Cesty do Afriky za zvířaty budu mít vždy hlavně za poznáním a každá povedená fotka tak bude jen něco navíc.

Nečekaní noční hosté v táboře

Kempování v divočině má tu výhodu, že jste zvířatům opravdu blízko a tím blízko nemyslím deset dvacet metrů, ale třeba tři nebo pět. Dost lituji, že jsem nevzal do Afriky fotopast a nepřidělal ji na noc na žebřík k mému stanu. Možná bychom se divili, kdo všechno tam v noci zvědavě coural. Ty zvuky fakt nezněly jako veverka. Ono totiž bohatě stačilo už to, co přišlo za tmy během večera, když jsme ještě seděli u stolu.
Hitparádu večerních návštěv jednoznačně vedou cibetky africké v Moremi. První setkání mě trochu vyděsilo, žil jsem v domnění, že ten živočich je trochu menší, ale nakonec jsme si s nimi a s foťákem náramně užili. V jednu chvíli se nám mezi auty toulaly tři.
Trochu obavy jsem měl z hyeny, která zvědavě čučela z pár metrů do našeho tábora a vyloženě na pozoru jsem byl, když si okolo nás cestu do řeky zkracovali hroši včetně malého hrošátka. Prostě africká idylka.
Jediný nebezpečný okamžik jsme zažili s Jirkou v poledne odpočívajíc v kempu, kdy jsme se do auta utekli schovat před slonem, který se pustil do požírání listí stromů přímo nad naší hlavou. Odjet jsme nemohli, protože se nám povedlo pod auto v panice srazit obě plynové bomby. Na vytahování překážky z pod auta se slonem nad hlavou do smrti nezapomenu...
Noc patří i sovám a na naší cestě jich bylo požehnaně. Přestože jsem na ně měl stejně dokonalou přípravu jako do Kostariky (hlasy na přehrávání), nebylo to vůbec potřeba. Stačilo se jen zaposlouchat a jít. Nikdy to nebylo daleko a vždycky jsme nějaké kulíšky a výrečky našli. Pouze jeden vysněný druh sovy jsem ani neslyšel, ale jak vždy říkám, alespoň je důvod se tam vrátit.

Botswana s kempovacími auty je dokonalou alternativou pro ty, kteří si chtějí Afriku opravdu užít. Jste svým pánem, nikdo vám nelinkuje program a myslím, že to má i pozitivní vliv na fotografování - dá se “tvořit”. Předražené lodge jsou pro turisty, kteří si na vyjížďkách povídají o cenách akcií nebo kde se dobře nakupuje a jejich zájem o poznávání přírody je minimální. Přesto nevylučuji, když to bude nevyhnutelné, že to tam v budoucnu pár dní vydržím.
Naše první cesta s kempováním byla poznávací se vším všudy. Jedno auto jsme utopili v  přítoku řeky Khwai, trochu nás to zdrželo a přidělalo problémy. Za dokonalé řešení situace už na místě i nyní po návratů a za vyřízení kompenzace nákladů od jihoafrické půjčovny je potřeba poděkovat paní Lídě Stellově ze Stella Travel Agency, se kterou cesty do Afriky připravujeme. Po výborné zkušenosti nyní v Botswaně jsme hned objednali itinerář na podzim do Namibie.

Sovisející odkazy
Pes hyenovitý, lov smečky pomaloaných vlků
Video se psy hyenovitými
Články o fotografování přírody