Botswana, v Africe konečně prší

Když krajina ožije

V Africe začalo pršet. Po největším suchu za posledních 20 let se krajina konečně zazelenala a vyschlé vodní plochy se pomalu začínají plnit vodou.
Když jsem termín pro fotografy do Botswany vybíral, přemýšlel jsem, že by přelom listopadu a prosince mohl být fajn. Užijeme si dostatek oblačnosti, ať můžeme fotografovat celý den, začne sice pršet, ale vegetace ještě nebude tolik vzrostlá, aby se v ní zvířata schovala. Vyšlo to dokonale, pěkně nám pršelo, některá zvířata už měla mláďata a krajina po měsících sucha začala ožívat.
Devizou zvoleného termínu bylo i to, že jsme na vyjížďkách skoro nikoho nepotkávali a i na bydlení jsme byli většinu času sami - což je nemyslitelné, pokud oblast navštívíte ve vrcholné sezóně (červen - září).

Luxusní stan s plným barem

Přírodu jsme poznávali na dvou různých místech vzdálených od sebe vzdušnou čarou asi 80 km.
U řeky Khwai jsme bydleli v Saguni Lodge, což je nádherné místo přímo u “půlu” s hrochy a dalšími zvířaty. Výhodná poloha nám tak umožnila poznávat divočinu nejen kolem řeky, ale tu a tam za stopováním zajet do rezervace Moremi nebo na východ až k hranici NP Chobe.
Na druhé místo jsme za pár minut malou Cessnou přelétli do srdce delty Okavango. Už z letadla bylo vidět, jak významně sucho krajinu poznamenalo. Na mnoha místech zmizela voda úplně a kvůli požárům byly velké plochy zcela bez vegetace. Naštěstí, jak jsme začali letadýlkem klesat, objevila se první jezírka a šedo-hnědou barvu pomalu začínala střídat zelená. I tak jsme při výletech autem za zvířaty narazili na spálená místa.
Obě lodge byly vrchol zbytečného luxusu. Postele zastlané mnohokrát za den, z terasy výhled přímo na napajedlo, vybrané pochoutky 7x denně a hlavně neustálý přísun všech myslitelných tekutin v průběhu celého dne, včetně pravidelně doplňovaného chlazeného baru přímo v našem “lakšury tentu”.
Asi je mi bližší Afrika se stanem na střeše auta, i s těmi nepředvídatelnými průšvihy, ale pokud na fotografickou cestu brát klienty, je nezbytná nějaká jistota a komfort, ať se můžeme věnovat jen fotografickému snažení a ne boji o přežití.

Šikovní odvážní, ale i příliš opatrní

Pokud si v Africe nejezdíte autem sami, je zásadní, jaké schopnosti má váš průvodce/řidič. To, že platíte v lodži třeba 500 USD za den neznamená, že dostanete do auta přírodovědce se zkušenostmi.
U řeky Khwai jsme měli štěstí. Náš řidič Face měl dovedností na rozdávání a byla radost se s ním učit. Už umím hledat levharty podle toho, co říkají veverky a lvy podle toho, co hlásí leskoptve. Dokonce poznám, kde přesně a jak daleko jsou tyhle šelmy i podle toho, jak a kam čumí zebra nebo impala. Při hledání šelem v Africe si totiž se stopami v písku nevystačíte.
Znalosti přírody ale nestačí, průvodce musí být při řízení “odvážný”. V účelných případech, například při sledování psů hyenovitých na lovu, to musí tím autem rychle hnát, co vegetace a výkon motoru dovolí. I za tu cenu, že vám v tom otevřeném autě zláme kosti. Face s tím neměl problém a my jsme za to rádi, protože jsme byli vždy u všeho včas a nefotili jen ohlodané kosti.
Druhým extrémem byl náš druhý průvodce Kam. Znalostí spoustu, ale jak byl pomalý a ten jeho otrávený čumák, když jsme dávali najevo, že bychom nejraději zvířata hledali celý den.
Když jsme zahlédli smečku psů hyenovitých, jak vyrazila chytit prase savanové, vypravil se za ní rychlostí cukráře převážejícího svatební dort. To už jsme s Pepou začali jednohlasně řvát “Go! Go! Go!”. Úplně jsem zapomněl na svoje předsevzetí, že se budu na cestě chovat slušně...

Nejkrásnější zážitky na cestě

V Botswaně jsme nyní měli znovu kliku na psy hyenovité. Celkem jsme potkali tři smečky, dohromady 39 jedinců! Přestože jsme s nimi strávili jen chvilku, měli jsme štěstí, že právě lovili. A to je tedy něco. Rozhodně to bylo psům bližší, než dlouhé napadání telete, kterého chránila dospělá bůvolice, čehož jsme byli svědky v březnu 2018.
V prvním případě u řeky Khwai z procházky jen raketově zrychlila celá smečka, když zahlédla impaly, a do minuty byla jedna impala v čelistech a do deseti minut komplet sežraná.
V druhém případě v deltě Okavango tři psi na asi 300 m vystřelili za prasetem, aby se jej pokusili oběhnout a nahnat dalším 14 členům smečky přímo pod čumák. To se povedlo, ale prase o zlomek vteřiny uniklo do zemní nory. Řekli byste, nyní budou zadýchaní pejskové odpočívat, nene, ještě v té stejné minutě vystřelili do stáda impal, zahnali je do křoví a do pěti minut bylo po impale. Až teprve pak psi s rudými čumáky od krve ulehli, aby si vydechli. Kdybych tohle neviděl na vlastní oči a z velké části opět nenatočil, neuvěřím.
Obrovskou radost mám z fotografie medojeda kapského. Už jsem ho v Africe párkrát viděl, ale pokaždé nebyly podmínky na focení úplně ideální - medojed zdrhá v trávě, medojed neviditelný v křoví, medojed před Martinovým autem, medojed pro fotky moc daleko.
Takže když jsme ho nyní zmerčili, nehodlal jsem se jen tak vzdát. Občas bylo těžké průvodce s autem popohnat, ale myslím, že jsme ho bravurně dohledávali a vždy bylo pár vteřin, kdy se medojed v úprku zastavil a dala se udělat fotka.
Výjimečné byly i návštěvy u brlohů hyen skvrnitých. Skupina možná až dvaceti zvířat, z nichž byla většina mláďat, byla ideální pro naše snahy pořídit zajímavé fotografie. U hyen je výhoda, že mají mláďata celoročně, tzn. že ve velké skupině jsou prckové staří několik dnů i několikaměsíční mladíci.
Přestože se zdálo, že budeme opakovaně potkávat jen lvice a žádného pořádného lva s hřívou, nakonec jsme měli štěstí i na pěkné samce. I když u těch čerstvě skolených buvolů hodovaly vždy jen lvice.

Pokud byste měli o podobnou komfortní divočinu s příležitostmi pro focení afrických zvířat zájem, napište. Pomalu připravuji něco podobného, pravděpodobně v Tanzánii nebo v Keni, možný je ale i návrat do Botswany.

Související odkazy
Články o fotografování v Botswaně
Botswana pro fotografy, 11-2019
Nabídka fotografických workshopů