Jordánsko, příroda a památky

První ochutnání

Cesta s fotoaparátem do Jordánska nebyla prioritně za divočinou. Chtěl jsem se jen rozhlédnout po příležitostech se zvířaty. S tím, že fotografování nebudu podřizovat úplně vše - něco jako “pokus o dovolenou”. Kdo mě ale zná, tuší, že tohle neumím. Jordánsko je nádherná země s bohatou historii. Když se tedy ze šancí na fotku místního kozorožce stalo spíše jen sbírání informací o tom, kde a kdy je fotit příště, zaměřil jsem se na fotografování úžasné krajiny a památek z doby nabatejské.
Přestože Jordánsko přejedete půjčeným autem z jihu na sever za čtyři hodiny, můžete jeho krásám za týden jen přičichnout. Ideální pro cestu, a obzvlášť tu fotografickou, by byly týdny tři. Na těch nejhezčích místech bych fotil i týden, Wadi Rum, Petra, Mrtvé moře… Například ve skalní soutěsce Wadi Mujib jsme zastavili jen na pár minut, protože do týdenního itineráře se více nevešlo. I když se jedná o muslimskou zemi, je ve všech ohledech pro cestování přívětivá. Bonusem navíc jsou milí pohostinní lidé a přijatelné ceny.

Antilopy a kozy

Přímorožec arabský, který je bělejší a výrazně menší druh než rozšířenější přímorožec africký, to měl se svojí existencí dost nahnutý. Na začátku minulého století byl skoro vyhuben, ale než v Ománu zastřelili posledního, podařilo se s pomocí dalších ze zajetí vytvořit skupinu a druh zachránit. Nyní na pár místech běhá i ve volné přírodě.
I když jsou místa, kde to jde k přímorožcům arabským jednodušeji a je jich víc (Saudská Arábie), jsou s nimi šance i v Jordánsku. Přestože můžete mít štěstí na skupinu před časem vypuštěnou do pouště Wadi Rum, snadnější je cesta na východ směrem k hranici s Irákem. Rezervaci Shaumari Wildlife Reserve jich obývá skoro stovka. Při naší pozdně odpolední návštěvě (jeli jsme těch 150 km přímo z letiště) nebyl v rezervaci nikdo, jen v návštěvnickém centru místní “asi” průvodce, který mluvil slušnou angličtinou. Nejen, že nás takto skoro v podvečer do rezervace pustil, ale bez nijak velkého naléhání jsme jej umluvili, aby nás rezervací povozil otevřeným autem. Přece jen, času do západu slunce bylo málo a jistota je jistota. Ještě ten večer jsme jeli dalších 150 km zpět na západ do Madaby.
Vyšlo to parádně. Na těch pár kilometrech rezervace jsme fotografovali přímorožců hned několik, jak v trávě, tak v písku nebo schované v suchém křoví. Parádní zastávka, a jako bonus výr bledý (moje první pozorování) a kalous ušatý. Což mě ve stromech u návštěvnického centra nijak nepřekvapilo, byla to jediná vzrostlá vegetace na desítkách kilometrů pusté kamenité pouště.
S kozorožcem nubijským je to v Jordánsku mnohem náročnější. Přestože tam jsou, běhají hodně roztroušeně v hornatých částech, kterých je zejména bezprostředně u Mrtvého moře dost. Mnohem více šancí s kozorožci by bylo v horách na druhém břehu - v Izraeli.
Přesto jsme to nechtěli vzdát, krátce jsme po nich koukai ve Wadi Mujib a především jsme toho kvůli nim dost nachodili v Dana Biosphere Reserve. Nic, ani chlup. Dost jsme se po nich u místních ptali, ale u nikoho nebylo při otázce na tváři vidět “teď tady byl!”, spíše jen kroucení hlavou nebo vyjmenování měsíců, kdy by snad na setkání mohla být větší šance...

Skály a pouště

I kdybych se rozhodl, že nebudu s fotoaparátem hledat zvířata, určitě bych se v Jordánsku nenudil. Těch lákadel je tam i tak dost. Za všechny zmíním skalní město Petra a poušť Wadi Rum.   
Ne náhodou patří Petra mezi sedm divů světa a je zařazena na seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Přestože je počet návštěvníků v “covidové době” nižší a byli jsme i lehce mimo sezónu, mojí jedinou obavou bylo, jak tam přes ty stále všudypřítomné davy lidí tu nádheru fotit. Nakonec jsme to ale vymysleli parádně. Návštevu rozlehlého archeologického naleziště (z východu na západ skoro pět kilometrů) jsme rozdělili na dva dny, pozdní večer a velmi časné ráno. Ke vzdálenému, ve skále vytesanému klášteru Ad Deir - Monastery jsme se pozdě odpoledne vypravili od severu přes hory a západ slunce jsme si tak užili u kláštera úplně sami. Cesta nocí skalním městem za svitu Měsíce pak bylo asi to nejpůsobivější z celého Jordánska.
Komplex archeologického naleziště ráno otevírá již v 6:00, kdy většina normálních lidí spí, byla tedy šance i na druhý díl nerušeného fotografování. Při našem příchodu před impozantní, opět ve skále vytesanou, Pokladnici (Treasure) nikde skoro ani noha. A když jsem si v tom pískovci vzpomněl na svoje bouldrovací časy, dalo se opatrně vyšplhat i tam, kde už nevadil vůbec nikdo.
Až někdy před devátou hodinou, kdy začalo do skalní soutěsky svítit slunce, se objevily davy lidí, které budu z fotek retušovat asi až někdy v důchodu.
Z přírodních scenérií u mne jednoznačně vyhrála poušť Wadi Rum. Ne náhodou tahle nádherná krajina posloužila jako kulisa k filmům odehrávajícím se na jiných planetách (naposledy film Duna od Denis Villeneuve). Nádherná rudá poušť z níž vystupují skály všech tvarů a velikostí. Přestože jsme (zase) stihli pouze sotva den od odpoledne do rána, stačilo to k tomu, abych si slíbil, že sem se vrátím určitě. A ne jen kvůli tomu, že z celého Jordánska tu byl největší klid a okolo našeho stanu bylo ráno naťapáno spoustu stop lišky pouštní.

Alkoholové okénko

Jordánsko je muslimská země s obtížným přístupem k alkoholickým nápojům, přesto dostat se k nim není úplně nemožné. I když většina těch, co tu byli před vámi, bude tvrdit opak.
Srdcem specializovaných obchodů s alkoholem je jednoznačně ubytování Tell Madaba Hotel (město Madaba je křesťanským centrem Jordánska). Okolo bloku s naším bydlením bylo prodejen alkoholu hned šest. A musíte mi věřit, že výběr ubytování na Booking.com byl z jiných důvodů!
My jsme se zaměřili zejména na produkty lokální, místní víno (odrůda Chardonnay a Crispy White, něco jako Sauvignon Blanc, z Ajloun Mountains & Mafraq Plateau) a lokální pivovary Carakale a Petra.
Bohužel, ceny nejsou, nijak nečekaně, lidové. Víno 15 JD a pivo 3 JD (1 JD je aktuálně 31 CZK), což je ale za kraftové pivo pořádméně než v Longyearbyenu na Špicberkách.
Pokud se ale vydáte až k Rudému moři do Akaby a dále na jih, můžete výrazně ušetřit. Celá oblast je jedna velká bezcelní zóna a třeba v Marina Liquor Store v Tala Bay seženete vše levněji (pivo 1,75 JD, láhev vína 10 JD).
Jen to s nákupy u Rudého moře a s převozem na sever po Desert Highway moc nepřežeňte, asi po 10 km cesty je celnice a auta někdy i důkladně prohlížejí.
Z jordánské nabídky piv doporučuji výborný Pale Ale od Carakale - ke studiuna www.carakale.com

Covidové Jordánsko

Přestože laboratorně prokázaná pozitivita zdravých lidí napříč celým světem zase stoupá, pravidla pro cestování do světa zůstávají stejná. Tedy v pohodě.
Před cestou do Jordánska je nutné vyplnit vstupní on-line dokument jehož součástí je okénko pro nahrání dokladu o očkování a o negativním PCR testu. Má to tu výhodu, že při příletu dokládáte pouze jeden dokument (stačí i jen QR v mobilu) a ne stoh papírů. Ještě se hodí mít z domova zakoupený Jordan Pass, ve kterém je uhrazené vízum do Jordánska a vstupy na většinu památek (při delším pobytu výrazně ušetříte čas a peníze).
Pro cestu zpět do Česka pak stačí pouze on-line vyplnit tradiční návratový formulář, který NEkontrolují (zkušenost z minulého týdne) až v Praze. Tedy, jestli jste očkovaní, pro návrat nepotřebujete vůbec nic.

Objektiv na široko

Díky podpoře českého zastoupení firmy Sony jsem měl na cestu zapůjčen na testování objektiv Sony FE 12-24mm f/2.8 GM, který byl díky ultraširokému ohnisku ideální na fotografování památek v úzkých skalních soutěskách. Na vyzkoušení jsem vzal i objektiv Sony FE 50mm f/2.5 G, především vzhledem k malé hmotnosti a velikosti při zachování dobrých optických vlastností. Objektivy doplnil dokonalý Sony FE 200-600mm f/5,6-6,3 G OSS. Všechny snímky byly pořízené bezzrcadlovkou Sony A7RIII.

Přestože jsem cestu do Jordánska po fotografické stránce příliš nepřipravoval, měli jsme štěstí na pár místních lidí, díky kterým jsme byli vždy na správném místě (a občas i ve správné chvíli). Pokud vás příroda, krajina a památky Blízkého východu zaujaly, napište. Ještě před jarem bych připravil týdenní cestu pro fotografy.

Související odkazy
Články o fotografovaní přírody
Cesty za přírodou
Nabídka fotografických workshopů