Bezzrcadlovky Sony Alpha, čas na změnu

Spousta energie v divočině

Už pro první cestu za levhartem sněžným do Himaláje jsem potřeboval dva plnohodnotné fotoaparáty se stejnou baterií, které budu moci dobíjet přímo z powerbanky, protože budeme ve velkých mrazech dlouho bez elektřiny. Ta gigantická hrůza pro 1DX Mark II, které výrobce říká nabíječka, je pro focení v přírodě absolutně nevhodná. Baterie velké jak kráva a déle než ta normální velikosti stejně nevydrží.
Bezzrcadlovky Sony mají baterii malinkou (a stejnou pro všechny fotoaparáty), která při jednom z mých posledních focení vydržela 2600 záběrů, včetně dvou hodin hraní si v menu při nastavování a hodiny promazávání fotek. Kamarád Michal při stejné akci na jednu baterii nafotil 4000 fotografií!
Sony bezzrcadlovky nejen že můžete došťouchnout z powerbanky, ale současně můžete s energií z powerbanky fotografovat!

Dokonalé ostření akčních fotografií

Jestli bezzrcadlovky Sony v něčem vynikají a zcela porážejí konkurenci, je to systém ostření, a to zejména u těla A9.
Nejen že máte plnohodnotnými ostřícími body pokrytou celou plochu hledáčku až ke krajům, ale jsou dokonale funkční i při použití objektivů s nižší světelností (nebo nasazeným telekonvertorem). Může být málo světla nebo máte teleobjektiv s minimální světelností f/6.3 - žádný problém. I v přítmí večera ostříte jako s objektivem f/2.8, a to i v úplných okrajích snímku (ne jako u Canonu, kde se s nižší světelností smrskne použitelnost na pouhý střed obrazu).
Bezzrcadlovky Sony jsou prvními fotoaparáty, kterým dokonale funguje bodový tracking (sledování) zaostřování pohybujícího se objektu (“Sledování: Pohyblivý bod S”). Když se pták z chystá z větve vzlétnout, zaostříte na hlavu, a když odlétá, ostření Sony to (zaostření na hlavu!) už nepustí. A to ani v momentě, když omylem neudržíte pohybující se objekt sledovat. Ostření se toho ptáka drží jak magnet až do momentu, kdy vyplní celé pole hledáčku a z kraje fotky vylétne. Výsledek - ze třech vteřin 50 - 60 dokonale ostrých letovek na hlavu, mimo hloubku ostrosti ani jedna.
A to detailně nepíšu o novince, automatickém ostření na oko zvířat. Dokonalost z románu sci-fi, kterou ocení zejména fotografové používající v nižším osvětlení minimální clony na svých superteleobjektivech. Foťák si to oko najde vždycky. Stačí, když v terénu objektivem jen ledabyle zamíříte na hlavu zvířete.

Dokonalý obraz a jeho stabilizace

Senzory Sony jsou aktuálně to nejlepší, co mohou vaše foťáky mít, dynamicky rozsah 15 EV žádný jiný full frame senzor nemá. Obrovskou výhodou, kterou žádný bracketing a skládání expozic v živé přírodě nedožene, je to, že můžete bez negativního vlivu na kvalitu fotky velmi významně prosvětlit stíny při složitých světelných podmínkách před východem slunce, nebo v noci (kdy je většina savců v přírodě nejaktivnější).
Bezzrcadlovky Sony mají dokonalou stabilizaci obrazu na senzoru, která spolupracuje s tou v objektivech. U fotek s dlouhými teleobjektivy to není o tolik, ale největší bomba je to při natáčení videa, to je jen s lehkou oporou skoro jak ze stativu.

Tvůrčí krize?

V neposlední řadě musím přiznat, že přeskočení k Sony mělo ještě jednu pohnutku - “tvůrčí krize”. Potřeboval jsem nějaký impulz, jak si foceni zase užívat a jak se na něj těšit.
Poslední dobou, když byly v přírodě pěkné podmínky, jsem otevřel skříň s fototechnikou, zahlédl ty gigantické batohy, stáhl se mi hnusem žaludek a vyrazil jsem užít si zvířata jen s dalekohledem. I proto, že s aktuální technikou firmy Canon bych při pořizování mých oblíbených záběrů (zvíře v krajině, #hledejzvire) stejně trpěl, není k tomu rozmístěním ostřících bodů na střed a nedostatečným rozlišením fotoaparátů, které nešumí, absolutně vhodná.

Co od systému Sony vložit do batohu

Fotím divoká zvířata v přírodě 15 let, měl bych mít jasnou představu, jaká těla a ohniska zvolit. Z fototechniky Canon jsem ale ve finále měl čtyři zrcadlovky a 12 objektivů :-) Na uklízení skříně rozprodejem techniky jsem se vyloženě těšil.
Nutnost minimálně dvou těl je evidentní. Zvolil jsem 24,2Mpx Sony A9, což je rychlé tělo s dokonalým autofokusem - ne náhodou někteří tvrdí, že je to nejlepší foťák pro akční fotku na světě. Sice má nyní nástupce v podobně A9 II, ale ten mě novinkami vzhledem k ceně (v listopadu stál dvakrát tolik co A9) nepřesvědčil, zatím (mám plán ho v terénu vyzkoušet).
Jako druhé tělo, záložní, na krajiny a makro, mi připadal ideální 42,4Mpx Sony A7R3. Jeho nástupce 61Mpx A7R4 už má pro mne rozlišení příliš vysoké (mám pomalý starý počítač). Ty detaily, co z toho lezou (nafotil jsem s ním skoro 1000 fotek), to je něco, o čem mohou další fullframe zrcadlovky jen snít.
Sony FE 24mm f/1.4 GM byl první objektiv, který jsem koupil. Mám to ohnisko s vysokou světelností rád, měl jsem verze Canon, později i Sigma ART. Oboje těžké, a pokud jste na zrcadlovce nepoužili režim Live View s ostřením na senzoru při nízkých clonách, tak i nepřesně ostřící. Verze Sony je lehounká, s bezchybným ostřením a s clonovým kroužkem na objektivu (vždy v hledáčku parádně vidíte, jak bude prostor mimo hloubku ostrosti při konkrétní cloně fungovat).
Sony FE 200-600mm F5.6-6.3 G OSS je můj druhý objektiv od Sony, kvůli němu jsem se začal o bezzrcadlovky Sony zajímat. Někteří mohou namítnout, že minimální clona f/6.3 je moc, ale to jen proto, že jej hodnotí pohledem uživatele zrcadlovky, kde všechno nad f/5 při špatných světelných podmínkách zoufale ostří a na přesné zaostření jsou použitelné jen body kolem středu. Rozsah ohnisek je ideální na šoulání divočinou a nemusíte trpět se superteleobjektivem na zádech, který v rozhodující chvíli stejně nikdy nestihnete vyndat. Je s podivem, že firmu Canon podobný objektiv ani nenapadl. Nepředstavitelné pro uživatele zrcadlovek je i to, že na objektiv můžete nasadit telekonvertor 2x, funguje AF v celé ploše, a když je dost světla, tak i dobře!
S plány na světelný dlouhý teleobjektiv nemám zatím úplně jasno. Řešení 400/2.8 miluji, ale pohled do archivu mi jasně říká, že jsem většinu divočiny fotil na ohnisko 800 mm (400/2.8 + TC 2x). Velmi vážně tedy zvažuji Sony FE 600mm F4 GM OSS, který i s TC funguje dokonale. Ještě mám plán objektiv vyzkoušet, přece jen, takto drahé nemám ani auto... Samozřejmě ideální by bylo mít čtyřstovku i šestikuli, ale to až se někdy naučím pořádně fotit.

Nechci, aby tento text vyzněl tak, že Sony bezzrcadlovky jsou ideální technika pro každého. Pro moje potřeby to ale vyřeší mnoho problémů a usnadní mi to fotografování motivů, které jsou mi aktuálně blízké. Těšil jsem se na bezzrcadlovky od firmy Canon, ale představili něco (Canon EOS R), co specifikacemi připomíná kompakty za 20 tisíc korun z roku 2010. “Zapomenout” na stabilizaci na senzoru a 5 sn./s s průběžným automatickým zaostřováním je v roce 2019 fakt umění... Všichni mi říkali, počkej na nástupce, ale vím, že jedinou inovací bude to, že sekvenci zvýší 5 na 6 sn./s a přidají jeden megapixel rozlišení navíc.
Ostatně, i přicházející nástupce vlajkové lodi (Canon EOS 1DX Mark III) je svými specifikacemi, nulovým posunem podstatných vylepšení a nesmyslnou cenou jen hřebíčkem do rakve mého hezkého skoro dvacetiletého soužití s fotografickou technikou Canon.

Na druhou stranu nic není definitivní. Jestli do jara neprodám Canon EF 400mm f/2.8 L IS II USM, koupím jedničkové tělo od Canonu a budu podle podmínek používat to vhodnější.
Nečekanou a touženou variantou může být i to, že do mého rozhodování vstoupí nějaký tajemný mecenáš, který má rád mé fotografie.
Vždyť je to vlastně jedno. Pořád tvrdím, že technika poutavou fotku nedělá. Odhadem 90 % procent příležitostí, které v přírodě mám, bych vyfotil čímkoli, je jedno jestli to zrcadlo má nebo ne, případně, co je to za značku. Bohužel je tady i těch 10 %. Není možné, abych v divočině viděl něco výjimečného a nebyl jsem schopný to kvůli omezení techniky vyfotografovat.

Doprovodné fotografie vznikly na mém tradičním fotografické workshopu Dravci a sovy na Vysočně, aktuální termíny tu.

Související odkazy
Orel skalní, bulharská divočina zahalená v mlze
Nabídka fotografických workshopů
Články o fotografování divoké přírody