Sicílie, orchideje pod Etnou

Sicilské léto

Každý, kdo fotografuje intenzivně přírodu to zná, rok za rokem je to stejné. Vždy všechno začíná kvést na skoro den přesně a i ty návraty ptáků se začátkem námluv a hnízdění se dají v kalendáři přesně odhadnout. Ne tak letos.
V Česku je nyní všechno o tři týdny dříve. Tušil jsem, že i ve Středomoří to může být jinak než obvykle a lehce jsem pošilhával po alernativách v zimě pečlivě připravených lokalit.
První večer po příletu, na kopečku nad přístavním městem Aspra, mě ale vyděsil. Na jinak klasické dubnové lokalitě to vypadlo jak v půlce léta. Orchideje byly, ale podle toho suchého šedo-hnědého klestí jsem je poznával jen já. Snažil jsem se před klienty zachovávat úsměv na tváři a zlehčoval vážnost situace, ale v hlavě už jsem spřádal plán, co vlastně budeme týden na Sicílii dělat. Situace připomínala náš zážitek z Finska, kde jsme kalypso severní (Calypso bulbosa) hledali v červnu pod sněhem.
Mému děsu nepomohla ani paní domácí našeho prvního bydlení deset kilometrů na východ od Palerma, když mi svojí topornou angličtino-italštinou hlásila, že letos tam neměli žádné jaro, ale že jsme na začátku dubna přijeli do počátku léta.
A nebyly to jen orchideje. V terénu jsme naháněli i druhy motýlů, kteří se tam běžně vyskytují v květnu až červenci (Melanargia pherusa, okáč endemický na Sicílii na západ od Palerma).

Do kopců

Sednul jsem nad mapu a s první lahví sicilského červeného vína začal škrtat. Lokality, co byly níže jak 300 metrů nad mořem jsem nekompromisně mazal a hledal náhrady ve vyšších nadmořských výškách nebo alespoň místa částečně zastíněná lesem - a ty lokality, kde byla kombinace obojího, jsem si podtrhnul dvakrát.
Jak vína v láhvi večer prvního dne významně ubylo, napsal jsem plynou italštinou (díky za Deepl!) Riccardovi, místnímu domordci znalému orchidejí, se kterým jsem před cestou konzultoval “Platný a správný seznam dubnových druhů orchidejí na Sicílii” (viz níže). Poprosil jsem ho, ať můj nový alternativní kopcovitý sicilský itinerář zkoukne. Pochválil mě, prý jako bych na Sicílii bydlel roky.
Zpětně musím říci, že ta práce prvního večera stála za to.
Další dny už bylo všech 18 druhů orchidejí v optimu kvetení, těch odkvetlých bylo pouze do 5 - 10 %. Některé jsme dokonce museli i zalévat vodou a opatrně prosekávat vegetaci kolem nich, ať mají slunce, aby do našeho odjezdu za pět dní pořádně rozkvetly (Orchis provincialis, například).

Na cestě

Po lokalitách jsme jezdili mnohem více než na Gargánu. Vlastně jsme projeli celou Sicílii, pár dní na východ a západ od Palerma a tři dny v okruhu do 30 km od městečka Ferla na jihovýchodě.
Jednotlivých druhů bylo skoro stejně jako na Garganu, ale kytek mnohem méně a velmi roztroušeně. Pamatuji si, jak jsme na Gargánu jen kousek od Monte Sant'Angelo na jednom místě trávili snad tři dny a stále bylo co objevovat. To na Sicílii ne.
Možná to chtělo více času pro hledání. Jak mi říkal kamarád Filip, jednu cestu na Sicílii na západ a za rok se vrátíš na tu východní stranu! To my ne, chtěl jsem to s klienty okounknou všechno hned.
Trochu smůly jsme měli s prostředím, ke kytkám vlastně nebylo co přidat, nerostly na příliš atraktivním místech. Rostliny byly často zaprášené, žádní kříženci.
Stěžovat jsme si nemohli na počasí. Každý den východ i západ a, to bylo pro nás podstatné, skoro vůbec nefoukal vítr! Kdo fotografuje detaily rostlin, moc dobře ví, jaké je to při fotografování peklo.

Zase čurbes

Když jsem v zimě cestu pro klienty připravoval, více problému než dohladat ideální lokality, bylo dopátrat se, co za druhy na Sicílii vlastně roste. Tedy já to věděl přesně, ale horší bylo zjistit, jak se ty kytky správně jmenují. Italští orchideáři a botanikové jsou pověstní tím, že z každé trochu odlišné barevné formy hned dělají poddruh, nebo dokonce samostatný druh. To, co je pro nás jasný tořič pavoukonosný (O. sphegodes) se může na Sicílii jmenovat pětkrát jinak, podobně O. lutea apd.
Mojí snahou bylo objevit něco “pravdivého”. Nic takového ale bohužel není. A to jsem ten problém konzultoval s odborníky v Česku a i v Itálii. Viz již zmíněný Riccardo, který mě odkázal na letošní nové vydání knihy Orchidee d'Italia - Guida alle orchidee spontanee. Která je sice jen v italštině, ale kdyby se mi dostala do ruky, tak ji jistojistě koupím.
Tedy, opět podobně jako u fotek z Gagrána, berte ty popisky s názvem druhu pod fotkou s rezervou. Je to jen můj pohled, co je správně, s tím, abych trochu udělal radost i těch Italům.

Jestli máte o podobné společné fotografování orchidejí zájem, příští rok se podíváme na Krétu (březen) a s klienty se vrátím i na Gargano (duben).
Pokud vám nevadí vstávání na svítání v 5:30, 14 hodin v terénu, tu a tam bez jídla, ta cesta je stvořená přímo pro vás. Ale neděste se, umíme i výborné lokální restaurace (rádi dobře papáme), dortíčky a ta kafíčka! A, samozřejmě, víno teče při večerních diskuzích o orchidejích a fotografování přírody proudem.
Těm, kteří touží poznat orchideje v Česku doporučuji moji květnovou akci v Bílých Karpatech, nebo individuální výlety za kvetoucími orchidejemi v Česku.

Související odkazy
Články o fotografování orchidejí
Fotografie orchidejí ve fotobance Shutterstock
Nabídka fotografických workshopů
Nabídka fotografických cest v zahraničí