Orel iberský, překvapení ve skalách

Na hraně vyhynutí

Orel iberský (Aquila adalberti) patří mezi nejohroženější orly na světě. V 60. letech minulého století jich na místě jejich posledního výskytu (Pyrenejský poloostrov) zbývalo jen 30 párů. Zmizel z Portugalska, Maroka a hnízdní areál už byl omezen pouze na jihozápadní Španělsko.
Podobně jako u dalších příbuzných ptačích druhů mu byla osudná činnost člověka, lov, otravy, střety s elektrickým vedením. Svůj vliv měla i epidemie myxomatozy, která zdecimovala populace divokých králíků, což je pro orly iberské hlavní kořist - a podobný osud i měl i ten rys iberský.
Až s úpravou legislativy se zajistilo zastavení poklesu početnosti a obnova populace tohoto nádherného orla. Ve Španělsku se v současné době vyskytuje 600 párů, zejména v oblastech Castille-La Manche, Andalusie, Extremadury, Castilla y León a v okolí Madridu. A jejich počty naštěstí dále stoupají.
V Andalusii, kde jsem orly fotografoval, bylo registrováno 111 párů, oproti 108 párům v roce 2016 a 137 vyvedených mláďat (oproti 133 mláďatům v roce 2015). Andaluská populace se od roku 1989 v průměrně zvyšuje o 5,8% ročně. K tomuto výsledku přispěl záchranný program včetně vypouštění 90 mladých ptáků od roku 2002. Podrobně psali tady.
V Portugalsku, kde orel vyhynul před 40 lety je zvyšování populace pomalejší, aktuálně tam hnízdí sotva 20 párů orla iberského.

Mohutnější než královský

Orel ibrský je blízce příbuzný orlu královskému (Aquila heliaca), jemuž je i velmi podobný zbarvením. Poprvé jej popsal německý farář a ornitolog Christian Ludwig Brehm v roce 1861. V minulosti byl klasifikován i jako poddruh orla královského (Aquila heliaca). Až moderními metodami v devadesátých letech minulého století bylo určeno, že se od sebe druhy oddělily asi před jedním milionem let.
Délka těla dospělého jedince se pohybuje okolo 80 cm a váha od 2,5 - 3 kg. Rozpětí křídel bývá 180 až 220 cm. Samice jsou větší než jejich protějšky, ve velikosti asi o 10 %, v hmotnosti až o 40 %.
Přestože se hodně podobají orům královským, vypadají mohutněji (zejména hlava a zobák) jsou i trochu světlejší. Na zádech, prsou a břiše se nepravidelně mísí světlé a tmavě hnědé peří, na ramenou je bílé peří výraznější. Hlava a krk jsou delší než u jiných druhů orlů.
Přestože se mladí jedinci mohou přesouvat na větší vzdálenosti, jedná se spíše o stálý druh. Dospělí jedinci pak žijí ve svých teritoriích po celý rok. Podle kvality prostředí a dostupnosti potravy má jeden pár teritorium na 50 km².
Více informací o orlovi královském.

Související odkazy
Sup mrchožravý, ohrožený dravec z Balkánu
Orlosup bradatý, divoká křídla nad Alpami
Sup bělohlavý, mrchožrouti v Rodopech
Články o fotografování přírody
Nabídka fotografických workshopů