Gvačaro jeskynní, v temném hnízdišti

Gvačaro jeskynní (Steatornis caripensis) Oilbird, Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS-1D X, Objektiv: EF400mm f/2.8L IS II USM, Ohnisková vzdálenost (EQ35mm): 400 mm, fotografováno z ruky, Clona: 3.2, Doba expozice: 1/200 s, ISO: 10000, Kompenzace expozice: -1, Blesk: Ne, 20. ledna 2014 9:32:05, Arima (Trinidad & Tobago)

Plodožravý noční sběrač

Gvačaro jeskynní, kterého poprvé popsal Alexander von Humbolt v roce 1799 po návštěvě kolonie v jeskyni Caripe na severovýchodě Venezuely, je jediný noční pták na Zemi, který se živí ovocem. V Česku jsou mu nejvíce příbuzní lelci. Lze se s ním setkat pouze v severní části Jižní Ameriky a právě na Trinidadu.
Přes den ptáci odpočívají nebo sedí na hnízdě v jeskyni, po setmění shánějí potravu v okolním lese, ovoce z palem a keřů. Není nijak výjimečné, že z jeskyně mohou za hledáním potravy letět až 100 kilometrů.
Přestože můžeme v tropické části Ameriky najít jeskyně s početnějšími koloniemi gvačara jeskynního, v Asa Wright Nature Centre v horách v severní části Trinidadu jsou ptáci jednoznačně nejlépe dostupní.

Zkušený průvodce k ptačímu unikátu

Ačkoli se trinidadská jeskyně nachází na poměrně snadno dosažitelném místě, volný přístup k místu není. Nutností je průvodce. Místní jsou si dobře vědomi unikátnosti hnízdiště a velmi krátké návštěvy s průvodcem jsou možné pouze pro dvě skupiny na týden. Z minulosti jsou totiž popisovány případy, že do jeskyně někdo vlezl a všichni ptáci odlétli.
Díky podobné ochraně se počet hnízdících ptáků v jeskyni od roku 1998, kdy se začala populace intenzivně sledovat, každý rok zvyšuje. Aktuálně je to okolo 150 ptáků, s tím, že v období června a května se hnízdiště rozroste o dalších přibližně 20 mláďat gvačar jeskynních.
Anglicky se gvačaro jeskynní jmenuje “oilbird”, olejový pták, protože je obvykle pěkně vykrmený (mláďata mohou vážit až dvakrát víc než rodiče) a má velké zásoby podkožního tuku. V minulosti lovci mladé ptáky vybírali z hnízd a vařením z nich získávali tuk ke kulinářským účelům a plnění lamp.
Na možnost gvačaro jeskynní navštívit jsme tedy čekali tři dny, ale nakonec toužená chvíle přišla. Naši radost kalilo jen to, že k naší skupině z Česka “přidali” další čtyři návštěvníky z Anglie. Vůbec jsem si nedokázal představit, jak ve skupině deseti lidí půjde v omezeném prostoru něco fotografovat. Bohužel rozuzlení mělo brzy přijít a mělo prověřit vše, co jsem se během pár let fotografování naučil.
Jako náš průvodce se představila Denise Etienne, která má v Asa Wright Nature Centre na starosti vzdělávání a jako průvodce přírodou začínala na několika atraktivních lokalitách v Pensilvánii a Ohaiu v USA. V Asa Wright Nature Centre s několika krátkými přestávkami pracuje pracuje 16 let a zná snad každé jednotlivé zvíře, které se v okolí centra vyskytuje.
V momentě, kdy nám Denise krátce po setkání naší skupiny zakázala v jeskyni používat blesk a vykládala první užitečné informace o gvačarech jeskynních a dalších ptácích v okolí, jsem měl věnovat více snahy tomu, jak se jí vetřít do přízně. Bohužel, v tu chvíli jsem ještě netušil, jak hodně budu v jeskyni v rozhodují chvíli potřebovat její pomoc.

Cesta do hlubin okolo kolibříků

Od správní budovy Asa Wright Nature Centre, která je od jeskyně s gvačary vzdálená vzdušnou čarou pouze několik stovek metrů, vedou naše kroky místy, kde jsem v minulých dnech mnohokrát fotografoval. Okolo kolibříků, kteří za letu nasávají u květů helikonií sladký nektar, a okolo tangar, které hodují na na drobném ovoci přímo u budovy. Po pár metrech se dostáváme pod vzrostlé stromy, kde jsem několikrát pozoroval drobné pěvce pipulky.
Krátce za nimi je mechem porostlá cedulka s nápisem “Guacharo Trail”, odkud poměrně prudce padá úzká stezka dolů po svahu. V rychlosti u pěšinky vyfotografuji informační panel s vyobrazením gvačara a doufám, že to nebudou jediné fotografie tajemných ptáků, které přivezu do Česka.
Přestože mám na rameni stále připraven rozložený stativ s fotoaparátem a teleobjektivem, raději se kromě do korun stromů koukám i na spadané listí pod nohama. Jednoho smrtelně jedovatého křovináře sametového už jsme našli, nechci proto riskovat, že na toho druhého šlápnu. Jedná se jednoho z nejjedovatějších hadů, i kdybych náhodou s rychle aplikovaným sérem přežil, stejně bych o postiženou končetinu přišel. Což jsem v plánu neměl.
Stezka se blíží ke svému nejnižšímu místu, my při sestupování stále nasloucháme výkladu Denise, které nám přibližuje všechna přírodní lákadla v okolí, a já lituji, že se za pár dní už budu přesouvat z ostrova Trinidad na sousední ostrov Tobago. Vydržel bych tu týdny.
Z myšlenek a představ mě vyruší až příchod k potoku, okolo něhož jsou strmé mokré skály porostlé zelenou vegetací s větvemi a kořeny visícími k hladině. Všude je mokro, občas přeskakujeme vodu po kamenech s těžkou technikou na zádech, s fotoaparátem v ruce.
A pak to vidím, temnou úzkou bránu ke gvačarům jeskynním.

Skalní rozsedlina s hnízdní kolonií

A právě v tuhle chvíli začínám tušit, že setkání s unikátním ptačím druhem bude pouze letmé. Jeskyně Dunston, jak se aktuálně jmenuje (původně Guacharo Cave, v roce 1972 přejmenovaná po inženýrovi John Dunston), je ve skutečnosti spíše jen skalní průrva rozevřená v nejširším místě nad hlavou pouze dva metry. U hladiny potoka, který jeskyní protéká a po vydatnějších deštích ji činí na několik dní nepřístupnou, není šířka prostoru ani jeden metr. Hned rezignuji na stativ, se kterým se do soutěsky nevejdu, a přestože jej krátce použiji jako monopod, úplně bez něj bych byl ve stísněném prostoru asi obratnější.
Dalším nemilým zjištěním, ale vlastně logickým, je, že nás naše průvodkyně Denise pouští pouze ke vstupu do jeskyně, a to vždy jen po dvou. Krátce na gvačara sedící na hnízdech posvítí a po krátkém pohledu milovníka přírody už jej vyhání, aby pozvala další dva zoufalce, kterým takto krátká epizodka nemůže stačit.
Ptáci jsou velmi citliví na rušení, světlo je plaší a pokud by trvalo déle, z hnízda je to zvedne. Je pochopitelné, že nikdo z nás nechtěl něco podobného riskovat.
Intuitivně se snažím v návalu zoufalství přijít na řadu jako poslední, ať mám dost času situaci promyslet a v rozhodující chvíli pořídit i prezentovatelnou fotografii. V momentě, kdy do kapsy ukládám druhý kratší objektiv, už kráčím k bráně do temnoty.
Z jeskyně se ozývá strašidelné krákorání a chrčení, na stěnách jednotlivě nebo v shluku až šesti ptáků sedí podivná červenohnědá stvoření se zahnutým zobákem, bílými skvrnami, kterým se ve tmě od kužele světla baterky občas zaleskne oko. Než stihnu zaostřit, je tma. Krátce věnuji pohled na druhou stranu skalní průrvy, kterou ptáci jeskyni opouštějí a kudy se zpět vracejí, máchání temných křídel v protisvětle, nemotorné dosednutí. Udivuje mě rozpětí křídel, může to být až 60 cm. Ani nevím, kam mi Denise baterkou svítí, nevnímám, že stojím ve vodě a do bot mi natekla voda. Když pak místo opouštím, o skálu nad hlavou si o ostrou hranu udělám do fotoaparátu vlastní neopatrností první škrábanec, který mi bude tento výjimečný, i když krátký, okamžik dlouho připomínat.
Gvačara jeskynní jsou s jihoasijskými a australskými salangany jedinými ptáky, kteří používají k orientaci echolokaci, vytváření obrazu svého okolí z vracejících se ozvěn. Mohou tak najít cestu v temné jeskyni, kde jim zrak příliš nepomůže. Používají zvuky, aby se vyhnuli srážce se stěnou jeskyně, vzájemným srážkám i k nalezení hnízda. Vydávají nízkofrekvenční cvakání o méně než 15 kHz sevřením svalů kolem hlasového orgánu syringu, což přivede bubínkové blány k vibraci. Echolokace gvačar má ale oproti například netopýrům jen malé rozlišení, svoji potravu (plody palem a vavřínu) sbírají pomocí zraku.
U vstupu do jeskyně jsem byl sotva dvě minuty. Když z vody vylézám, tajně doufám, že bude ještě jedno kolo a budou další příležitosti.
Bohužel, další šance nebyla. Ani se nepokouším s Denise diskutovat. Snaha ptáky nerušit při hnízdění je na prvním místě a jako už při fotografování divoké přírody tolikrát, i mně rozum říká “Ne”.

Ptačí hnízda v monitoru na terase

Lidé z Asa Wright Nature Centre, kteří se o hnízdiště gvačarů starají, do budoucna zvažují to, že riskantní průvodcované návštěvy zcela zruší. Pomoci by tomu mohl aktuální projekt, kdy se uvažuje o instalaci infračervených dálkově ovládaných voděodolných kamer umístěných přímo v jeskyni a nasměrovaných na hnízdící ptáky. Navštěvníci nebudou ptáky rušit a vědci budou mít pohodlnější práci při studiu jejich života.
Obraz a výše popsaný děsivý zvuk z jeskyně bude přenášen dlouhým kabelem na terasu hlavní budovy Centra, kde se dění v jeskyni bude zobrazovat na monitorech. Směr kamery pak bude možné upravit joystikem. Současně s tím bude přenos zpracován a přenášen na internet, kde bude možné aktuální život v kolonii ptáků sledovat. Systém vymyslela firma Ecowatch Limited z Cornwall ve Velké Británii.

Setkání se zajímavým ptačím druhem bylo velmi krátké, ale děkuji za tuto výjimečnou příležitost. Bezpečí hnízdících ptáků musí být na prvním místě.

Související odkazy

Fotografování kolibříků, ostrovy Trinidad a Tobago
Trinidad & Tobago, ptačí unikát Karibiku
Workshop Fotografování zvířat, Trinidad a Tobago

Gvačaro jeskynní (Steatornis caripensis) Oilbird, Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS 5D Mark II, Ohnisková vzdálenost (EQ35mm): 24 mm, fotografováno z ruky, Clona: 5.0, Doba expozice: 1/6 s, ISO: 1600, Kompenzace expozice: -1, Blesk: Ne, 20. ledna 2014 9:54:44, Arima (Trinidad & Tobago)  Vchod do jeskyně ke gvačarům Gvačaro jeskynní (Steatornis caripensis) Oilbird, Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS 5D Mark II, Ohnisková vzdálenost (EQ35mm): 24 mm, fotografováno z ruky, Clona: 5.0, Doba expozice: 1/6 s, ISO: 1600, Kompenzace expozice: -1, Blesk: Ne, 20. ledna 2014 9:54:44, Arima (Trinidad & Tobago)

Gvačaro jeskynní (Steatornis caripensis) Oilbird, Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS-1D X, Objektiv: EF100mm f/2.8L Macro IS USM, Ohnisková vzdálenost (EQ35mm): 100 mm, fotografováno z ruky, Clona: 4.0, Doba expozice: 1/50 s, ISO: 2500, Kompenzace expozice: -1 1/3, Blesk: Ne, 20. ledna 2014 9:35:03, Arima (Trinidad & Tobago)

Na cestě ke gvačarům Gvačaro jeskynní (Steatornis caripensis) Oilbird, Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS 5D Mark II, Ohnisková vzdálenost (EQ35mm): 24 mm, fotografováno z ruky, Clona: 2.8, Doba expozice: 1/25 s, ISO: 2500, Kompenzace expozice: -1/3, Blesk: Ne, 20. ledna 2014 9:17:38, Arima (Trinidad & Tobago)

Gvačaro jeskynní (Steatornis caripensis) Oilbird, Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS-1D X, Objektiv: EF400mm f/2.8L IS II USM, Ohnisková vzdálenost (EQ35mm): 400 mm, fotografováno z ruky, Clona: 3.2, Doba expozice: 1/40 s, ISO: 10000, Kompenzace expozice: -1, Blesk: Ne, 20. ledna 2014 9:28:10, Arima (Trinidad & Tobago)