Tučňák magellanský, obyvatel temné nory

Při naší cestě na Falklandské ostrovy byl tučňák magellanský prvním druhem tučňáka se kterým jsme se setkali. Byl první vlaštovkou toho, že měsíce příprav a studia informací snad přinesou nějaké plody a s tučňáky se budeme setkávat pravidelně. Na stránkách už jsem podrobně psal o devíti zvířecích druzích z Falkland, proto musí zasloužený prostor dostat i nejmenší z tučňáků.

Tučňák magellanský (Spheniscus magellanicus) Tučňák magellanský (Spheniscus magellanicus) Magellanic penguin, Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS-1D Mark III, Objektiv: Canon EF 500mm f/4 L IS USM, Ohnisková vzdálenost (EQ35mm): 650 mm, stativ Gitzo, Clona: 5.0, Doba expozice: 1/200 s, ISO: 500, Kompenzace expozice: -2/3, Blesk: Ne, Vytvořeno: 19. ledna 2009 20:42:28, Sea Lion Island (Falklandské ostrovy) Gypsy Cove, první tučňák
Když jsme první den ve Stanley, největší vesnici (s 500 obyvateli se o městě hovořit nedá) na Falklandských ostrovech, přemýšleli co s volným odpolednem, zaujala nás na pobřeží lokalita Gypsy Cove, kde cestu k ní popisovali jako „Short Walk“.
S nadšením, „To bude kousínek“, jsme vyrazili na desetikilometrový pochoďák pod netypicky horkým antarktickým sluncem, které poměrně rychle sežehnulo naše světlé, nepřipravené, středoevropské pokožky. Ač se to na mapě jevilo blízko, cesta byla opravdu dlouhá. Obzvlášť pro mě, kdy jsem měl díky infikovanému místnímu hamburgeru každých pět minut křeče v břiše, které mě donutily nejen zastavit, ale i se se zatnutými zuby na zemi svíjet. Pár vteřin a mohlo se jít dál. Poučení, „Někdy je lepší mít hlad, než jíst vše co vám nabídnou“.
Krátká procházka expedičního charakteru však svůj vrchol měla. Našli jsme našeho prvního tučňáka. Ve vysoké trávě, v blízkosti své tmavé nory, na nás pátravě kroutil hlavou tučňák magellanský. Štěstím se mi leskly oči, „První divoký tučňák, opravdu jsou tady!“
Když jsem si ve školním věku, jako „malý Ondra“, v bezpečí domova, s úžasem listoval již nutně ohmatanou knížkou od Zdeňka Veselovského, Tučňáci, ani ve snu mě nepadlo, že se za nimi, ve svých 32 letech, na jih podívám.

Temná nora s malými tučňáky
Způsob chování a především hnízdění tučňáka magellanského je, na rozdíl od ostatních tučňáků na Falklandských ostrovech, hodně odlišný. Tučňáci se nezdržují ve velkých koloniích, kde by vejce pokládali na své nohy a bříškem zahřívali, jako to dělá tučňák patagonský, ani si nestaví hnízdo jako tučňák oslí, nebo tučňák skalní. Tučňák magellanský je individualista, který má rád svůj klid pro starost o mláďata. Staví si noru, podobně jako třeba naše liška. Běžná tučňáčí nora má vstupní otvor široký 50 cm, za kterým následuje asi 1 metr dlouhá chodba vysoká 20 – 30 cm končící hnízdící komůrkou o průměru 50 cm, která je pod povrchem hluboko asi 40 až 60 cm. Tato komůrka je vystlána trávou a větvičkami vyvrženými mořem.
Hnízdní noru stavějí samci, kteří po návratu z moře vybojovali nejlepší parcelu pro její stavbu. Důležitá je blízkost moře (potrava) a klidné bezpečné místo. U některých línějších tučňáků však bylo pozorováno to, že obsazují (po nezbytné renovaci) hnízdní nory z minulých let. Mají širokou nabídku, neobsazených nor je na písčito-hlinitém pobřeží za ta léta spousty.
Přítomnost jednotlivých jedinců druhu je velmi roztroušená a o kolonii se, v pravém smyslu slova, hovořit příliš nedá. Nory jsou od sebe 20 – 30 metrů, ale obvykle je to spíše více. Podle mě to není tím, že měl tučňák magellanský vyloženě nějaké teritorium, které by potřeboval chránit. Když se mu jiných tučňák projde před dírou, zůstává pán domácí v klidu.
Do jedné činnosti se však tučňáci magellanští pouští společně, pochodují ve skupině do moře. Pokud se vyrazí omýt, nebo za potravou, jdou ve skupině 5 – 10 ptáků kvůli tomu, že se nestanou tak často kořistí lachtanů. Pokud by se tučňák magellanský pustil do vody sám, je velká pravděpodobnost, že by v noře zůstali sirotci.

Opatrný tučňák ve vysoké trávě
Nejmenší falklandský tučňák měl pro nás ještě na první pohled patrné specifikum. Bojí se lidí! Snad je to tím, že je na některých místech Atlantiku stále loven pro maso, nebo dokonce pro výrobu rukavic (nikdy mě ty debilní Japonci nepřestanou udivovat, a to nebudu rozpitvávat jejich intenzivní „výzkum“ velryb a nelegální nákupy slonoviny v Africe).
Skutečnost byla taková, že když tučňák magellanský spatřil v blízkosti nory fotografa, zalezl do nory. V takovém případě je dobré třeba 10 m couvnout, lehnout si do trávy a počkat až vyleze. Přesto byly i v otevřené krajině chvíle, kdy jsme je mohli nerušeně fotografovat při každodenních činnostech.
Udivuje mě povrchnost zahraničních fotografů, kteří pří inzerování svých „tučňáčích photosafari“ doporučují cestovat pouze s krátkými teleobjektivy, protože se tučňáci všeobecně nebojí. To je pravda, můžete je fotit ohniskem 17 mm z těsné blízkosti, ale nikdy nebudou zvířata natolik v klidu, aby se chovala přirozeně a třeba krmila mláďata. Spoustu snímků z přirozeného chování mám díky tomu, že jsem používal ohnisko 500 mm a obvykle ležel „neviditelný“ v trávě (viz. povídání o tučňáku patagonském).

Tučňákova starost o mláďata
Jak už jsem tu na několika místech napsal, leden je na Falklandských ostrovech ideálním obdobím pro pozorování mláďat. Právě tehdy se většina ptáků stará o své potomky. Nejinak tomu bylo u tučňáků magellanských.
Mláďata již byla odrostlejší, ale stále se zdržovala v blízkosti rodičů. Na rozdíl třeba od mláďat tučňáka oslího, která vyrážela na výpravy za louděním potravy i u jiných tučňáků.
Samice nejčastěji snese dvě vejce o váze přibližně 140 gramů, ale viděli jsme i páry které měly mláďata tři a prý jich může být ještě více. V sezení na vejcích se samec i samice střídají po dobu 43 až 44 dnů a mláďata se líhnou obvykle v druhé půlce listopadu. Nejdříve mají prachové peří, tři měsíce jsou opeření se zbarvením mláďat a až po dvou až třech letech dostávají typické zbarvení dospělců. V době klubání mláďat se do kolonie vracejí loňská a předloňská nedospělá mláďata. Čerstvá mláďata nyní poprvé vstupují do moře a začínají se sama živit. Do té doby je živili rodiče natrávenou potravou, kterou sami pozřeli (ryby, hlavonožci, měkkýši a kril).
Staří ptáci nyní mají krátkou dobu k odpočinku, kdy se v moři vykrmí a vrátí se zpět na hnízdiště. Tam se přepeří současně se staršími mláďaty. Po výměně peří vyplouvají asi koncem dubna na další cestu mořem až do příštího hnízdění. Během několika měsíců mohou doplout až do vzdálenosti 3000 km, a to i mláďata! Výzkumem tučňáků magellanských bylo zjištěno, že dospělí ptáci jsou většinou věrní svému hnízdišti.

Početný obyvatel jižního Atlantiku
Tučňák magellanský je poměrně hojný na březích Atlantiku. Můžete jej potkat nejen na pobřeží Argentiny (na poloostrově Punta Tombo nejpočetnější kolonie), Chile, ale i na březích Uruguaye a překvapivě i jižní Brazílie. Dále na několika ostrovech, včetně Falklandských.
Tučňáci tráví více než šest měsíců roku v mořích, kde cestují za potravou. Zpět, blíže hnízdištím, se vracejí se studenými proudy. Právě tyto vodní masy bývají obvykle bohaté na ryby a zde se cestou před zahnízděním vykrmí.
Pravděpodobně právě cestování s proudy plných rybek se stalo osudné velké skupině tučňáků magellanských, která uhynula u břehů Brazílie. Tato zpráva obletěla svět před několika měsíci. Přestože je aktuálně odhadován stav tučňáků magellanských na 1,4 milionů páru, jejich počty se snižují. Je to způsobené změnou klimatu, kdy jindy pravidelné proudy nepřinášejí ke břehům dostatečné množství ryb k obživě tučňáků. Podíl na úbytku má i člověk, ať jejich umyslím nebo náhodným lovem, nebo v případě ekologických katastrof, kdy dojde ke znečištění vod. Mezi přirozené nepřátele tučňáků magellanských patři lachtani, chaluhy, čimanga a buřňáci.

Musím přiznat, že při fotografování tučňáků na Falklandských ostrovech byl popsaný druh spíše na okraji mého zájmu. Přeci jen jsem se více věnoval výraznějším druhům, zejména tučňáku patagonskému a tučňáku oslímu, kteří jsou i na „špatné“ fotce poměrně atraktivní. Postupem času jsem si ale začal uvědomovat, že u méně poutavého tučňáka magellanského budu mít větší snahu do fotografií něco přidat. Bohužel se to moc nedařilo. I proto, že hnízdní nory byly v ne příliš atraktivním prostředí. Tak snad příště…

 

Související odkazy
Tučňák patagonský, krutý život v kolonii
Tučňák oslí, starost o mláďata
Poslední paprsky v kolonii
Tučňák skalní, obratný horolezec
Buřňák obrovský, létající pravítka
Fotografie z Falklandských ostrovů
Kormorán císařský, krasavci z útesu
Čimango falklandský, slepice z útesu
Rypouš sloní, hrátky s největší šelmou
Chaluha a čimango, hostina na útesu
Chaluha velká, lovci fotografů
Jak jsme fotili endemickou sovu
Fotografování na Falklandách, zpráva z cesty II.
Fotografování na Falklandách, zpráva z cesty I.
Volunteer Point, první tučňáci

Fotoexpedice za tučňáky, Falklandské ostrovy 2009

 

Ondřej Prosický | Naturephoto.cz, 10.10.2010

 

Tučňák magellanský (Spheniscus magellanicus) Tučňák magellanský (Spheniscus magellanicus) Magellanic penguin, Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS-1D Mark III, Objektiv: Canon EF 500mm f/4 L IS USM, Ohnisková vzdálenost (EQ35mm): 260 mm, stativ Gitzo, Clona: 8.0, Doba expozice: 1/250 s, ISO: 320, Kompenzace expozice: +2/3, Blesk: Ne, Vytvořeno: 23. ledna 2009 17:30:27, Saunders Island (Falklandské ostrovy) Tučňák magellanský (Spheniscus magellanicus) Tučňák magellanský (Spheniscus magellanicus) Magellanic penguin, Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS-1D Mark III, Objektiv: Canon EF 500mm f/4 L IS USM, Ohnisková vzdálenost (EQ35mm): 650 mm, stativ Gitzo, Clona: 5.0, Doba expozice: 1/250 s, ISO: 500, Kompenzace expozice: -2/3, Blesk: Ne, Vytvořeno: 19. ledna 2009 20:43:27, Sea Lion Island (Falklandské ostrovy) Tučňák magellanský (Spheniscus magellanicus) Tučňák magellanský (Spheniscus magellanicus) Magellanic penguin, Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS-1D Mark III, Objektiv: Canon EF 500mm f/4 L IS USM, Ohnisková vzdálenost (EQ35mm): 910 mm, stativ Gitzo, Clona: 9.0, Doba expozice: 1/1250 s, ISO: 250, Kompenzace expozice: -1/3, Blesk: Ne, Vytvořeno: 12. ledna 2009 23:44:26, Volunteer Point (Falklandské ostrovy) Tučňák magellanský (Spheniscus magellanicus) Tučňák magellanský (Spheniscus magellanicus) Magellanic penguin, Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS 5D Mark II, Objektiv: Canon EF 500mm f/4 L IS USM, stativ Gitzo, Clona: 6.3, Doba expozice: 1/100 s, ISO: 200, Kompenzace expozice: -1 1/3, Blesk: Ne, Vytvořeno: 22. ledna 2009 20:45:09, Saunders Island (Falklandské ostrovy) Tučňák magellanský (Spheniscus magellanicus) Tučňák magellanský (Spheniscus magellanicus) Magellanic penguin, Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS-1D Mark III, Objektiv: Canon EF 500mm f/4 L IS USM, Ohnisková vzdálenost (EQ35mm): 910 mm, stativ Gitzo, Clona: 6.3, Doba expozice: 1/800 s, ISO: 800, Kompenzace expozice: 0, Blesk: Ne, Vytvořeno: 14. ledna 2009 8:07:53, Volunteer Point (Falklandské ostrovy) Tučňák magellanský (Spheniscus magellanicus) Tučňák magellanský (Spheniscus magellanicus) Magellanic penguin, Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS 5D Mark II, Objektiv: Canon EF 500mm f/4 L IS USM, Ohnisková vzdálenost (EQ35mm): 500 mm, stativ Gitzo, Clona: 6.3, Doba expozice: 1/640 s, ISO: 400, Kompenzace expozice: -1/3, Blesk: Ne, Vytvořeno: 14. ledna 2009 17:29:21, Volunteer Point (Falklandské ostrovy) Tučňák magellanský (Spheniscus magellanicus) Tučňák magellanský (Spheniscus magellanicus) Magellanic penguin, Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS-1D Mark III, Objektiv: Canon EF 500mm f/4 L IS USM, Ohnisková vzdálenost (EQ35mm): 910 mm, stativ Gitzo, Clona: 7.1, Doba expozice: 1/500 s, ISO: 400, Kompenzace expozice: 0, Blesk: Ne, Vytvořeno: 13. ledna 2009 15:29:36, Volunteer Point (Falklandské ostrovy) Tučňák magellanský (Spheniscus magellanicus) Tučňák magellanský (Spheniscus magellanicus) Magellanic penguin, Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS-1D Mark III, Objektiv: Canon EF 500mm f/4 L IS USM, Ohnisková vzdálenost (EQ35mm): 910 mm, stativ Gitzo, Clona: 9.0, Doba expozice: 1/2000 s, ISO: 250, Kompenzace expozice: -2/3, Blesk: Ne, Vytvořeno: 12. ledna 2009 23:29:10, Saunders Island (Falklandské ostrovy) Tučňák magellanský (Spheniscus magellanicus) Tučňák magellanský (Spheniscus magellanicus) Magellanic penguin, Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS-1D Mark III, Objektiv: Canon EF 500mm f/4 L IS USM, Ohnisková vzdálenost (EQ35mm): 650 mm, stativ Gitzo, Clona: 4.0, Doba expozice: 1/400 s, ISO: 200, Kompenzace expozice: 0, Blesk: Ne, Vytvořeno: 13. ledna 2009 11:12:14, Saunders Island (Falklandské ostrovy) Tučňák magellanský (Spheniscus magellanicus) Tučňák magellanský (Spheniscus magellanicus) Magellanic penguin, Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS-1D Mark III, Objektiv: Canon EF 500mm f/4 L IS USM, Ohnisková vzdálenost (EQ35mm): 260 mm, stativ Gitzo, Clona: 4.0, Doba expozice: 1/160 s, ISO: 200, Kompenzace expozice: -2/3, Blesk: Ne, Vytvořeno: 13. ledna 2009 11:00:06, Saunders Island (Falklandské ostrovy) Tučňák magellanský (Spheniscus magellanicus) Tučňák magellanský (Spheniscus magellanicus) Magellanic penguin, Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS-1D Mark III, Objektiv: Canon EF 500mm f/4 L IS USM, Ohnisková vzdálenost (EQ35mm): 650 mm, stativ Gitzo, Clona: 5.0, Doba expozice: 1/250 s, ISO: 1000, Kompenzace expozice: -2/3, Blesk: Ne, Vytvořeno: 19. ledna 2009 20:52:19, Sea Lion Island (Falklandské ostrovy) Tučňák magellanský (Spheniscus magellanicus), Tučňák magellanský (Spheniscus magellanicus) Magellanic penguin, Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS 5D Mark II, Objektiv: Canon EF 500mm f/4 L IS USM, Ohnisková vzdálenost (EQ35mm): 500 mm, stativ Gitzo, Clona: 6.3, Doba expozice: 1/60 s, ISO: 200, Kompenzace expozice: -1 1/3, Blesk: Ne, Vytvořeno: 22. ledna 2009 20:45:21, Saunders Island (Falklandské ostrovy)

 

 

 

 

 

Fotograf
Ondřej Prosický
Ondřej Prosický

se ve své tvorbě zaměřuje na fotografování divoké přírody. Na snímcích chce nápaditě zaznamenat chování zvířat v jejich přirozeném prostředí. Fotografické workshopy a expedice zaměřené na přírodu organizuje od roku 2006, snímky publikuje v médiích a má za sebou více než čtyři desítky autorských výstav.

K jeho největším úspěchům patří účast ve finále prestižní fotografické soutěže Wildlife Photographer of the Year. Členem Asociace profesionální fotografů České republiky je od roku 2009. V květnu 2011 udělila Evropská federace profesionálních fotografů Ondřejovi Prosickému titul QEP (Qualified European Photographer) v kategorii Wildlife Photography a v témže roce získal v Bruselu ocenění FEP Landscape Golden Camera. Nejnovějšími oceněními jsou nominace a hlavní ceny soutěží Czech Press Photo, Czech Nature Photo a z Festival de l'Oiseau et de la Nature ve Francii.

Vloženo
10. 10. 2010 , kategorie: příroda, ptáci
Sdílejte s přáteli

Komentáře ke článku

(9 příspěvků)
Přidat komentář

Přidat komentář

Tak tady člověk zjišťuje, co to je ten "WOW efekt". Jednoduše úžašné. A ta poslední...Palec nahoru. Málo. Oba palce nahoru!
Vítězslav Pech: Neboj, galerie "Co se nepovedlo" je plná nekompletních a rozmazaných zvířátek. Až budu už se budu jen opakovat, přijde jejich chvíle :-)
Díky všem, jsem rád, že se líbí. Tu poslední fotku mám moc rád. Vždy mám ke svým výtvorům spoustu "reklamací", ale tuhle jsem přijal hned. Navíc, už krátce před vznikem jsem věděl jak má fotka na výsledku působit. To se v divočině moc nestává, hodně těch atraktivnějších je dílem náhody. Tady je ještě na šířku - http://www.naturephoto.cz/img/portfolio/01-2009-2704.jpg - těžko říci, která je vhodnější. Optimální by byl asi čtverec.
Jako vždy trapně dokonalé fotografie. Nějaká nepovedená by tam nebyla? :-) Souhlas... ty dva kamarádi na závěr jsou super.
Ahoj Ondro, krásné fotky a musím konstatovat, že ta poslední je nejlepší. Jako by se opravdu drželi za ruce. Krásná chvilka! Navíc opět pěkné počtení. Těším se na další várky...
Honza Šmucar
Souhlas s MŠ, ta posledni fotka je paradni ... zamilovana dvojice pri zapadu slunce :D
Martin Ševčík
Paráda. Ta poslední fotka těch dvou tučňáků v tom protisvětle je úžasná.
Honza
supr fotky
jzdenka
nádhera, díky