Lemur kata, večer na skalách

Málo času

Problém natřískaného madagaskarského itineráře byl, že na nějaké hlubší poznávání jednotlivých druhů zvířat nebyl příliš čas.
Ideálně chci být na každém místě čtyři dny, což na Madagaskaru s dlouhými přejezdy nešlo. Ale to byla naše volba prvního poznávání ostrova. Rychle přičichnout ke všemu, než to tam ti “mantáci” definitivně všechno spálí.
Na vybraných místech jsme se sotva stihli zorientovat. Zvířata se v jednom dlouhém dni najít dají, ale obtížně se ně čeká, na třeba hezčích místech, když oblast neznáme. Což je pro moje fotky “zvíře v krajině”, a ideálně v tom nejhezčím světle, naprosto zásadní.
Když mám dní několik, na ta nejlepší místa se zvířaty se opakovaně pro poutavé fotky vracím v ideálních podmínkách.
Rezervace Anja byla ale pro všechny z nás naprostá neznámá.

Na žule

Skalnaté kopečky jsou vidět už z dálky, zaoblené vrcholky trčí ze zdevastované krajiny na desítky kilometrů. K rezervaci Anja, která obrovských skalním monolitům přiléhá, přijíždíme až večer. Slunce pomalu padá k horizontu a já jsem nervozní, že lemury kata, kvůli kterým jsme sem z Ambositra jeli, nestihneme najít včas.
Od auta pozdně odpoledním bezvětrným vedrem pod skály skoro běžím. První lemury sice nalézáme už po pár minutách, ale oni se jen tupě válejí v korunách nevzhledného hájku mladých stromů, který je už v tu dobu zčásti ve stínů žulových kopců.
Přesvědčuji místní mlaďochy, co se k nám po vystoupení z auta přidali, ať mě rychle zavedou nahoru do skal. Tam to bude třeba lemurům slušet více (pokud tam ovšem budou!) a je teoretická šance, že na ně budou večer dopadat poslední paprsky slunce. Opouštím bez jediné fotky kamarády, kteří si užívají prvních lemurů ve stínu stromů a utíkám s černými mladíky vzhůru. Jak vždy tvrdím, když je šance na lepší fotku alespoň 10 %, vyplatí se to risknout.

Konečně lemuři

Bludištěm skalních stěn, kdy se soutěskami s fotobatohem málem ani neprotáhnu, se pomalu proplétám výš, ale stále jsem ve stínu. Lemur nikde žádný, ženu své průvodce nahoru bez jistoty, že ten večer vůbec nějaké zvíře uvidím. Jsem rád, že tu jsou domorodci se mnou, určitě bych se v tom nepřehledném terénu ztratil. A jako bonus, jak postupně zmizela vegetace, tu a tam i nějaké lezení. Nic náročného, ale batoh i stativ vyloženě překáží.
Nakonec lemury opravdu nalézáme, z vrcholu žulového kopečku, ještě rozpáleného sluncem, je v dálce vidět několik skupinek. Kousek pod sebou vidím i kamarády, brzy přichází i Mecan s Davidem. Hezký výhled, nádherné prostředí a lemuři kata v posledním světle večera.
Jako v každé skupině napříč všemi druhy lemurů se pořád něco děje, nevím co fotografovat dříve. Skákání po skalách, pečování dospělých o mláďata, lemuři s vesnicí za zády a na druhé straně se poloopičáci producírují v přímém protisvětla zapadajícího slunce.
Je nám hned jasné, že na svítání budeme zase s nimi!

Související odkazy
Madagaskar, za lemury a chameleony
Fotografie lemurů ve fotobance Shutterstock
Nabídka fotografických workshopů