Mravenečník velký, nevidím, neslyším

Po dlouhých horkých dnech, kdy byli všichni savci zalezlí ve stínu hustých křovin a vzrostlých stromů, se po celodenním intenzivním dešti ochladilo tak, že jsme v nečinnosti cítili zimu i my. Ulevilo se tak nejen nám, ale i savcům, kteří se v horkých dnech schovávají a o jejich fotografování jsme mohli jen snít.

Mravenečník velký (Myrmecophaga tridactyla) Giant Anteater, Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS 5D Mark II, Objektiv: Canon EF 500mm f/4 L IS USM, Ohnisková vzdálenost (EQ35mm): 500 mm, fotografováno z ruky, Clona: 6.3, Doba expozice: 1/1000 s, ISO: 320, Kompenzace expozice: -2/3, Blesk: Ne, Vytvořeno: 10. září 2011 11:21:15, Barranco Alto, Pantanal (Brazílie) Když se savci po dešti probudí
Příroda brazilského Pantanalu se v několika hodinách proměnila a mravenečníka velkého, kterého jsme první týden ani nezahlédli, jsme najednou během večera potkali několikrát, i když pouze na krátkou chvíli.
Musím přiznat, že ze savců, které jsem v Brazílii fotografoval, mě právě mravenečník velký nejvíce zaujal. Jeho přes dva metry dlouhé tělo s mohutným ocasem, drsné husté chlupy, trubkovitý čumák nebo jeho překrásná šedočernobílá kresba na kožíšku. A co teprve, když se mravenečník pustil do rychlejšího pohybu. Všude vlály jeho chlupy a rytmicky se pohyboval jeho z dálky nepřehlédnutelný ocas.

Hluchý a slepý s dokonalým čichem
Asi nejlepší taktikou fotografování po objevení mravenečníka bylo zalehnout do trávy ve směru jeho pochodu a čekat, až se zvíře přiblíží. Ideální pak byla koordinace třech fotografů, kdy se procházka mravenečníka pampou dala poměrně dobře usměrnit a navést do pohlednějšího místa nebo přímo před objektivy kamarádů.
Velkým pomocníkem je pak znalost biologie druhu to, že něco o mravenečnících víte. Mravenečník velký má výborný čich, ale zraku a sluchu mu příroda příliš nenadělila. Pokud dobře fouká vítr nebo zvolíte vhodný směr přibližování, můžete se k chlupáčovi opatrným přiblížením dostat třeba na dva metry. V mnoha případech si toho ani nevšimne.
Z našich zkušeností musím ale přiznat, že při fotografování jsme byli vzrušení a zbrklí tolik, že se o opatrnosti vůbec mluvit nedalo. Vlastně si zpětně říkám, že byl zázrak, že jsme tohle až 65 kg vážící zvíře při focení nezalehli.

Zběsilé tanečky před udiveným mravenečníkem
Jak lze asi vytušit, mravenečník velký se pampou pohybuje především tam, kde může najít svoji potravu, mravence s termity. Ze země je doluje svým úžasným čumákem, který navíc ještě ukrývá až 60 cm dlouhý jazyk. Někdy se při fotografování ležíc v trávě může stát, někdo už možná tuší, že se agresivní mravenci vrhnou na fotografa. Což se stalo mně, samozřejmě.
Zážitek to byl opravdu silný, jizvičky a strupy od puchýřků jsem měl na těle ještě několik týdnu. Brazilští mravenci na to šli mazaně. Nejdříve mě zabraného do fotografování nenápadně hromadně polezli bez jediného kousnutí, až když už jich na mých rukou a zádech byla první stovka, tak to jako na povel začalo. Mráz mi přeběhl po celém těle, ruce mě začaly brnět, chlupy se mi naježily a další divadlo znám jen z vyprávění Bohdana a Jirky. Protože já jsem ze sebe další minuty zběsile sbíral mravence před nedokonalým zrakem vyděšeného mravenečníka, který stál jen pár metrů přede mnou. Ne, že by chundelatý savec ještě nikdy člověka neviděl, ale pochybuji, že mu už někdo v takto těsné blízkosti zuřivě tancoval. Tímto se kamarádům ještě jednou veřejně omlouvám, že jsem jim pokazil fotografování.
Zajímavé bylo v dalších dnech sledovat vývoj mravenčích kousanců na kůži. Nejdříve to byla spousta poměrně nevinně vyhlížejících zarudlých kousanců, ale již večer se změnily v pálivé puchýřky, které vydržely na můj středoevropský vkus poměrně dlouho, aby se po několika dnech přeměnily ve strupy. Krásný suvenýr, který jsem společně s jizvami od kousnutí piraňou několik týdnu hrdě nosil.

S mláďátkem na zádech
Setkání s mravenečníkem byl vždy zážitek, ať to bylo během dne, se západem slunce nebo během noční projížďky Pantanalem. Snad jen, když si nyní fotografie s odstupem několika měsíců prohlížím, lituji, že nikdy nebyly podmínky ztvárnit na fotce tohle úžasné zvíře trochu nápaditěji. Setkání byla krátká a jednotvárná pastvina jako prostředí nijak dech beroucí není. Nijak mě tedy nepřekvapuje, že fotku, která v obecných měřítkách je absolutně technicky nepoužitelná, mám nejraději.
Nějaký čas po západu slunce, kdy bez brýlí na dálku sotva vidím a krajina dostává tmavý modravý nádech studených tónů, jsme našli mravenečníka, který měl na zádech mládě. Skutečnost běžná, ale poměrně málo viděná, protože s mláďaty se mravenečníci raději schovávají v bezpečí křoví.
Bohužel, situace s fotoaparátem byla zoufalá, ale tak jako už mnohokrát jsem z hodně omezujících světelných podmínek udělal přednost. Během několikavteřinového setkání jsem se pokusil zachytit mravenečníka tak, aby byl patrný jeho pohyb, ale mládě zůstalo ostré. U rychle a pravidelně se pohybujících objektů je to rutina, bohužel mravenečník se v běhu dost šourá a jeho pohyb rozhodně ladný není. Výsledná fotka je tak na půli cesty k vysněnému záběru, ale i tak v mých očích převyšuje ostatní zde prezentované fotografie.

Související odkazy
Sýček králičí, s prvními slunečnými paprsky
Tukani, zobáky z vrcholků stromů
Vydří hrátky na Rio Negro
Nandu pampový, společná procházka
Pes Maikong, nebo snad krabožravá liška
Čáp jabiru, krátká návštěva u fazendy
Kapybara mokřadní, přerostlá myš
Zoboun americký, první ranní rybička
Fotografická projížďka nočním Pantanalem
Jelenec pampový, pvní zvíře
Brazilský Pantanal, fotografická ochutnávka

Seznam všech článků publikovaných na NaturePhoto.cz

Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, 22.1.2012

Fotograf
Ondřej Prosický

se ve své tvorbě zaměřuje na fotografování divoké přírody. Na snímcích chce nápaditě zaznamenat chování zvířat v jejich přirozeném prostředí. Fotografické workshopy a expedice zaměřené na přírodu organizuje od roku 2006, snímky publikuje v médiích a má za sebou více než čtyři desítky autorských výstav.

K jeho největším úspěchům patří účast ve finále prestižní fotografické soutěže Wildlife Photographer of the Year. Členem Asociace profesionální fotografů České republiky je od roku 2009. V květnu 2011 udělila Evropská federace profesionálních fotografů Ondřejovi Prosickému titul QEP (Qualified European Photographer) v kategorii Wildlife Photography a v témže roce získal v Bruselu ocenění FEP Landscape Golden Camera. Nejnovějšími oceněními jsou nominace a hlavní ceny soutěží Czech Press Photo, Czech Nature Photo a z Festival de l'Oiseau et de la Nature ve Francii.

Vloženo

22. 01. 2012 , kategorie: příroda, savci

Klíčová slova