Teď tady byl!
Na návrat do hor Sierra de Andújar jsem se těšil. V první verzi našeho návratu jsem dokonce loboval za to, že bych klidně rysa hledal jen tam, na kryty bych se vyprdnul a pak jen okoukl novou lokalitu s kozorožci. Strávili jsme tam hledáním tři celé dny od rozbřesku do tmy a fotografovali ho jen dvacet minut, těsně před odjezdem na jih. Ona to tam totiž není vůbec “dávačka” a jako všude, s divokými zvířaty, je potřeba i to štěstí.
Na pozorování skvrnité kočky je tam skoro sedm kilometrů cesty s výhledy na nádherný biotop, ve kterém se kočky pohybují a mezi místními je lokalita profláknutá. Zvlněná krajina s rozesetými kulatými balvany, obalenými mechem, kolem kterých je “řídký les” místních “korkových dubů” (Quercus ilex subsp. rotundifolia).
Stačí jen najít přehledné místo, vyhlídku, ze které obhlédnete alespoň 180 stupňů do vzdálenosti kilometr až dva. Pokud už máte rysa iberského načteného a nakoukaného v terénu a bude v pohybu, neměl by vám při dobré viditelnosti v dalekohledu proklouznout. Pokud chrní na šutru (nebo pod šutrem) a je to dál než 300 m, nemáte bez termovize nebo stativového dalekohledu a opravdu pozorného oka při vhodných podmínkách šanci.
Pak tu ale je ještě jedna místní významná příležitost. To, že na cestě někdo najde v dálce kočku před vámi. Není totiž nic výjimečného, když se na té sedmikilometrové cestě vyskytuje několik desítek “lynxwatcherů” se stejným zájmem. Možná někoho napadá, že by stačilo pomalu projíždět autem kolem a čekat, až někdo kočku najde, ale to není náš styl. A co jsem vypozoroval, ani styl dalších přítomných hledačů rysa - každý z nich chce být ten, kdo nádherné zvíře zahlédne jako první a ukáže ho v dalekohledu ostatním.
Pokud je rys v pohybu a daleko, často jsou to setkání velmi krátká. Při setkání s kolegy u cesty se může stát, že vám s rozzářeným okem sdělí, “teď tady byl” a začnou rukou máchat do stráně. Výjimkou není ani to, že vám druhý den po tom, co jste ten předcházející od rozbřesku do tmy ve čtyřech lidech oblast fakt “uhlídali”, někdo sdělí, “včera ho tady měli v půl desátý!” Fakt neměli, to bychom museli vědět, když se ten den kočka objeví, tak se to tam fakt neututlá.
Rysa “jsme nakonec našli” až ve chvílí, kdy už všichni v našem autě na cestě zpět plakali, Chachar se rozčilovat, co za blbce se v Golfu šourá před námi, a já minutu před tím tvrdil, že naději na pozorování ještě pár minut před odjezdem z lokality máme. To nebylo ani “za pět minut dvanáct”...
Jelen lesní evropský (Cervus elaphus) Red deer, PN Sierra de Andujar, Andalusie, Španělsko
Ondřej Prosický | www.NaturePhoto.cz, Sony ILCE-1, Sony FE 600mm F4 GM OSS (SEL600F40GM), 600.00 mm, f/4.5, @1/400 s, ISO 500, pondělí 13. prosince 2021 8:38:53
Komentáře ke článku
(4 příspěvků) Přidat komentář